Článek
Když jsem byla úplně malá holka, přišla jsem jednou domů v slzách a vyprávěla tátovi, jak krásnou mrkací panenku má moje kamarádka. Myslela jsem, že mi táta taky takovou koupí, ostatně proto jsem šla právě za ním. Ale on mi řekl, abych nezáviděla, protože tím ubližuji nejvíc sama sobě, závist prý strašně bolí, a když na mě někdy přijde, musím ji okamžitě zahnat. Jinak se mi na světě líbit nebude.
Asi jsem tomu tenkrát úplně nerozuměla, ale chtěla jsem, aby se mi na světě líbilo, a tak jsem si tátova slova zapamatovala, a kdykoliv v životě na mě něco podobného závisti nebo zášti vůči někomu šlo, odehnala jsem to. Díky tomu jsem prožila celkem radostný život, a i když ani mně se nevyhýbaly starosti a problémy, brala jsem je jako sedmihlavou saň, které je prostě jenom potřeba ty hlavy jednu po druhé odstranit.
Svět je totiž takový, jací jsme my. Když je většina z nás naplněná hořkostí, když máme potřebu se vůči druhým vymezovat, když nechceme tolerovat názory odlišné od těch našich, zaděláváme si na velké problémy. Hádky nás vyčerpávají a nezbavíme se jich ani poté, kdy s nimi skončíme. Máme je pořád v sobě, neseme si je i do postele, pak nemůžeme usnout, začneme brát prášky na spaní, přes den jsme unavení a dostaví se pesimismus a deprese.
Naštvaní jsme my, naštvaní jsou ti, s nimiž se hádáme, a ty negativní pocity se sčítají. Hádají se lidé mezi sebou, a ta špatná nálada se šíří stejně jako epidemie. Překračuje hranice státu, skáče z kontinentu na kontinent a najednou se začnou objevovat názory, že na tomto světě už se nedá šťastně žít, že všechno jde k horšímu a nic jiného, než nějaká katastrofa to nevyřeší.
Svým způsobem je to pravda, protože právě po velkých katastrofách, jako byly například světové války, se lidé nadechli a připadalo jim, že jsou konečně šťastní. Ano, černé dny skončily a teď už bude všechno dobré, nebo dokonce skvělé. Jenomže dny štěstí rychle pominou a zase začneme být nespokojení, protože jsme měli jiné plány, jiné sny a jiné představy o našich životech. A opět se začíná šířit špatná nálada, která je živnou půdou pro konflikty a další války.
Ostatně ty jsou dnes realitou a my lidé stojíme opět na křižovatce. Ještě pořád máme možnost vybrat si cestu, která nepovede k další katastrofě. Nepřidávejme se k těm, co si chtějí s někým násilím vyřizovat účty, nenaslouchejme názorům, které přinesly v minulosti jenom neštěstí. A že se nám nelíbí například politici? Berme to tak, že je to i naše vina. Příště prostě musíme volit někoho jiného. Hodně máme ve svých rukách a buďme rádi, že tomu tak je.
