Článek
On si stěžoval, že něco byl absolutní herbicid, že ani neměl čas si to čeknout, a když po chvíli vystupoval, vzájemně se ujistili, že si večer kólnou. Zhruba jsem vytušila, že mladý muž zřejmě v něčem neuspěl, podle jejich vzhledu bych je tipovala na studenty, možná šlo o nějakou zkoušku. Ale to mě netrápilo, podobných dvojic jsem viděla tisíce, rozhovorů jsem vyslechla také spousty, ostatně naslouchání patřilo léta k mé profesi.
Mě zarazila ta spousta nových slov v tom poměrně stručném sdělení. Češtinu mám ráda, myslím, že v ní nijak netápu, a pochopitelně jsem za dlouhá léta svého života absorbovala spoustu slov, která patří do žargonu, neboli slangové mluvy, navíc jsem léta učila ve vězení, takže tam jsem zase leccos pochytila z tamního argotu.
Moje generace měla slova, která byla pro ty starší nesrozumitelná nebo dokonce pohoršující, stejně tak tomu bylo v dobách, kdy jsem měla dorůstající děti. Pamatuji si, jak jsem kdysi s dcerou probírala, proč říká o hezkých věcech a zážitcích, že jsou koží, že to nedává žádný smysl. Slova přicházejí a zase odcházejí, kdo dneska ví, co je to paďour, mastňák nebo astrachán, ač šlo ve zlatých dobách trempingu o velmi frekventované výrazy. První dva výrazy označovaly člověka, který se v přírodě nechová adekvátně, a astrachán byl ten, kdo se k trampingu hlásil jen povrchně.
Každý jazyk se vyvíjí a čeština není výjimkou. Kdybychom si přečetli první vydání například pohádek Boženy Němcové, našli bychom tam slova, která se dnes už nepoužívají a některým bychom ani nerozuměli. Proto se vytvářejí nové verze podle jazykových změn, ostatně třeba takové „strdí“, které tak nadchlo praotce Čecha, když dorazil k Řípu, už málokomu něco říká. A přitom jde o obyčejný med. I „nůše“ už patří mezi slova pro děti těžko představitelná, protože už nejsou takřka k vidění, a tak byl tento vzor ženského rodu nahrazen slovem „růže“. Ty naštěstí ještě z našich životů nevymizely.
Svým náhodným spolucestujícím jsem v podstatě rozuměla, že je v oukeji, to znamená, že se nehroutí, prostě je ok, že ho někdo vyfakoval, to se také dá z angličtiny odvodit. Ovšem na herbicid jsem se musela zeptat. Ne, pesticid proti plevelu to není. Jde prostě o nepříjemný zážitek.
Mluvenému slovu se s minimální znalostí angličtiny dá porozumět, horší je to v písemném styku. Na sociálních sítích často narazím na zkratky, kterým opravdu nerozumím a musím zjišťovat, co tím vlastně pisatel chtěl říct. Když se tam objeví BTW tak už vím, že je to mimochodem, tedy začáteční písmena „By The Way“, CG je gratulace – Congratulations, ILY je vyznání lásky – I Love You, NGL znamená, že nebudu lhát – Not Gonna Lie, TYWE je obyčejné „ty vole“. A „bestie“ je překvapivě nejlepší kamarádka.
Na to se dá zvyknout. Co mě ale u těch dvou, s nimiž jsem chvíli cestovala, překvapilo nejvíc, bylo jejich vzájemné oslovení. On jí řekl „vole“, což mě nijak nezarazilo, i moje generace takové oslovení používala a myslím, že to dělá dodnes. Ovšem ona ho oslovila tak, že bych to od dívky nikdy nečekala. Bylo to slůvko na čtyři písmena, které jako dáma nemohu ani reprodukovat, ale odjakživa se tím obhrouble označuje ženský pohlavní orgán a jde o slovo poměrně oblíbené na Ostravsku. Ale ti dva z Ostravska nebyli.
