Článek
„Vážně?“ podivila jsem se. Vždyť to je docela běžný dotaz, určitě se tak zeptá klient kdekoliv na světě, když slyší cizí přízvuk,“ namítla jsem, ale taxikář mi hned uštědřil přednášku o tom, že procestoval svět, působil v této profesi v Americe, v Turecku, v Anglii, chvíli dokonce v Austrálii.
„To umíte určitě dobře anglicky, že?“ já na to, ale jeho to zase popudilo. A proč myslíte, že je podstatné, abych uměl dobře anglicky? Na to se vy Češi taky pořád ptáte. Nemusím, jsem řidič, taxikář a podstatné je, abych každého dovezl tam, kam si přeje, a jestli u toho mluvím jako lord Byron, to vůbec není podstatné.“
Byla jsem trochu v koncích, natrefila jsem na chlápka s hrdostí. A kdo má hrdost, ten se i uráží a s uraženým taxikářem nemusí být cesta bezpečná. Takže jsem přemýšlela, jak ten nepříjemný první dojem trochu napravit.
„Nejste vy náhodou Uzbek?“ zeptala jsem se ho a ani nevím proč. Vypadal jako příslušník některého asijského národa, ale těch je řada. Nicméně Uzbekistán je z republik Střední Asie největší, tak zřejmě proto jsem to řekla.
„Jak jste to poznala? Ještě nikdy se mě na tohle nikdo tady u vás v Evropě nezeptal!“ rozněžnil se náhle hrdý příslušník pouštní země, která kdysi bývala součástí Sovětského svazu.
„Byla jsem tam a podobné muže, jako jste vy, jsem tam viděla,“ zalhala jsem, protože ve skutečnosti jednotlivé národnosti moc nerozeznávám. Ale že jsem tam byla, v tom jsem nelhala. Ještě když jsem pracovala jako novinářka, vyslala mě tam kdysi redakce na služební cestu a udělalo to na mě dojem.
„Takže asi znáte Taškent, ale co Buchara? O té jste slyšela? Tam jsem se narodil.“
Občas se mi stává, že se mi odněkud vynoří prastaré vzpomínky a došlo k tomu i v tom taxíku. Ke svému vlastnímu údivu jsem si vybavila, že Buchara byla založena díky oáze už dávno před začátkem našeho letopočtu, že odtud pochází slavný lékař Avicenna a je tam jedna z nejstarších věznic na světě. Já vím, že s těmito kusými informacemi bych se jako průvodkyně živit nemohla, ale na taxikáře to udělalo ohromující dojem.
Dokonce ani nechtěl za cestu zaplatit, ale to možná bylo jenom takové gesto, protože dobře věděl, že byl přivolán aplikací v mobilu a cena se mi automaticky strhne, ale to nevadí, stejně mě to potěšilo. Pak mi ještě řekl, že kdybych nebyla tak stará, tak by si mě i vzal. Což mě taky potěšilo, tedy hlavně okolnost, že už jsem na vdavky stará. Věřte nebo ne, ale i to je velmi úlevné.
Pak jsme se rozloučili a ještě si romanticky zamávali. A víte, jak zněla otázka, která ho na začátku tak popudila? Byla to ta úplně nejobyčejnější, kterou my Češi a Češky klademe nejčastěji ze všech národů světa:
„Odkud jste?“
