Článek
Ve společnosti jsme se za ty statisíce let naučili vyvolávat konflikty jednoduchým nařčením, prostým sporem, kdy vezmeme křivdu a použijeme ji ke smazání „barev“ ve všudypřítomných názorech, abychom svoji skupinu dokázali dostatečně motivovat proti skupině cizí. V současné době se v Evropě nejvíce diskutuje válka na Ukrajině, na jejímž území se prosazuje vojsko Ruské federace. V naší malé České republice, která byla po staletí součástí území, na němž nyní leží část okupované Ukrajiny, ve které dokonce leží téměř česky mluvící vesnice, se současná rozepře taktéž velmi horlivě diskutuje.
Při procházení diskusí pod novinářskými články, pod zpravodajstvím nebo na sociálních sítích, jsem si nemohl nevšimnout, s jakou kadencí určitá skupina lidí dokáže horlivě zahájit dopolední slovní útok vůči naší současné vládě, čímž zřejmě využívá toho, že zbylá většina čtenářů a komentujících se věnuje výdělečné činnosti mimo tyto diskuse, tudíž mají převahu podobných názorů a možnost vzájemně se v těch diskusích podporovat. Odpoledne přichází vlna opačná a začíná černobílý boj, kde se ti, co přemýšlí komplexně, v celém spektru, stávají snadno obětmi černobílých především tím, že ti pro svou absenci možnosti vidět jinak než černobíle třídí každý názor, podle čehož člověka okamžitě zařadí do jednoho ze dvou šuplíků, jež jsou jim po ruce. Ostatním šuplíkům ukousal nějaký brouk madla, a tak nejdou otevřít. Není proto výjimkou, že na sebe zaútočí dvě skupiny jinak názorově a politicky shodujících se lidí, kteří se zde rozkmotří, aby si v komentářích pod jiným článkem mohli navzájem zulíbat minimálně ruce.
Poměrně dlouhou dobu tyto názorové pře sleduji, jelikož napřed se nám před zhruba deseti lety dostával do vlády jakýsi korporátník, kterého všichni tolik nenáviděli a volila ho zřejmě úplně jiná skupina lidí než po okamžiku, kdy tato osoba začala lidem na dluh státního rozpočtu dávat peníze, čímž si je koupil. Nebudu však dále zabředávat do politiky konkrétních osob.
Vážný zlom v tom, jak člověk přistupuje k informacím je, když přijde ve svém chápání o barvy. Sežere mu je totiž brouk, který mu byl nasazen do jeho svobodného myšlení pomocí tématu, které mnohdy ani nebylo na scéně, nediskutovalo se o něm. Taková témata jsou často spouštěčem brouků, kteří pak člověku požerou všechny barvy spektra chápání a myšlení. Ten posléze vše hodnotí černobíle, což je výborně připravená půda pro jakoukoliv informaci, byť by byla i dezinformací nebo absolutním bludem.
Člověk smýšlející černobíle, mnozí jej známe pod názvem Lord ze Sith – ano, hvězdné války poměrně slušně představují, jaké je to černobílé myšlení, myslí způsobem – nejsi s námi, jsi proti nám! V tomto stavu totiž člověk nehodnotí příchozí informaci tak, že by zjišťoval, pokud možno co nejvíc, její pravost hledáním zdrojů. Nyní je důležité jen jediné – od koho informace přišla. Pokud ze škatulky „Jsi s námi“, pak je informace považována za pravdivou. Pokud přichází od někoho, kdo už leží nemilosrdně v šuplíku „Jsi proti nám!“, pak jde o informaci lživou. Dokonce v těchto případech dokáží lidé projevit spoustu energie tomu, aby v údajně lživé zprávě našli co nejvíce neshod, aby ostatním dokázali, jak velké je ta zpráva zlo.
Smutné je, že nedokáží vyvinout tu stejnou snahu v údajně pravdivých informacích, kvůli jejich jimi oblíbenému zdroji. Dvakrát smutné pak je, že nepravost údajné špatné a lživé informace hledají ve své skupině věrných, kteří ověřují informace tím, co si o tom myslí. Vzhledem k tomu, že taková negativní informace bývá prověřována mnohými zároveň, se zcela běžně stává – a to je v těch diskusích také dobře vidět, že člověk (A) vyřkne údajnou informaci, kterou mu člověk (B) ověří tím, že získá tutéž „pravdu“ od člověka (C), jenže člověk (C) ji právě slyšel od člověka (A). Tak funguje kolovrat utvrzování se v tom, že je daná informace pravdivá, mající tisíce „svědků“. Přitom skutečný svědek nemusí být žádný a informace přišla mezi černobíle smýšlející lidi jako pouhý názor na překroucenou polopravdu, navíc ještě třeba špatně přeloženou z cizího jazyka.
Tak fungují mozkoví brouci. Nebýt těchto brouků, mají lidé svobodné názory, každý trošku jiný a občas se shodnou, jindy budou proti sobě. Ověřovali by si všechny informace, poněvadž vše, co se kolem nás děje, má obě strany mincí včetně materiálu, ze kterého ty mince jsou, což je to spektrum dalších, více či méně, podstatných faktů, díky nimž příchozí informace vznikla.
