Článek
Tato včerejší debata v jedné benzinové pumpě cestou na besedu Josefa Dvořáka nadchla. Ostatně, kterého chlapa, co už oslavil dvaaosmdesáté narozeniny, by nepotěšilo, když ho mladá a hezká dívka považuje za aktivního fotbalistu. A vůbec mu nevadilo, že ho nominovala do Sparty, ač on sám je skalním fanouškem Bohemians.
Kávu, kterou jsme si u té dívky zakoupili, jsme ještě zdaleka nedopili, když se k našemu stolku v rohu benzínky opět dostavila.
„Prosím vás, nezlobte se, že jsem z vás udělala fotbalistu, kolegyně mi hrozně vynadala a řekla mi, že jste slavný herec, že jste hrál kuchaře Svatopluka Kuřátka, a na to jsme se zrovna nedávno doma v televizi dívali, a že jste vodník z mnoha pohádek a hrál jste i v Arabele,“ pálila ze sebe dívka, a když se nadechla, tak jsem její informace doplnila:
„A je to také Maxipes Fík.“
„Maxipes Fík!“ vykřikla dívka na celou benzínku, „toho jsem milovala a miluju ho vlastně pořád! Tohle mi nikdo neuvěří, že jsem dělala kafe Maxipsu Fíkovi,“ radovala se a Josef Dvořák se radoval také. Kamkoliv přijde, tak se s ním chce někdo vyfotit nebo požádá alespoň o autogram, ale tohle setkání mělo několik bonusů navíc a jedním z nich bylo i to, že ona dívka byla opravdu půvabná a milá.
I mně se kdysi jedna záměna podařila. Stalo se to před mnoha lety, pracovala jsem jako redaktorka v časopise pro ženy a ocitla se v porotě soutěže Miss. Dalším porotcem, který seděl vedle mne, byl Jaromír Jágr. Bylo to ještě před Naganem, tedy ještě před tím, než se stal národním bohatstvím. A já tenkrát využila toho, že ho mám po ruce, a požádala ho o rozhovor. Ptala jsem se, kdy dostal první míč, od kdy chtěl být fotbalistou, jaké kopačky mu vyhovují a na jakém hřišti mají nejkrásnější trávník. Bylo mi divné, že se celou dobu pobaveně usmívá, ale odpovídal a já si řekla, že je to asi profesionální výraz obličeje.
„Prosím, řeknete mi adresu, kam vám to mám poslat k autorizaci?“ zeptala jsem se na závěr.
„Nic mi neposílejte, jen změňte kopačky za brusle, míč za puk, trávník za led a bude všechno v pořádku.“