Článek
Bydlím v pražských Holešovicích, a tak jsem se na lávku, která spojí tuto čtvrť s Karlínem a ostrovem Štvanice, těšila. Lávka, která byla otevřena 28. července, je krásná, monumentální, elegantní. Měří tři stovky metrů, vybudovala ji Skanska a jejími autory jsou architekti Marek Blank a Petr Tej. Jenomže nad tímto krásným dílem se nikdo nerozplývá.
Lávku totiž zcela jistě zastínila socha Řeka od Jana Henrycha. Nejdřív se na sociálních sítích řešilo, jestli tam ta socha náhodou nestojí už po staletí a neponičil ji zub času, když se diskutující ujistili, že jde o dílo nové, speciálně pro tuto stavbu vytvořené, došlo na kritiky. Nemá cenu je citovat, v podstatě se tam opakoval názor, který jsem napsala hned na začátku. Prohlédla jsem si fotografie, podívala se na další díla pana sochaře a k žádné erupci žluče u mě nedošlo.
A tak jsem se na sochu šla dneska podívat, abych ji viděla na vlastní oči. Byl krásný den, tramvaj mi zastavila přímo u lávky a ani mě nepřekvapilo, že je tam skoro tolik lidí, kolik bývá na Karlově mostě. I když na téhle bylo i dost cyklistů a koloběžkářů, ostatně i pro ně byla lávka vytvořena.
Jelikož se lávka rozvětvuje, rozhlížela jsem se, jestli sochu někde neuvidím, abych věděla, zda jít rovně nebo odbočit doprava. Ale dlouho jsem hledat nemusela. Na konci odbočujícího ramene stál houf lidí a uprostřed jsem viděla sochu. Za chvíli jsem byla u ní, a jelikož jsem si ji chtěla vyfotit, musela jsem hodně dlouho čekat. Všichni ti, co se kolem ní shromáždili, se s ní samozřejmě také fotili, a to z různých úhlů. Říkala jsem si, že je na tom ta Řeka stejně jako celebrita, i s tou si chce kdekdo pořídit fotku.
Když se mi konečně podařilo udělat fotku bez davu, přišel ke mě sympatický muž a nabídl se, že mě se sochou vyfotí, abych měla památku, že selfie není ono. Jeho nabídku jsem využila, ale tu společnou fotografii sem nedám. Co kdyby si někdo z vás myslel, že jsem stála modelem, a proto té soše fandím.
