Článek
Jako holce mi vadilo, že jsem si vlastně nikdy nemohla na nic postěžovat. Pro ni bylo všechno špatné už dávno za námi a vlastně není důvod si na něco stěžovat, protože žijeme v nádherné době. Nezajímala ji politika, tu neřešila, ale fascinovaly ji objevy a vynálezy, které byly podle ní důkazem, jak lidstvo moudří.
Já přišla na svět, kdy už jí bylo skoro čtyřicet, a tak na mě nikdy neměla žádné nároky. To si odbyla u mých starších bratrů. Ani špatná známka, kterou jsem přinesla ze školy, jí nevadila, podle ní bylo důležité, aby jednou člověk dělal něco, co bude prospěšné.
Když jsem studovala vysokou školu, netroufla jsem si dát najevo obavy ze zkoušek. „Tak se na tu školu vykašli, máš ekonomku a můžeš jít někam do účtárny,“ řekla mi několikrát a moje novinářská profese, kterou jsem vystudovala a celý život se jí věnovala, jí nikdy neimponovala. Když četla některý můj otištěný článek, nevěřícně nad ním kroutila hlavou: „A za tohle ti vážně někdo platí?“
Když se jí někdo zeptal, co její dcera dělá, většinou odpověděla, že jsem švadlena, to jí připadalo důstojnější, než moje redaktorská práce. Moji bratři to měli se svými technickými profesemi o něco lepší, protože prospívali v jejích očích lidstvu. Byli totiž chytří a občas přišli s nějakým vynálezem nebo zlepšovákem. Prospívat druhým bylo pro moji mámu podstatné, protože jenom díky tomu jsme na tom jako lidstvo pořád líp a líp.
Ona to tak optimisticky opravdu viděla. Byla přesvědčená, že po těch dvou velkých válkách už žádná další nebude, protože lidstvo se poučilo a je stále chytřejší. Fascinoval ji technický pokrok. Byla nadšená z ledniček, automatických praček a mikrovlnek, každou novinku si pořídila a pak nad ní žasla. A svým vnoučatům často vyprávěla o tom, jak se žilo dřív a ať si váží doby, do které se narodila.
Dneska by máma měla narozeniny, už skoro dvacet let na tomto světě není a já jsem ráda, že se nedočkala dnešních dní, kdy nic nenasvědčuje tomu, že se lidstvo z těch dvou velkých válek dostatečně poučilo. Ale já se poučila. Dnes bych jí asi víc naslouchala a určitě bych se nestyděla za tuhle její svatební fotografii, kterou sem dávám. Bylo mi jako holce líto, když kamarádky ukazovaly fotky svých maminek v záplavě závojů, mně mámin klobouk připadal směšný a její tmavé šaty pro nevěstu naprosto nepřijatelné. Jenomže dneska se mi to líbí a moc ráda bych mámě řekla, že jí to slušelo.
