O penězích bychom s dětmi měli mluvit už od kolébky, a hlavně otevřeně. Moc rodičů to ale nedělá

Syn (18 let): Mami?

Maminka: Ano synu?

Syn: Kámoš ve škole říkal, že mu rodiče spoří a že už tam prý má půl milionu. Vy mi také spoříte nějaké peníze?

Maminka: Ano, spoříme.

Syn: Hustý, a kolik tam mám?

Maminka: No, spoříme ti tam od narození, takže už tam je docela dost.

Syn: Co to znamená docela dost?

Maminka: To se dozvíš, až přijde čas.

Syn: A kdy přijde ten čas?

Maminka: Až se s tatínkem rozhodneme, že už jsi dostatečně dospělý.

Syn: Hm. A kde mi to spoříte? A kolik tam spoříte? A na co to budu moct použít? A kdy mi to dáte?

Maminka: To všechno ti řekneme, až přijde čas.

Připadá vám tento rozhovor povědomý? Pokud ano, tak určitě nejste sami. Peníze jsou v českých domácnostech do určité míry tabuizované téma. Stejně tak se o nich nemluví ani ve škole. A tak není s podivem, že finanční a investiční gramotnost dětí a mladých lidí, a vlastně ani celé populace, není příliš velká.

Např. podle průzkumu České bankovní asociace z roku 2023 se finanční gramotnost Čechů ve srovnání s předchozími lety nezlepšuje. Index finanční gramotnosti byl v roce 2023, stejně jako v roce 2022, na 56 bodech z možné stovky. V porovnání s nejvyšší hodnotou tohoto měření v 2020 dokonce spadl o 5 bodů.

V tomto článku chci přiblížit, jak se dívám na problematiku finančního vzdělávání dětí a jaké plány máme se svými dětmi v této oblasti my sami.

Fiktivní rozhovor výše obsahuje několik příkladů, které jsou podle mě naprosto běžné a zároveň špatné na přístupu mnoha rodičů k finančnímu vzdělávání svých dětí. Pojďme si je rozebrat:

Málokdo je ke svým dětem ohledně financí transparentní. V rozhovoru se 18letý syn ptá, jestli mu rodiče něco spoří. Protože se dozvěděl od kámoše, že jeho rodiče jemu spoří. V 18 letech by už měl člověk dávno vědět, kde má připraveno kolik peněz, kde ty peníze jsou, jak se tam dostanou, jak se tam zhodnocují, proč nejsou někde jinde apod.

A to je pouze příklad peněz, které jsou určené pro dané dítě. Ještě menší transparentnost myslím panuje v oblasti celkového hospodaření rodiny a správy majetku. Kolik rodiče vydělávají, kde ty peníze mají, co s nimi dělají, jaký je měsíční rodinný rozpočet a tak dále. Na to se přeci neptáme.

Když už se náš chlapec v 18 letech konečně dozvěděl, že mu rodiče někde spoří, tak se k tomu ale nedozvěděl nic moc dalšího a už vůbec ne konkrétního. Neví, kolik tam má, neví, kde to má, neví, kdy to dostane.

Když už se zavede konverzace na téma peněz, tak to bývá takové nemastné, neslané. Ve stylu, aby se vlk nažral a koza zůstala celá. Něco málo ti řekneme, ale dál už se nevyptávej.

Tento přístup je, si myslím, špatně z toho důvodu, že vytváří jakousi mysteriózní bariéru ve vztahu dítěte k penězům. Peníze jsou cosi nedotknutelného, s čím přijdu do kontaktu maximálně formou kapesného nebo dárku k narozeninám. Ale už nemám potuchy, kde se vlastně vzaly a co za nimi všechno je. A už vůbec ne, k čemu všemu mohou být.

Dítě pak nemá celkový kontext a nevytváří si správný vztah k penězům. V jeho očích to je něco, co jednou za čas dostane a čehož jediným účelem je směna za blbosti.

Dospěláci svým dětem často také prostě nedůvěřují ohledně financí. Mohou se bát, že o tom dítě bude někde vyprávět kámošům ve škole. Nebo že tomu nebude rozumět a je úplně zbytečné to s ním řešit. Nebo třeba že to v něm probudí nějakou chamtivost a bude chtít víc hraček, elektroniky apod.

Pokud se ale osobní finance stanou běžnou součástí hovorů s dětmi, tak se pro ně také stanou naprosto běžnou součástí jejich životů. Budou vědět, jak s nimi nakládat. Ta mysteriózní bariéra bude zbořena. Nebo ještě lépe, nikdy ani nevznikne. A budou si dlouhodobě budovat porozumění a pokoru a výše zmíněné obavy budou liché.

Nedůvěra má podle mě tak naprosto opačný efekt.

Už jsem slyšel i argument, že peníze nejsou téma pro děti, protože by si tím kazily nevinné dětství. Že to je věc dospělých a děti si mají užívat, ne se starat o peníze. Takže se domnívají, že je svou nesdílností vlastně chrání.

To je jednoduše kravina. Nikdo neříká, že by se do dítěte místo hraní na zahradě měla několik hodin denně hustit finanční analýza. Ale peníze jsou tak důležitou součástí našich životů, že považuji za naprostý nesmysl, aby z toho byly děti vynechávány. Samozřejmě úměrně věku a zájmu. Ale otevřeně a bez bullshitu.

Po přečtení těch odstavců výše je asi zřejmé, jak chci přistupovat k finanční výchově vlastních dětí. Rád si věci rozděluji do kategorií pro přehlednost, tak mi to odpusťte i zde. Dejme si 4 kategorie: hospodaření rodiny, hospodaření dítěte, investování a správa rodinného majetku.

Je fér říct, že to je zatím hypotetické, protože obě děti jsou zatím malé. Ale i to tříleté už platí kartou v obchodě, dává si papírky do prasátka a občas mu ukazuji jeho investiční účet. Sice ničemu z toho pořádně ještě nerozumí, ale to je v pořádku. Hlavní je, že s tím pravidelně přichází do styku.

Nejsem žádný expert na výchovu dětí, ale myslím, že je jednoznačné, že děti se nejvíce učí od svých rodičů. Jsou s nimi každý den od narození. Navíc malé děti jsou jako houby. Nemají ještě zaplevelený mozek a vnímají všechno, co se kolem nich děje a často překvapí, co všechno si pamatují a spojí dohromady.

A od nějakého věku začnou vnímat i finance. Sice jim třeba nerozumí, ale vědí, že rodiče chodí někam do práce a dostávají nějaké peníze. A je velká škoda je z toho kompletně vynechat.

Jsem si jist, že dříve nebo později přijdou otázky na příjem, kolik, co stojí, co kapesné apod. A chceme být ohledně těchto věcí k našim dětem zcela transparentní. Když se zeptají na příjem, tak dostanou přesnou částku. A v případě navazujících otázek jasné odpovědi.

Mohou se ptát, co s těmi penězi děláme. Nebo proč nekupujeme každý měsíc značkové oblečení, jako Honzík ve škole. V tu chvíli si s nimi sedneme a seznámíme je s rodinných rozpočtem. Aby věděly, že běh domácnosti něco stojí. Také kolik, co stojí. A že ty peníze nerostou na stromech. Nebo, že není od věci, mít nějaké peníze stranou, protože nikdy nevím, kdy přijdou nějaké problémy. Můžeme si ukázat spořící účet, investiční účet, cash flow za poslední dobu a tak dále.

A pokud to bude děti zajímat, tak předpokládám, že budou mít celou řadu dalších otázek, na které dostanou odpověď. Ukážeme si náš dlouhodobý plán, čeho a proč chceme dosáhnout apod.

V rámci přehledu toho, jak hospodaří celá rodina, spíše čekám na otázky ze strany dítěte. A zároveň před nimi neskrýváme konverzace o penězích, které ty otázky mohou přirozeně generovat. Ale co se týče hospodaření samotných dětí, tak tam je logické, abychom k tomu měli aktivní přístup.

Ještě to nemám zcela detailně rozmyšlené, ale rozhodně chci, aby naše děti co nejdříve manipulovaly s vlastními penězi a postupně je vést k tomu, aby dokázaly přemýšlet dlouhodobě. Aby měly přístup k vlastnímu investičnímu účtu, nahlížely do něj a měly přehled, co se tam děje.

Budou samozřejmě dostávat kapesné, dárky od babiček apod. A je důležité, aby alespoň část těch peněz co nejdříve začaly vnímat jako nástroj, jak mít víc peněz v budoucnu. Jako něco, co jim jednou přinese nezávislost a bohatství. Nejen jako něco, za co si koupí lízátko.

Moc se mi líbí příklad jednoho mého kamaráda, jehož táta mu jako dítěti úročil kapesné. Dostával tak jednou za čas klasické kapesné, ale s tím, že když ho neutratí, tak si ho může nechat u táty a dostane za to nějaké peníze navíc. Veškerý přehled se psal do sešitu. Což mi přijde jako skvělý nápad. Dítě se tak odmala učí složenému úročení a pojmy jako úroková míra apod. pro něj budou samozřejmost.

Nemám do detailu zatím rozmyšlené, jakou bych jim dával úrokovou míru, kolik kapesné a tak dále. Na to bude ještě dost času. Ale určitě chci jít tímto směrem.

Samozřejmostí je také samotné investování dítěte už od útlého věku. Pod taktovkou rodičů, ale s plnou transparentností. Syn v příkladu na začátku článku do svých 18 let ani nevěděl, že mu rodiče někde něco spoří. A ani pak se toho moc nedozvěděl. To je, si myslím, docela časté a také je to špatně.

Často se jako cíl spoření/investování pro dítě uvádí jednodušší start do života. Což mně osobně přijde jako nedostatečné a nepřesné. Byl bych poměrně nerad, kdyby se úderem 18. nebo jakéhokoliv jiného roku života všechny peníze najednou vypařily, byť by to bylo na dobré účely jako vzdělání.

Mým hlavním cílem je, aby se tyto prostředky staly základem jejich bohatství a aby i po předání děti pokračovaly v jejich rozmnožování. Budou mít tak luxus celoživotního složeného úročení a byla by velká škoda ho zbytečně přerušovat. Mohou tak v klidu ve 30 letech dosáhnout plné, nebo alespoň částečné finanční svobody.

V ČR jsou pro děti stále velmi populární stavební spoření a dětské spořící účty. Které mají sice nějaké příspěvky od státu, ale celkově je na těchto produktech velmi malý výnos. Nicméně tam není žádná volatilita, což většině Čechů stále imponuje.

My jdeme cestou investování do akcií a dluhopisů. A to dvěma způsoby. Jednak mají děti účet, který je na jejich jméno a jednak separátní účty, které jsou na nás jako na rodiče.

K tomuto účelu využíváme dětský účet u jedné robo-advisor platformy, kde mají mix ETFek do světových akcií a dluhopisů. Vím, že s tím přichází nějaké neefektivity jako roční poplatek. Ale účelem tohoto účtu není maximalizace výnosu. Jeho účelem je hlavně vzdělávání. K tomuto účtu bude mít dítě přístup, bude si to moct sledovat, posílat si tam extra peníze, pokud bude chtít, ptát se na cokoliv a tak dále. Je to na jeho občanku, takže to bude doopravdy jeho.

V 15 letech k tomu začne mít i dispoziční práva. Že je to moc brzy a utratí to za blbosti? Možná, ale právě proto je to edukační účet. Budeme se děti snažit co nejvíc vzdělat tak, aby už v 15 letech byly schopné s těmi penězi nakládat. A pokud se nám to nepovede, tak od toho je ten druhý účet.

Vedle účtu na jméno dítěte mám zřízený ještě samostatný investiční účet, který je na mé jméno (nebo manželky), ale jeho účelem je hromadění prostředků pro děti. S těmi budeme nakládat podle svého uvážení a podle toho, jak budou naše děti v této oblasti v budoucnosti schopné.

Pokud se nám vzdělání nepovede, tak s tímto účtem, kde by i mělo být více prostředků, budeme nakládat podle sebe.

Ale ani tento účet nebude pro dítě žádné tajemství. Bude vědět, že existuje a také bude vědět, k čemu je, kolik tam je, v čem to je apod. Prostě kompletní transparentnost.

Rodinný majetek by se asi vešel do kategorie hospodaření rodiny. Ale vyčlenil jsem to samostatně, protože je to podle mě o něčem trochu jiném. Hospodaření je spíše o každodenních záležitostech. Správa majetku je dlouhodobá a je také o velkých rozhodnutích.

A nejedná se jen o majetné rodiny. Každá rodina má nějaký majetek – byt, dům, auto, investiční/spořící účty apod. Nemusíme být milionáři, abychom dítě mohli nechat nahlédnout pod pokličku rodinnému majetku.

Zde bych byl rád, aby naše děti měly co nejpřesnější přehled o tom, co vlastně jako rodina máme a jak to financujeme. Většinou budou děti asi tušit, že rodiče vlastní někde nějaké byty a že si někam dávají peníze. Ale své děti chci vést k tomu, aby měly ty informace co nejpřesnější.

Aby věděly, jak je financovaný dům, kde bydlí. Kolik nás to každý měsíc stojí, kdy to splatíme, proč nebydlíme v nájmu, jaká je úroková míra apod. Aby měly přehled o investicích jejich rodičů. Proč kupuji zrovna to, co kupuji, kolik toho mám, co si od toho do budoucna slibuji, proč nekupuji něco jiného.

Pokud se budeme třeba připravovat na nějakou větší transakci, tak je zvát k rozhovorům o tom. Nevynechávat je s tím, že jsou na to malé. Děti jsou zvídavé a probudí to v nich celou řadu otázek, na které pak transparentně odpovíme. Pokud s nimi o těchto tématech odmítneme mluvit, tak se nebudou pak ani ptát. A další běžný argument, že to to dítě nezajímá, neobstojí.

To všechno dlouhodobě buduje zdravý vztah k penězům a přehled o finančním systému. A mimo jiné také důvěru k rodičům.

Mám za to, že v ČR je téma peněz v rodinách do velké míry tabuizováno. Různé důvody, které jsou za tím schované, jsem popsal v tomto článku. A je to škoda, protože peníze jsou jedno z nejdůležitějších témat, které se navíc týká úplně každého z nás, ať už chceme nebo ne.

Proto si myslím, že komunikace o rodinných financích směrem k dětem by měla být co nejvíce otevřená. A to je přesně to, o co se sám snažím. Pokud byste měli jakékoliv další nápady nebo i vlastní zkušenosti, jak s dětmi o penězích mluvíte, neváhejte diskutovat v komentářích pod článkem.