Článek
Ale i to, co prozradila ona nebo ti, kteří s ní životem šli, je strhující, krásné, ale i tragické, stejně jako jsou její písně. Na svět přišla jako Édith Giovanna Gassion. K příjmení Piaf, což je v překladu Vrabčák, přišla jako dvacetiletá v roce 1935 a dal jí ho Louis Leplée, majitel nočního klubu Le Gerny, který odstartoval její slávu. Trochu se vrabčáku podobala, ale hlavně měřila 142 centimetrů.
Tvrdila, že se narodila na chodníku jedné z pařížských ulic, nicméně v rodném listě má uvedenou jednu z pařížských nemocnic. Její maminka Annetta byla kavárenskou zpěvačkou, otec pouličním akrobatem. Ani jeden z nich nebyl schopný, nebo spíš ochotný se o Édith starat, a tak se jí ujala babička z matčiny strany, od níž ji zakrátko převzala druhá babička, která vedla v Normandii nevěstinec.
Vychovávaly ji prostitutky, které ji údajně zachránily, když ve třech letech oslepla. Sehnaly peníze na pouť ke svaté Terezii z Lisieux a ta jí zrak vrátila. Tato epizoda bude nejspíš z říše pohádek, nicméně její další život pohádkou nebyl. Ve čtrnácti začala vystupovat na ulicích celé Francie se svým otcem, později zpívala sama nebo se svou nevlastní sestrou Simone. V šestnácti se zamilovala do poslíčka Louise Duponta, s nímž měla dceru Marcelle, ale stejně jako kdysi její matka, ani ona se o své dítě nestarala. Zanechala ji jejímu otci, nicméně osud dopřál jejímu jedinému dítěti jen dva roky života.
Její další životní partneři jsou v literatuře podrobně popsáni, ať už jde o pasáka Alberta, ženatého boxera Marcela Cerdana, který zemřel při leteckém neštěstí, šansoniéra Yvese Montanda. Provdala se za zpěváka Jacquesa Pillse a jejich družičkou byla Marleně Dietrichová, posléze ho ale vyměnila za řeckého kadeřníka Théía Sarapa.
Po těžkých zraněních, která utržila při třech autonehodách, se stala závislá na morfiu a alkoholu, jimiž tišila své bolesti. Několikrát se léčila, ale bezvýsledně. Neradostné dětství a osobní tragédie jí ale osud vykompenzoval celosvětovou slávou. Zpívala Evropě, Severní i Jižní Americe, vystupovala ve slavných televizních show, koncertovala v Carnegie Hall, samozřejmě v pařížské Olympii.
Zemřela v sedmačtyřiceti letech na rakovinu 10. října 1963 a je pohřbena na hřbitově Père-Lachaise v Paříži. Když jsem před časem její hrob navštívila, byl zasypán květinami a určitě tomu tak je i dnes.
