Článek
1. Den – To je zase dovolená
Oči se otevřeli a konečně začátek našeho výletu s „Kochnami“. Náhle začal pípat messenger. Kouknu a vidím „Prší. Neprší, tady pršelo, tady teprve bude…“. No to zase bude dovolená mi proběhlo hlavou. Sbalil jsem se a vyrazil k motorce. Venku mě přivítalo svižné poprchávání. No co, to půjde. Dorazil jsem do garáže a než vyjel ven už bylo po dešti a vylezlo slunko.
Na benzinku, kde byl sraz jsem dorazil první. Hned po mě dorazil Jirka, pak Dědek. Vietnamec, který přivezl zboží asi neměl zkoušku z češtiny, protože zboží vyložil, ale u stojanu a nikoliv v benzínce. Pak dorazil Petr, Sudeťák a nakonec Boss. Rychlý pokec, podání rukou a jedeme. První kilometry byly hodně svižné. Pak jsem se podíval do zrcátka a vše bylo jasné. Připadal jsem si jako ve westernu. Banda lidí, pod nohama koně a pronásledováni Sudeťákovým indiánem. Auta nám uhýbala, všichni víme, co dělali indiáni ostatním osadníkům. Boss si vzpomněl na výzvu z loňské dovolené a po vzoru Petra se pokusil chytit létavce za jízdy. Létavec letěl přímo a ani Boss nevypadal že se chystá uhnout. Když už byly od sebe na pár kroků, létavec to nevydržel a na poslední chvíli uhnul a zůstal naživu. V Nových Dvorech byla krátká zastávka, aby jsme přibrali našeho účastníka Sparťanských soutěží Dana.
V Hradci jsme se potkali s Bohoušem a Ondrou. Ten vstal raději dříve aby sraz v Běchovicích stihl, ale nepovedlo se a tak si to zamířil přímo do Hradce. Rychlé přivítáni, oběd a následně si Petr postěžoval, že co odmontoval Hd plexi, tak obličejový peeling od letících předmětů není úplně ono. Čas odjezdu. Naskákali jsme na železné oře. Náhle otočíme hlavy a Ondra se začal kácet. Následoval pád a ulomil oři ouško, tedy páčku. V okolí moto prodejna nebyla a tak se vyrazilo. Cesta ubíhala nyní docela v klidu, vjeli jsme do Polska, uviděli místní krásy. Vjeli na soukromý armádní pozemek a odjeli bez zatčení, následně rušnou silnici přešli dva solidní opilci již v 16 hodin a opičku co měli sebou byla jako King kong. Zjistili jsme že Boss je takový švihák, že z auta na nej mávali dětičky. Nebo děvečky? 🤔 Neeee určitě dětičky. Následovala pauza na benzínce. Zde jsme zjistili v čem je kouzlo HD. Chodí k němu čichat Ukrajinci 🤣🤣 posledních pár km Wroclaví a ubytování.
Z venku pěkná budova Night o'cloak. Pokoj jsem si vzal s Petrem. Otevřeli jsme dveře a vypadalo to, že nás čeká tulivá noc pod jednou dekou a v jedné posteli. Dědoušek se ale odmítl přitulit k Jirkovi. Ten měl sice slzičku na krajíčku, ale vydali jsme se s Jirkou vyjednat změnu. Chvilka angličtiny a bylo po tulení. Nové klíče a separátní postele. Tak možná příště. Ještě není konec dovolené. Následovala domluva jak na posledním zvonění, kam na jídlo a pivo. Chvíli to trvalo, různé hlavy různé nápady. Nakonec se objednal odvoz a vzhůru do pivovaru. V našem autě začal Sudeťák zpovídat řidiče rusky na všechno co ho napadlo. Mávání na řidiče, sem tam nějaké veselé zvolání a už nás vysadil vedle pivovaru. Tak začalo pivo a večeře. Pravidlo platí následovné – kdo bude mít v 9 ráno ještě promile bude zastlán, motorka prodána a budeme dělat že se nikdy nedostavil na sraz. K večeři padlo tolik žeber, že museli zrušit místní chov prasátek.
Večeře skončila a vyrazili jsme do ulic. Vánoce v létě uprostřed Wroclawi. Hledání bankomatu a objednávka ještě jednoho piva. Následovalo volání boltu. První skvadra – Dan, Ondra a Jirka utíkali za projíždějícím Uberem. Když je zahlédl, asi si řekl, že vypadají hrozivě a raději ujel. Náš odvoz dorazil v pořádku a tak jsme se vydali domu. Následoval odchod do postele. No první den za námi.
