Článek
Ale teď jsem pravý a nefalšovaný zázrak zažila. Na poslední chvíli jsem si všimla, že mi končí technická prohlídka u auta a takřka ve stejné chvíli mi zavolal můj někdejší žák, jehož jsem učila v jedné české věznici. Vím, že to propuštění vězni nemají jednoduché a potřebují aspoň na chvíli podat pomocnou ruku, a tak jsem jim řekla, když jsem je ještě učila, ať se nestydí požádat o pomoc.
A právě v technické prohlídce jsem takovou možnost pomoci viděla. Dám mu prostě možnost vydělat si na první dny, řekla jsem si a žáka k sobě pozvala s tím, že by se mi moc hodilo, kdyby se místo mě dostavil s mým odřeným vozem do stanice technické kontroly a nechal mu prodloužit životnost. Dala jsem mu malý i velký technický průkaz, klíček k vozu a k tomu jsem přidala pár tisíc. Jednak na zaplacení technické kontroly a pak také do začátků na svobodě. Ještě jsme se domluvili, že mi auto dá až další den, protože jsem musela odcestovat.
„Představ si, jaké jsem měla štěstí, prošla mi technická a ozval se jeden náš žák, který mi ji obstará,“ sdělila jsem radostně svému kamarádovi, někdejšímu kolegovi, s nímž jsem ve vězení učila.
„A který to je?“ chtěl vědět.
„Hele, to nevím, zapomněla jsem se ho zeptat na jméno, už mi vypadlo z hlavy, ale seděl v prostřední řadě někde uprostřed.“
Kamarád je katastrofistka. Nejdřív zaúpěl a pak mi sdělil, že se s autem už nikdy neuvidím, protože jsem mu ho vlastně darovala a jelikož nemám svědky, už nikdy nic nikomu nedokážu.
Nemůžu říct, že by mě to nějak zvlášť rozhodilo. Nikdy nepočítám s horším řešením, vždy doufám jen v to nejlepší. Ale docela jsem byla zvědavá, jak to dopadne a život dal zapravdu mému optimismu. Bývalý žák mi auto přivezl, technická kontrola dopadla dobře, navíc mi předal korektor, jímž zamazal různé škrábance po kapotě a ještě jsem uvnitř vozu našla voňavý stromeček a vánoční svíčku.
Ale ne, tohle není ten vánoční zázrak. Ten nastal teprve poté, kdy jsem usedla za volant. V poslední době jsem totiž měla pocit, že se mi zhoršil zrak a nemohla jsem řídit za šera a v noci. A teď najednou jsem viděla jako ostříž.
„To je divné, já najednou nějak líp vidím,“ řekla jsem svému žákovi a on mi lakonicky sdělil.
„Aby ne, umyl jsem vám totiž okna zevnitř, to jste asi nikdy nedělala, že?“
