Článek
Bylo vedro k zalknutí, ovšem v přírodním Divadle pod Žižkovskou věží bylo plno, a kdo přišel, nelitoval. Josef Dvořák se svými kolegy předvedl strhující výkon. Lidé se smáli, žasli nad pěveckými projevy nejen Josefa Dvořáka, ale i třeba Stáni Topinkové nebo Blanky Tůmové. Po představení se půl hodiny tleskalo vstoje a Josef Dvořák ten potlesk dirigoval jak Herbert von Karajan.
Miluji jeho divadelní přestavení, každou předlohu si vytvaruje podle svého a je to paráda. Kdyby žili původní autoři, určitě by ho za to pochválili. Ostatně i ta hra o Čochtanovi je klasický americký muzikál Divotvorný hrnec autorů Burtona Lanea, Edgara Yipa Harburga a Freda Saidyho, který byl uvedený na Broadway v roce 1947, a hned rok nato ho v Divadle ABC hrál Jan Werich s Jiřím Voskovcem. Čochtan je samozřejmě vodník a nedivím se, že jich Josef Dvořák zahrál ve svém životě tolik. Tahle role už je něco jako jeho alter ego.
Musím říct, že mě svou vitalitou udivuje neustále. Občas s ním jezdím na besedy a jen žasnu, jak vyběhne jakékoliv schodiště, jak skvěle řídí auto, jak si všechno pamatuje a hlavně, jak si dokáže okamžitě porozumět s jakýmkoliv publikem. Napsali jsme spolu pět knih a on vypráví při besedách stále nové a nové historky. Je obdivuhodné, co se vejde do života, když člověk opravdu žije.
Paní, která seděla při představení vedle mne, se ke mně naklonila. „Stal by za hřích, co?“
S tím se nedá nesouhlasit, ale já po těch dlouhých letech vím, že šanci by u něho neměla, stejně jako ji nemá kterákoliv jiná. Ostatně podívejte se na fotografii, kde je Josef Dvořák se svou ženou Jájou. Takhle jim to spolu sluší víc jak čtyřicet let a kdyby se mě někdo zeptal, jestli znám nějaké opravdu harmonické partnerství, tito dva by mě napadli okamžitě. A téhle fotce je jenom několik dní, opravdu není z mládí.
