Článek
Dnes to je přesně týden kdy se to stalo českou republiku zachvátila panika ve formě výpadku elektriky, tzv. blackoutu. Elektřina v některých částech republiky přestala téct. Ochromilo to velkou část infrastruktury. Najednou bylo ticho.
Co se vlastně stalo?
Zjednodušeně – došlo k poruše v elektrické přenosové síti pádem vedení . Kvůli nadměrnému zatížení musela být část spotřebitelů rychle odpojena, aby nedošlo k rozsáhlejší havárii. Ve výsledku šlo o technickou situaci, která se čas od času může stát, a odborníci ji zvládli poměrně rychle vyřešit.
Ale běžní lidé mezitím zažili něco, co překročilo hranici technického problému.
Nic nefungovalo. Ale opravdu nic.
Zhasla světla. Přestaly jezdit tramvaje. Výlohy potemněly. V obchodech nešly platební terminály, v kancelářích zmlkly tiskárny, v domácnostech najednou nebyl internet. Mobilní signál kolísal, některé sítě úplně vypadly. Lidé nemohli zaplatit kávu, nemohli si objednat taxi, nemohli si přečíst zprávy na internetu. A mnozí zjistili, že vlastně neví, co mají dělat.
Několik desítek minut, někde až hodinu, to vypadalo, jako by nás někdo vrátil v čase. Možná o sto let zpátky. Do doby, kdy nebylo samozřejmé, že všechno běží, svítí, reaguje, informuje.
Absolutně závislí. Absolutně propletení. Absolutně ztracení.
Zamysleli jste se v čase blackoutu? Kolik běžných denních činností nezvládneme bez elektřiny?
Uvařit kávu? Zapnout notebook? Poslat email? Koupit si jízdenku? Zaplatit oběd? Zavolat partnerovi? Je těžké najít něco, co se dnes obejde bez proudu. A to není jen pohodlí – je to hluboká provázanost celého systému, na kterém visí náš životní rytmus, bezpečnost i ekonomika.
Lidé si začali všímat. Sebe i ostatních.
Ale i přes to všechno se stalo ještě něco jiného – možná důležitějšího. V kancelářích si kolegové začali povídat. Ne přes Teams nebo FaceTime , ale z očí do očí. Na ulicích se lidé smáli, možná trochu nejistě, ale najednou byli spolu – v přítomném okamžiku. Děti přestaly koukat do telefonů a začaly se nudit – což není vždycky špatně.
Někdo chytrý řekl: Nuda je matkou tvořivosti!
Ta hodina bez proudu byla zvláštně tichá. Ale zároveň lidská. A když se pak svět znovu rozběhl, jako by část z nás doufala, že ještě chvíli zůstane klid.
Co nám ta chvíle ukázala?
Že technologie, ačkoliv úžasná, nás někdy odpojuje. Od druhých. Od sebe. Že jsme si možná až příliš zvykli, že všechno musí být „hned“. A že když proud na chvíli vypadne, možná začne proudit něco úplně jiného. Blackout nebyl katastrofa. Ale byl to signál. O naší zranitelnosti. O křehkosti systému. A možná i o tom, že občas není špatné se na chvíli zastavit. Odpojit se. Ztišit se. A vnímat, co (a kdo) je kolem nás.
Použité zdroje
https://www.novinky.cz/clanek/ekonomika-potvrzeno-za-blackout-muze-spadle-vedeni-a-dalsi-necekane-vypadky-40529739#utm_content=freshnews&utm_term=blackout&utm_medium=hint&utm_source=search.seznam.cz
