Peníze prý člověku štěstí nepřinesou. Já si to tak úplně nemyslím

Asi každý z nás se už někdy potkal s někým, kdo prohlásil něco podobného. Případně prohlašuje pravidelně. Jedná se o příklady běžných vět, které lidé často používají na adresu těch, kdo mají peníze. Nebo o kterých se domnívají, že mají peníze. To totiž není často to samé.

A jsem přesvědčen, že toto vnitřní nastavení nejvíce škodí právě tomu, kdo tyto věty pronáší a takto o světě přemýšlí. A samozřejmě jeho rodině. Sám sebe přesvědčuje, že je lepší peníze nemít, protože ty jsou přece zdrojem všeho zla na světe. A tak se o ně ani nesnaží.

Všechny tyto věty jsou buď mylné, nebo alespoň zavádějící (většinou) a svého nositele postupně sžírají. Jsou to vlastně spíše výmluvy na svou vlastní neschopnost a lenost.

Například ta věta, že někdo „měl jen štěstí“. Ano, štěstí a smůla hrají v našem světě značnou roli. Je bez debat, že někteří lidé mají větší štěstí než jiní. Když se narodíte s nevyléčitelnou nemocí, tak s tím bohužel nic moc neuděláte.

Ale svádět něčí úspěch jen na štěstí a svůj neúspěch jen na smůlu je zavádějící. Platí totiž staré dobré klišé, že se tomu štěstíčku musí jít naproti. Nikde není psáno, že ta cesta bude dlážděna jednorožci a duhami. Ale pokud se po ní ani nevydáme nebo po prvním zaškobrtnutí hned skončíme, tak se určitě nikam nedostaneme. Trik je v tom, snažit se tak dlouho, než začne pravděpodobnost hrát v náš prospěch. A ano, bolí to.

No nic, pojďme na pár důvodů, proč si myslím, že vás peníze udělají šťastnými. Nebo alespoň šťastnějšími. Peníze samy o sobě vás samozřejmě šťastnými neudělají. Musíte je umět využít k těm správným věcem a mít ten správný mindset.

Pod výraz flexibilita se dá zařadit hodně věcí. Právě kvůli flexibilitě jsem se já začal více starat o své finance a honit chiméru finanční nezávislosti. Pokud má člověk dost peněz, tak může dělat plno věcí, které chudší lidé nemůžou. A naopak, nemusí dělat plno věcí, které chudší lidé dělat musí.

Například není závislý na příjmu ze své práce na plný úvazek. To je pro mě naprostý gamechanger. Být si vědom toho, že člověk může kdykoliv skončit, bude-li to situace vyžadovat, je osvobozující pocit. Štve vás šéf? Kolegové? Klienti? No tak prostě zatlačíte na vedení firmy a když to nepomůže, tak jednoduše odejdete.

A většinou to ani nemusí dojít až k tomu odchodu. Díky své flexibilitě máte mnohem lepší vyjednávací pozici. Já s hypotékou, dvěma dětmi a manželkou na rodičáku tak skvělou vyjednávací pozici nyní nemám. Ale stojí mi za to usilovat o to, abych ji jednou měl.

Dále se můžete kdykoliv sebrat a zkusit jít dělat něco na sebe, o čem jste už dlouho snili. A pokud se to nepovede, tak se zas tak moc neděje. Protože jste díky svému bohatství flexibilní. Také se můžete rozhodnout, že budete půl roku jen tak cestovat. A nijak vám to nesníží životní úroveň.

Těch příkladů je nepočítaně. Ale všechny mají jedno společné. Dostatek peněz vám otevírá mnohem více dveří, než když je nemáte. Po pracovní, osobní, společenské i jakékoliv jiné stránce.

Pasivní příjem je mokrý sen každého, kdo usiluje o finanční nezávislost. Jedná se o příjem, který není přímo spojen s aktivním výkonem nějaké práce. A je to skvělý pocit, když vám cinkají peníze jakoby „za nic“.

Na internetu jsem se setkal s mnoha diskusemi, jestli pasivní příjem vůbec existuje. Což je logické, protože někteří prodavači horké vody na YouTube nebo třeba na TikToku slibují obrovské pasivní příjmy za nic. Podle mě pasivní příjem jednoznačně existuje, ale neplatí, že by člověk pro jeho získaní nemusel nic dělat.

Hlavní rozdíl je v časové souslednosti, kdy příjem člověk dostane. Aktivní příjem znamená, že za odpracovanou jednotku něčeho dostanu předem dohodnutou částku. Většinou za hodinu nebo dílo. Odpracuji a dostanu zaplaceno. Když pak pracovat přestanu, nedostanu nic. S pasivním příjmem je to obráceně. Nejdřív makám, obětuji tomu všechno možné a nedostávám nic. A pak se to najednou začne sypat, i když už tolik dělat nemusím.

Skvělými příklady pasivního příjmu jsou:

Abych dostával dividendy, musím nejdříve investovat nějaký kapitál, který musím někde vzít. Podstupuji riziko. Obětuji příležitosti daný kapitál využít jinde a také svůj čas. Ale jakmile mám hotovo, už pro získání toho příjmu nemusím dělat skoro nic. Když investuji 1 milion a dividendový výnos je 4 %, tak prostě pravidelně dostávám 40 tisíc Kč.

Extrémními případy pasivního příjmu jsou výhra v loterii, dědictví apod. Ale to jsou samozřejmě specifické případy. Cílit bychom měli spíše na ten typ pasivního příjmu, kde nad tím máme alespoň nějakou kontrolu a je tam větší pravděpodobnost, že se nám to může povést.

Zajímavým příkladem pasivního příjmu z poslední doby je britská premiérka Liz Truss, která v roce 2022 vládla Británii celých 45 dní. Po skončení své jepičí vlády má nárok na 115 tisíc liber ročně do konce života. Už nemusí hnout ani prstem.

Každopádně pasivní příjem je provázaný s flexibilitou. A je to něco, co dělá náš život zase o něco jednodušší a bohatší. Já osobně postupně buduji pasivní příjem formou kapitálových výnosů a časem dividend.

Klid v duši asi netřeba moc rozebírat, ale je důležité to zmínit. Pokud má člověk dostatek peněz a nemusí se bát, kdy zase přijde oprava na autě, tak se mu lépe spí. Jeden významný důvod civilizačního stresu je pryč. Nebo alespoň není zdaleka tak výrazný.

Kdo někdy zažil opravdový nedostatek peněz, tak mi určitě dá zapravdu, že je to velký stresor. Už jen z tohoto důvodu stojí za to se aktivně zajímat o své finance, dát si je do pořádku a začít postupně bohatnout.

Že zdraví si za peníze nekoupíš? No, to je minimálně zavádějící tvrzení. Jasně, když se u mě projeví nevyléčitelná forma rakoviny, tak mě ani miliardy nezachrání. Ale zdraví často není buď a nebo. Zdraví funguje na pravděpodobnostech. Není to o tom, že v případě problému vytáhnu peněženku a zázračně se uzdravím. Je to o dlouhodobém pěstování psychického zdraví (viz. předchozí bod), což se pak promítne do vyšší pravděpodobnosti, že budu i fyzicky zdravější.

Možná znáte někoho, kdo kouří 2 krabičky cigaret denně a plíce má zdravé jako puberťák, co si dal teprve prvního šluka. A pak možná znáte někoho, kdo o cigaretu celý život nezavadil, ale nakonec umřel na rakovinu plic. Znamená to tedy, že cigarety neškodí našemu zdraví? Zcela určitě ne. Kouření cigaret sice automaticky nezaručuje, že daný člověk dostane rakovinu plic. Ale významně si zvedá tu pravděpodobnost.

A s penězi je to stejné. Pokud je člověk chudý, tak to také automaticky neznamená, že umře dříve. Ale statisticky vzato má mnohem vyšší pravděpodobnost, že ano. A navíc, že svůj život prožije v nižší kvalitě. To může souviset se zřejmými věcmi jako přístup k lepším lékům nebo dražším a zdravějším potravinám. Ale také s těmi méně zřejmými. Jako například to, že majetní lidé se často ke svému majetku dostali skrze své dovednosti a charakterové vlastnosti typu disciplína, vytrvalost, zodpovědnost apod. A ty promítají do celého svého života.

Abych jen neplácal, tak data ze Spojených států naznačují, že toto není pouze nějaká teoretická úvaha. Na grafu níže je znázorněn vztah mezi příjmy domácností a očekávanou délkou života. Rozdíl mezi nejchudší a nejbohatší vrstvou je 10-15 let. Což už opravdu není zanedbatelné.

Tohle je bod, na který jsem snad v žádné literatuře ještě nenarazil. Být majetný samozřejmě také znamená, že je nyní postaráno o mou rodinu. Máme co jíst, pít, kde bydlet. Můžeme si dovolit kdeco z výdobytků naší civilizace. To asi nikoho nepřekvapí.

Ale jednou z velkých motivací pro mě osobně, proč budovat bohatství, je ještě něco jiného. A sice ochrana mé rodiny před sebou samým. Teď jsme možná mladí (stále ještě), plní síly, vychováváme děti, budujeme kariéry. Ale to jednou skončí.

Jednou mi bude 80 a začnu velmi rychle chátrat. A děsí mě představa, že se o mě moje rodina jednou bude muset fulltime starat. Pokud budu na té horší straně pravděpodobnosti, tak mohu být ve stáří připoután na lůžko. A mé děti mi budou přebalovat plíny a omývat mě? Dejte mi pokoj. To je strašná představa.

Někdo možná řekne, že to je přirozený řád věcí. Nejprve se rodiče starají o děti a děti se pak ve stáří starají zase o ně. Někdy se také říká, že děti jsou naše nejlepší investice.

S tím naprosto nesouhlasím. Ano, děti investice sice jsou, ale do rozvoje společnosti a radosti. Ne do mytí našich zadků. Podle mě se rodiče mají starat o své děti a ty se pak mají starat zase o své děti. Mají si užívat své životy, poznávat svět. Ne každý den pečovat o své rodiče. A že to není jen na přechodnou dobu. V dnešní době nás medicína udrží při životě i když je ten život pro všechny zúčastněné už nesnesitelný.

Moje představa tedy je, že chci být na stáří dostatečně zajištěný nejen proto, abych si mohl důchod náležitě užít. Ale také proto, aby mi mohla moje rodina z mých peněz zaplatit profesionální péči, až/když to bude potřeba. Aby se dál mohli zabývat primárně svými životy a za mnou se přišli občas podívat a potěšit.

V tomto článku jsem popsal 5 důvodů, proč si myslím, že nás peníze mohou udělat šťastnějšími. A všimněte si jedné věci. Ani jeden z těch důvodů není přímo spojený s materiálními statky.

Mnohdy si totiž myslíme, že mít peníze znamená mít větší dům, rychlejší auto a luxusnější dovolenou. A že to je to, co nás udělá happy jak dva grepy. Nic nemůže být více vzdálené od pravdy. Opravdu šťastnými nás totiž dělají věci jako kontrola nad svým časem, flexibilita, rodina, zdraví, duševní pohoda apod. A s tím vším mohou peníze pomoci. Pokud je ovšem správně používáme a máme k nim ten správný vztah.