Článek
Helena se ve svém synovi viděla, byl jejím jediným dítětem, které přišlo na svět tak trochu zázrakem, lékaři jí totiž tvrdili, že děti mít nikdy nebude. Jirka byl stejně jako na začátku života ona neduživý, navíc trpěl dýchacími problémy, a tak se s ním Helena na čas přestěhovala do Bulharska, kde se Jirka problémů zbavil a ona se naučila bulharsky. A stejně jako kdysi ona, i Jirka začal hrát ve filmech už jako dítě. Určitě si vzpomenete na oplácaného kuchtíka v pohádce Tři oříšky pro Popelku, že? A stejně jako jeho máma, ani jeho nepřijali na hereckou školu, Helenu kdysi nechtěli na DAMU, Jirku zase na konzervatoři. Nicméně oba se k vytoužené profesi dostali a intenzivně se jí věnovali. Jirka tomu říkal plná zaměstnanost.
Jeho role tady vyjmenovávat nebudu, jen zmíním, že o něho byl zájem i v zahraničí, například v tehdejší Německé demokratické republice nebo v Itálii. Jelikož jsem se s jeho mámou přátelila, znali jsme se dobře. Helena o něm říkala, že je hravý, a to ho přesně vystihovalo. Když třeba doma došly peníze, vydal se do kasina a nikdy se nestalo, že by přišel s prázdnou, zřejmě byl dítětem štěstěny, nebo po své mámě zdědil něco mezi nebem a zemí.
A divili byste se, jaké měl i úspěchy u žen. Ví se o něm, že byl třikrát ženatý, měl dvě dcery a po rozvodu dostával tolik nabídek, že by mu to mohl kdejaký krasavec závidět. A to měl v době své nejtěžší váhy tři metráky.
Kdysi jsme v ženském časopise, kde jsem pracovala, hledali nevěsty nezadaným mužům. Našli jsme partnerku známému herci, zpěvákovi, podnikateli. Jedním z adeptů byl i Jirka Růžička a všechny nás překvapilo, kolik mu přišlo nabídek. Nosil si je domů v pytlích. Několik si jich vybral, poctivě je navštívil a velmi si to pochvaloval: „Vybral jsem si holky z venkova a nechal se pozvat na zabijačky. To byl vždycky můj sen, jenomže teď se pár let na jitrnici nebo jelito ani nepodívám.“
Jak jsem řekla, Jirka byl hravý a byla s ním legrace, stejně jako s jeho mámou. A já nikdy nezapomenu na jízdy s nimi v autě. Oni seděli vepředu, sedačky posunuté úplně na doraz, takže já vzadu sedávala napříč. Helena mi tam pokaždé dala polštář, abych se mohla pohodlně opřít a já okouzleně sledovala ohon z jisker, který se za plně naloženým autem objevil pokaždé, když podvozek dřel o vozovku. Bylo to krásné.
