Článek
Jezdíme spolu občas na besedu a fakt se na to těším, cestou mi vypráví veselé historky, protože jí se ani žádné jiné nedějí, pak ji nadchne, když tam, kam dojedeme, mají v restauraci dršťkovou polévku a v cukrárně větrníky. Obojí má ráda a já už si před lety říkala, že se jí ta dršťkovka musí přejíst, ale nepřejedla, má ji ráda pořád, a já si ji nakonec oblíbila také.
Je to fakt skvělé, když se člověk dožije věku, jemuž říkáme požehnaný, a je pořád v dobré kondici. Zažila jsem během svého novinářského života takových lidí několik a nikdy na ně nezapomenu. Například jsem se jednou setkala s věhlasným pediatrem MUDr. Josefem Švejcarem, autorem bible matek Péče o dítě. Slavil devětadevadesáté narozeniny a Giovanna Roklová, jeho sousedka a dobrá víla, kterou měl ve velké oblibě, mě představila s tím, že bych mohla o panu profesorovi napsat knížku. Nebyl proti, jen to odložil:
„Ještě je čas, děvče, ozvu se.“ No, čas nebyl, knihu jsme nenapsali, ale na tuhle jeho větu si často vzpomenu.
Díky herečce Heleně Růžičkové jsem poznala MUDr. Rajko Dolečka, slavného bojovníka s obezitou českého národa. Stejně jako Helena měl maminku Srbku a vřelý vztah k této zemi ty dva spojoval. Panu profesorovi Helenina nadváha vůbec nepřekážela, což mě vždycky udivovalo. A ještě víc mě udivoval on sám, protože ještě v devadesáti letech pracoval, a když jsme jednou měli společně jet na jakousi akci, která se konala v Plzni, vyzvedla jsem ho v Praze na nádraží, kam dojel z Ostravy vlakem a řekl mi, že ty dlouhé cesty ve veřejné dopravě miluje, protože tam udělá spousty práce.
Mnohokrát už jsem psala a vyprávěla o herečce Zitě Kabátové, která se dožila stejně jako profesor Josef Švejcar takřka stovky a do poslední chvíle byla vtipná, aktivní a krásná. Denně trénovala svůj mozek a tvrdila, že právě jemu musíme věnovat největší pozornost, protože se zachovalým mozkem se nám bude život pořád líbit. A trénovala si ho celkem jednoduše, každý den ho o něco nového obohatila, prostě se stále učila. Tak to dělejme taky tak, dožít se stovky je fajn, protože když už nic jiného, přidají nám dva tisíce k důchodu.
Ivanka Devátá má také ke stovce nakročeno, neboť i ona svůj mozek trénuje. Stále píše nové knížky, nedávno jí vyšla dvacátá, teď je ve výrobě jedenadvacátá a na dvaadvacáté už začala pracovat. K tomu stále někde beseduje, účinkuje v rozhlase a pořád se těší na každý nový den. Zrovna dneska mi vyprávěla o skvělém výletě, na který ji vzal její starší syn Marek. Prý byli na tak vynikajícím jídle, o kterém se jí určitě bude ještě dlouho zdát. Sama by to prý tak dobře neuvařila, a že je perfektní kuchařka, o tom nepochybujte.
Jestli myslíte, že přeháním, tak se podívejte na video, který natočila moje kamarádka Kristinka, když jsme byly před pár dny u Ivanky na návštěvě. Samozřejmě jsme si daly větrníky a k tomu sekt, tím totiž nikdy nic nezkazíte, jak říká Ivanka.
