Článek
Ne, nikdo mi fyzicky neublížil, jen jsem velmi osobně brala názory těch, kteří si říkají mileniálové, generace Z a podobně. Ti už mi dlouho opakují, že tady překážím, že bych se měla každý měsíc při obdržení důchodu hluboce stydět, neboť ujídám z krajíců právě jim, kteří se ještě důchodu ani zdaleka neblíží. Jistě, že mají strach, abychom my dnešní senioři ten finanční rybníček nevypili, chápu je.
Nebudu se široce zabývat tím, že takhle naše generace nikdy neuvažovala, a pokud vím, ani ty předchozí ne. Nebudu se ani ohánět tím, jak jsme, i když neradi, naslouchali starším. Ano, působí to směšně a já už pochopila, že dnešní mladí něco takového na rozdíl od nás dřívějších mladých dělat nemusí.
Za našeho mládí po nás starší opravili chyby, radili, poučovali a my to brali jako přirozený jev. Mileniálové a zetkaři nic takového nepotřebují. Oni mají wikipedii, google a další vyhledávače, které jim ve zlomku sekundy naservírují tak ohromující informace, které by ani ty nejchytřejší hlavy nás lety ojíněných nepobraly. My jsme prostě wikipedie nedokonalé a hlavně nejsme čtyřiadvacet hodin na příjmu.
Na druhé straně dokážeme fungovat bez energetického zdroje, ale dokud nenastane blackout, nikdo si toho nevšimne. A tak překážíme, jezdíme zmateně s nákupními vozíky v obchodech, dlouho nám trvá, než zaplatíme u pokladny, jsme totiž tak zpátečničtí, že stále máme hotové peníze nebo platební karty, přitom čip v zápěstí je mnohem praktičtější.
A já bych se měla stydět ještě víc, protože žiji v Praze a zrovna nedávno autorka jednoho článku podobným jako jsem já stručně a jasně vysvětlila, že senioři v Praze zabírají místa mladým, že blokují byty, které by měli obývat ti, co na nás dřou a nebo ještě nedřou, ale jednou dřít budou. Dávají nám to najevo zatím symbolicky, nepouštějí nás sednout v dopravních prostředcích, strkají do nás na eskalátorech, protáčejí očí v sloup, když nám něco nekonečně dlouho trvá.
Včera jsem si byla vyzvednout knihy objednané přes internet. Obsluhující dívka mi cosi říkala a já jí nerozuměla, měla totiž několik řečových vad. Tak jsem ji požádala, aby mi to zopakovala, a když to udělala, tak jsem ji chtěla povzbudit a žekla jí, že ona mluví dobře, to jen já jsem natvrdlá. Souhlasně pokývala hlavou a také mě asi chtěla povzbudit, když řekla: „Nejste sama, takových je vás hodně.“
Děvče s několika vadami řeči mělo pravdu, takových je nás opravdu mnoho, přibýváme a víc a víc překážíme. A tak si dávám předsevzetí, že nebudu překážet, že si pořídím čip na placení pod kůži, nebudu nikomu radit, na nákupy půjdu brzy ráno, než ti moji potenciální živitelé vstanou. A co s důchodem? Třeba už ho dlouho brát nebudu. Zrovna před chvílí jsem si na profilu jednoho uživatele sociálních sítí přečetla jeho životní program: Zrušit důchody! Zrušit důchodce!
