Plánuji, tedy jsem

Jedna z velkých chyb, mimo jiné, kterou jsme dříve dělali, byla, že jsme neměli žádný finanční plán. Měli jsme naštěstí z dětství naučené, že se nesmíme utopit ve spotřebitelském dluhu. Což je dobrý a velmi důležitý základ. Ale je to málo.

Moc jsme nepřemýšleli o tom, co bude za 5, 10, nebo dokonce 20 a více let. To je přeci strašně vzdálené. Bůh ví, co bude, jestli vůbec něco. Když jsme obdrželi nějaké peníze, tak jsme je buď utratili, nebo si je nechali na něco, co mělo přijít v blízké době. Ať už to byla svatba, dovolená, nebo cokoliv jiného.

Když člověk přemýšlí o takto vzdálené budoucnosti, tak je všechno jakoby zastřené. Je v tom moc proměnných na to, abychom s tím mohli jednoduše pracovat. Jak budu vypadat? Co budu dělat? Budu pořád s tím stejným partnerem? Budu zdravý? Kde budu pracovat? Nebude další světová válka?

Faktem je, že se prodlužuje očekávaná délka života a většina z nás se doby za 20 let dožije. Ta doba se pak stane přítomností a my budeme vzpomínat, že tenkrát v roce 2024 jsme mohli něco začít dělat, ale nezačali. No a když bude světová válka? Tak je to všechno stejně jedno.

Když jsem se začal zajímat o naše rodinné finance a plánovat, tak to mělo jeden zajímavý efekt. Najednou vnímám čas úplně jinak. Dříve mi přišlo strašně daleko, že mám za dva týdny státnice. A že budu někdy pracovat? O tom vůbec nemá cenu přemýšlet. Dnes mi přijde všechno mnohem blíže. Že bych mohl za 20 let začít pobírat rentu? Přijde mi to, jako by to mělo být zítra.

Naším hlavním cílem je, abychom se někdy v letech 2040 až 2045 stali finančně nezávislými. Nechávám si nějaké rozmezí, protože plánovat přesně na rok prakticky nejde. Ale rozmezí několika let mi přijde rozumné.

Cest k tomuto cíli vede plno. My jsme si vybrali cestu minimálního zvyšování životních nákladů v kombinaci s dlouhodobým investováním do indexových ETF fondů. Je to cesta poměrně nudná, ale věřím, že má velkou šanci na úspěch. Když investujete do indexů, tak se tím moc nedá chlubit v hospodě. Ale je to dlouhodobě udržitelné.

Na internetu se dá najít plno kalkulaček, které počítají budoucí hodnotu peněz. Do nich naládujete období, očekávanou míru výnosu a pravidelný příspěvek a okamžitě dostanete sumu, kterou budete po nějaké době mít.

Já pro tyto výpočty používám tento Investment Calculator. Když si do něj dáte období např. 20 let, měsíční příspěvek 10 tisíc Kč a míru výnosu 10 %, tak dostanete odpověď, která je 7 milionů.

Podobné nástroje jsou dobré pro rychlý přehled. Ale pro plánování budoucích reálných financí jsou nedostatečné. Proto jsem si udělal jednoduchou excelovskou tabulku, kde, kromě takového výpočtu budoucí hodnoty, pracuji s dalšími věcmi:

Můžete si jednoduše vypočítat, že při měsíční investici 10 tisíc budete mít tolik a tolik za 20 let. Ale to podle mě ani zdaleka nestačí. Je důležité brát v potaz i to, jak se mohou měnit vaše příjmy a výdaje. A že se každý rok bude měnit objem peněz, který jste schopni dát stranou a investovat. Ve své tabulce jsem si rozplánoval, jak budou naše finance vypadat příštích 20 let. A průběžně si s tím hraji a porovnávám různé scénáře.

Počítám s tím, že naše příjmy se budou každý rok v průměru navyšovat o několik %. Výdaje také, ale o méně %. Počítám tedy s nějakou inflací, ale také s tím, že naše příjmy porostou rychleji než naše výdaje. Ve výpočtech mám započítané i takové věci, jako je délka mateřské, návrat manželky do práce, předčasné doplacení hypotéky, děti na studiích, nečekané větší výdaje apod.

Správná otázka není, co když, ale kdy a jak moc. Realita se zcela jistě bude nějak lišit od toho, co jsem si navrhnul do excelu. Přijdou nečekané životní události, které nám s tím zamíchají. Kapitálové trhy nemusí mít takovou výkonost, jako měly v minulosti. Proto jsme připraveni se v průběhu času přizpůsobovat realitě a plán následně upravovat. To mi přijde jako lepší řešení než se realitě přizpůsobovat bez plánu.

Každý plán by měl počítat s tím, že daný plán nepůjde podle plánu. Proto jsem i v těch našich výpočtech spíše střízlivý. Za posledních 7 let se můj základní příjem zvedal v průměru o nějakých 17-18 % ročně (včetně provizí, bonusů apod. ještě více). Ale mohu předpokládat, že to takto bude i dalších 20 let? Bylo by to fajn, ale spíše to tak nebude. Proto počítám, že se naše příjmy budou zvedat v průměru jen o 5 % ročně. Pokud to bude více, budu jedině rád, ale počítám s tím, že ne.

Americký index S&P 500 rostl ode dna po poslední krizi tempem přes 13 % ročně. Když do tohoto indexu investuji, dá se očekávat, že i následujících 20 let bude růst v průměru o 13 % ročně? Doufejme, že ano. Ale plánuji, že ne. Počítám s průměrným zhodnocením investic o 6 % ročně.

Představme si následující scénář. Píše se rok 2045. Děti jsou na vysoké škole, případně pracují. Už se od nás buď odtrhly, nebo to brzy přijde (doufám). Nám je 56 let a dle mého 25 let starého excelu jsme nejpozději letos měli odejít do vytouženého předčasného důchodu a žít pouze z našich investic. Jenže trhům se posledních 20 let moc nedařilo. Měli jsme navíc několik hodně velkých neočekávaných výdajů. Reálně jsme pouze cca na třetině čistého jmění, než jsme si v roce 2024 plánovali. Znamená to, že jsme selhali?

Z mého pohledu jsme určitě neselhali. Sice jsme nedosáhli toho ultimátního cíle, ale celou tu dobu jsme se snažili odkládat co nejvíc peněz a investovat. Nejezdili jsme v nejnovějším elektrickém modelu BMW s dojezdem kolem světa, nemáme na zahradě vyhřívaný bazén a nepoužíváme ani nový iPhone 45 Ultra Max 500 TB. Ale i tak jsme si posledních 20 let velmi užili a třetina cílového čistého jmění je stále dost velký objem.

Nemůžeme si sice dovolit kompletně přestat pracovat, ale díky našemu dlouhodobému snažení máme nyní mnoho nových možností. Děti už brzy vysmahnou, proto jsme se rozhodli, že doplatíme zbytek hypotéky, abychom minimalizovali pravidelné měsíční výdaje. A také prostě pro ten dobrý pocit, že už nejsme vůbec zadlužení.

Také jsme oba tak trochu unavení z práce po těch desítkách let. Proto si na jaře vezmeme na půl roku volno a projedeme Evropu. Až se vrátíme, tak už se nám moc nechce makat na plný úvazek. Proto si oba vezmeme poloviční úvazky v práci, která nás sice velmi baví a naplňuje, ale vydělává podprůměrnou mzdu. To nám ale nevadí, protože už neplatíme hypotéku a zbytek potřebných financí pokryjeme z dividend, které nám pravidelně chodí, aniž bychom pro to cokoliv dělali („pouze“ jsme byli trpěliví a odkládali spotřebu desítky let).

Já tedy nevím, ale mně tohle nepřijde jako selhání. Znám lidi ve věku 50-60 let, kteří nemají prakticky nic, nebo skoro nic. A většinou to není tím, že by jim osud nepřál. Po celý život prostě nebyli schopni odolat všudypřítomným lákadlům a domnělým tlakům okolí. Proto budou každý den od rána do večera pracovat až do starobního důchodu. Pak dostanou od státu důchod, za který sotva vyžijí. Naopak znám jiné lidi v tomto věku, kteří mohou zpomalit, nebo úplně zastavit a užívat si. A taky to dělají. Já mám jasno v tom, do které skupiny chci jednou patřit.

V tomto článku jsem chtěl ukázat důležitost dlouhodobého plánu a aspoň trochu poodkrýt, jak plánujeme my a co si od toho slibujeme. Je také velmi důležité pracovat spíše s horšími scénáři budoucího vývoje.

Pokud nemá člověk žádný plán, málokdy něčeho dosáhne, protože neví, čeho vlastně dosáhnout chce. Plán sám o sobě nezaručuje úspěch, ale dává nám větší šanci. Zkuste se sami zamyslet nad tím, čeho byste chtěli dosáhnout, sepište si to do co největšího detailu a jděte si za tím. Za pár let si poděkujete.