Článek
Jak řekla, tak se stalo. Odtančila se vším vyrovnaná, ještě mi stihla nadiktovat několik svých tajných receptů a názvy skladeb, které chce mít zahrané na pohřbu. Vše jsem si poctivě zapsala, ona to zkontrolovala a díky tomu jsem na nic nezapomněla. Jen mě mrzelo, že neslyší svoji oblíbenou píseň Chtěla bych tančit jen z muzikálu My Fair Lady, jak ji na varhany ve strašnickém krematoriu zahrál dirigent Václav Hybš. To by se jí určitě líbilo.
A možná to slyšela, všichni, kdo ji znali, tak vědí, že věci mezi nebem a zemí jí nebyly cizí, i když ona z toho žádnou vědu nedělala. Měla skvělou paměť, domluvila se několika jazyky a jejím oblíbeným básníkem byl Jaroslav Seifert. „Slyším to, co jiní neslyší, /bosé nohy chodit po plyši… /Prchávaje někdy od lidí, /vidím to, co jiní nevidí.“ Recitovala často a já měla pocit, jako by tahle báseň byla o ní, a ani bych se nedivila. I když se tomu občas lidé diví, muži jí obdivovali, malíři ji malovali a básníci ji opěvovali.
Byla velkorysá, říkávala, že je tkadlena, která tká na několika stavech. A kdo se někdy ocitl u ní doma, tak ví, že tomu tak bylo. V obýváku plném lidí jednomu četla z kávové sedliny, dalšímu počítala budoucnost z numerické tabulky, někdo jiný zase potřeboval instalatéra, další třeba právníka nebo lékaře.
Považuji za velké štěstí, že mě k ní osud přivedl. Byla první slavnou osobností, s níž jsem kdysi jako začínající novinářka dělala rozhovor, od té doby jsme těch rozhovorů udělaly spousty, nakonec jsme spolu napsaly deset knih. Dodala mi i kamarády, které mám dodnes. A hlavně jsem se od ní naučila nelpět na ničem hmotném a nebrat peníze jako hodnotu. „Co vyděláš, tak utrať,“ říkávala a sama to tak dělala. Ostatně její slova, že žádný rubáš nemá kapsy, jsou už legendární.
Vzpomenu si na ni každý den. Hlavně na větu, kterou velmi často opakovala: „Zabývat se minulostí nemá smysl, na té se už nic změnit nedá, zabývat se budoucností je stejně pošetilé, ta ani být nemusí, takže si užívejme přítomnost a nenechejme si ji nikým otrávit.“ Tak to dělejme, Helena přece věděla moc dobře, proč to říká.
