Článek
Koloběh vody v přírodě se učí několikrát na základní škole a později připomíná i na středních školách jakéhokoliv zaměření. Díky tomu si dnes poněkud uvědoměle dokážeme představit, jak se ta „sladká“ voda pohybuje a kde pácháme největší potíže právě tomuto koloběhu my lidé.
Začalo se zasakovat, postupně přibývá jímek na dešťovou vodu. Vše podporuje i zákon, ovšem pouze u novostaveb pomocí přísných nařízení. Naopak pro již stávající stavby se vypisují dotace.
Někdo se pomocí státních příspěvků vydává k budování jímek, jiný jde vlastní cestou. Tak či onak jsme se naučili spokojit se s tím, že tu vodu opět vracíme do země nebo jí z té země nebereme takové množství, protože zkrátka využijeme to, co napršelo. Jenže nám nedochází zásadní podstata celé věci.
Dříve, když byly, obrazně řečeno, kopce plné vody, vznikaly různé mokřiny, prameny a podobně. Potom to, co napršelo se postupně odvádělo až tou jíž známou cestou do moře, kde se díky sluníčku objevil ten bílý mráček, který utíkal pršet nahoru na kopeček. Dnes, když máme okolo měst vrty desítky až stovky metrů hluboké, abychom dokázali zásobovat domácnosti extrémně tvrdou vodou, už jsou ty kopce nepochybně „prázdné“ a pramenů je v přírodě minimum. O funkčnosti studen na vesnicích ani nemluvě. Ty jsou vesměs vyschlé.
Jenže, co se stane s vodou, která je zasáknutá člověčím počinem do země? Co je to vlastně vodu? Skutečně vracíme vodu zpátky do krajiny tím, že ji ze střechy nesvádíme do kanálů, ale do půdy? Vzniká tím nějaká kompenzace? Rozhodně nikoliv a kdo si to ještě myslí, měl by se řádně chytnout za hlavu a číst dál!
Voda, která při dešti padá, buď spadne na zem a vsákne se nebo spadne na střechu. Pokud z té střechy odteče do kanálu, je okamžitě pryč. Pokud je svedena do jímky pro použití pro lidi, odteče pryč špinavá a později. Pokud je z části zasáknutá, potom pouze potlačíme určitou plochu střechy, jakoby místo ní byla půda, jenž umí přijímat vodní srážky. Nic víc.
Vracet vodu do půdy tímto způsobem přes střechy nelze. To bychom museli svoji spotřebu vrátit do takové úrovně, že bychom neodebírali žádnou podzemní vodu a navíc zasakovali více než všechnu dešťovou vodu do země, aby mohla přibývat, aby se mohla vrátit. To, co dnes děláme s dešťovkou, a díky bohu za každou další jímku na dešťovku nejen na cukety, ale i ke splachovadlům a pračkám, je pouhé zpomalení odběru podzemní vody.
Vzpomeňte si na to pokaždé, když zvednete páku nahoru a voda teče. Hladina spodních vod dlouhodobě všude klesá a mohu vás všechny ujistit, že až k jádru planety se žádná maxi nádrž na pitnou vodu nenachází. Nehledě na to, a to se „doma“ moc často neříká. Taková fabrika na kraji města dokáže mít spotřebu jak několik měst dohromady, třeba jako celé Dukovany. A že tu těch fabrik, co používají k výrobě otevřený vodní okruh máme opravdu hodně.
