Článek
Ano, právě tohle má uvedené ve svém rodném listě legendární pražský knihkupec a spisovatel Vratislav Ebr, o kterém od včerejší noci už bohužel musíme mluvit v minulém čase. Jeho příchod na svět byl dramatický a vlastně je to zázrak, že přežil.
Byl totiž synovcem Josefa Valčíka, jednoho ze statečných parašutistů, kteří provedli atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. O život přišel nejen on, ale také všichni stateční parašutisté včetně jejich rodin. Valčíkovu sestru Františku nechali nacisté v pankrácké věznici porodit a poté ji deportovali do koncentračního tábora Mauthausen, kde spolu s dalšími třinácti členy Valčíkovy rodiny zahynula v plynové komoře.
Její novorozený syn se dostal do Masarykových domovů v Krči, odkud si ho po válce adoptovali manželé Ebrovi. Vzali si ho jako němého chlapce, v prvních letech života ze sebe nevydal ani hlásku, což bylo později, když mluvit začal, připisováno tragickým okolnostem jeho příchodu na svět.
Kdo ho znal, tak si teď určitě pomyslí, že si to posléze bohatě vynahradil. Je to pravda. Rozdával bohatě a na všechny strany svou energii, nápady, dokonce i majetky. Na ničem hmotném nelpěl. Jeho knihkupectví na Smíchově se stalo svatostánkem literatury, básníků, spisovatelů a dalších múz, protože on miloval život, ve kterém se realita potkává se sny. Zažil krásnou dobu, kdy na knihy stály delší fronty než na pověstné banány, pořádal autogramiády, křty, festivaly, setkání lidí podobného smýšlení.
Napsali jsme spolu knihu Narozen ve popravišti, v níž o svém životě vypráví. Nejen o těch prvních letech, ale třeba také o tom, jak v roce 1969 potkal na Václavském náměstí mladého muže, který se před jeho očima polil nějakou tekutinou a pak se zapálil. Jmenoval se Jan Palach, jak zjistil posléze, když protestoval proti novinovému článku, který tento čin dehonestoval.
Jsem ráda, že tato kniha vznikla, i když jemu se do ní zpočátku nechtělo. Sám totiž psal a vydával výhradně knihy veselé. Často se smál a uměl radost rozdávat. Bylo nás hodně, co jsme se považovali za jeho přátele, pro každého z nás měl vždy nějaký úkol, vídávali jsme se na různých akcích, které často pořádal, třeba setkání potomků slavných nebo společenské večery v Salmovské literární kavárně. Je těžké se smířit s odchodem takových lidí, jako byl právě on. Připadám si jako sirotek a určitě nejsem sama.
