Článek
Každou chvíli někde narazím na výlevy seniora nebo seniorky, jak špatně se k nim někdo z juniorů zachoval a zároveň se ve stejném množství objevují stížnosti z opačné strany. Stesky nemají řešení, podstatné je, abychom se mezi sebou domluvili.
Svého času jsem se velmi často setkávala s herečkou Zitou Kabátovou, která prožila takřka celé dvacáté století a nasbírala v životě spoustu zkušeností, o které se ráda dělila. Napsala jsem s ní několik knih, konkrétně osm, a psaly bychom určitě dál, kdyby v devětadevadesáti letech svět neopustila. Byla skvělá a vycházela dobře s každým, a s juniory zejména. Byla stoprocentní dáma a nedovolila nikomu, aby se k ní tak nechoval.
Velkou lekcí pro mne bylo, když ji jednou přišel navštívit v jejím pokoji v léčebně dlouhodobě nemocných v pražském Motole hudební skladatel Petr Hapka. Když ho uviděla, rozpřáhla náruč, ale pak se zatvářila překvapeně:
„To snad není možné, že ty, vyhlášený gentleman, přicházíš za dámou bez květiny!“ Gentleman Hapka se zarazil, ale ona hned poskytla řešení:
„Můžeš to napravit, tady kousek od nás je květinářství.“
Gentleman Petr Hapka vystřelil a za pár minut se opět objevil ve dveřích, s kyticí nádherných žlutých růží v ruce. Dáma byla nadšená, gentleman spokojený a já to užasle pozorovala.
Vzpomněla jsem si na to nedávno, když mi kamarádka vyprávěla příběh na podobné téma. Má problémy s tlakem, často se jí zatočí hlava, a občas sebou na ulici nebo v dopravním prostředku sekne. Proto si chce pokaždé sednout, aby k tomu nedošlo, protože dámě v určitých letech dá práci vrátit se zase do vertikální polohy.
„Představ si, jedu dneska metrem, stoupnu si nad tři mladé kluky, kteří sedí vedle dveří, významně zakašlu a oni nic. Kouknou na mě a hned pak vrátí pohledy na displeje svých telefonů. Tak poklepu tomu, který sedí hned pode mnou, na rameno a zeptám se ho, jestli bych si mu mohla sednout na klín, že se mi točí hlava. Jasně, že se rychle jako blesk zvedl a místo mi uvolnil.“
Zaujalo mě to, protože tohle neurazí, spíš pobaví. Mladý muž by si zcela jistě nepřál cestovat v dopravním prostředku se seniorkou na klíně, a to nejen kvůli věkovému rozdílu, i ta váha by byla problém.
Řekla jsem si, že tohle je přesně o tom, že se vždycky můžeme domluvit a hlavně se nesmíme stydět o pomoc nebo o gentlemanské chování požádat. Až příště pojedu veřejným dopravním prostředkem, udělám to stejně. Jenom nevím, jak se zachovám, až mi některý junior řekne:
„Jen si, babko, klidně sedni, já to vydržím.“ No asi si sednu, jsem přece dáma.
