Článek
O ploché zemi, hranaté a kulaté, půlkulaté nebo třeba vejcovité už se toho psala spousta. Sociální sítě disponují opravdu velikým archivem lidských výkřiků o tom, jak na něco našli důkaz. Existují i různá vyvracení, obrázky, naučná videa. Ovšem lidé si stále melou svoje a nemají potřebu cokoliv chtít pochopit.
Víra už dokázala s lidmi cokoliv. Ve jménu víry už zemřelo tolik set milionů lidí, až to nemůže být horší. Věřit v něco, co nemohu dokázat, je víra obecná a nevztahuje se pouze na bohy a polobohy.
Problém víry spočívá v tom, že si člověk nedokáže věc představit. Tak si jednoduše domyslí nějakou ptákovinu, aby zaujal ostatní a chraň ho bůh, když mu jeho teorie (víra) pasuje i na něco dalšího těžce představitelného.
My však dneska máme ohromnou příležitost díky technologiím, jenž dokáží spoustu nepředstavitelného zobrazit. Tak proč stále šíříme po světě tolik různých domněnek a věříme tak šíleným nesmyslům, jako je třeba plochá Země? Stále to spočívá na představivosti, tak se jedině mohu domnívat, proč člověk raději uteče k víře, jenž mu podá pomyslnou berličku podpory, než aby viděl obraz něčeho, co si nedokáže sám představit.
S plochou zemí bych na tom byl celkem v klidu a nějak se mi nedostává nalezení zdroje, jenž by použil přirovnávací metodu tak, aby byla pochopitelná.
Zkusím tedy napsat to, co jsem už párkrát použil a vskutku začne početnou tlupu lidí jsem tím rozčílil. K příkladu, jak je Země veliká používám svoji velkou fitloptu. To je takový ten metrový balon na cvičení.
Víte kolik má metr v sobě milimetrů? Tisíc… Víte, co je to ta divná věta za základní školy „šetři se osle“? Je to zkratka, pomůcka pro 6378. Toto číslo je poloměr planety Země. Je to číslo změřené. Změřit umíme průměr, tedy i poloměr, obvod, vzdálenost od Slunce. Zkrátka zde nejde o vědecké teorie, nýbrž o pouhá, někdy až staletí známá, fakta. Pokud mám tedy planetu o průměru 12765 kilometrů, potom na mém metrovém balonu bude jeden milimetr průměru značit skoro třináct kilometrů. No a na tomto přirovnání se vysvětluje snad úplně vše.
Pokud vezmeme dobře nafouknutý fitness míč o průměru jednoho metru do rukou, opravdu velmi lehce, jen na polštářky prstů, vmáčkneme do něj důlky o hodnotě několika milimetrů. Už čtyři milimetry jsou v přepočtu na Zemi přes padesát kilometrů. Musíme tedy míč opravdu dobře nafouknout a položit na zem. Vlastní vahou se dole promáčkne o nepatrné dva až tři milimetry. Zploštění země, díky čemu se mu matematicky (dle definic geometrie) říká elipsovitého tvaru, činí nějakých 40 kilometrů rozdíl. Tedy takto na zem postavený metrový fitness míč o průměru jednoho metru se stává zploštělým přesně jako naše planeta Země.
Půjdeme ovšem ještě dál. Možná jste viděli obrázky o různých elipsoidech, kde se zobrazují mořské příkopy a hory. Každý z nás si umí představit obří díru nebo příkop, protože už nějaký někdy viděl. Pravda, příkop, jenž lze spatřit vlastníma očima má maximálně stovky metrů do hloubky. Mariánský příkop má jedenáct kilometrů. Tedy to je hloubka od mořské hladiny. Naopak horu vysokou několik kilometrů už lze uvidět snáz. Nikdy však neuvidíme horu vysokou skoro devět kilometrů přímo od jejího úpatí na mořské pláži. Něco tak obřího tu v Himálajích taky stojí. Mount Everest je nejvyšší horou světa a zmíněný příkop nejhlubší prohlubní. Rozdíl mezi nimi je skoro nepředstavitelných 20 kilometrů. Jenže na našem metrovém balonu je to zhruba milimetr a půl, což je asi jako když na něj položíme korunu. Kdybychom chtěli vyobrazit výšku Everestu na takovém balónu, musíme použít list či dva papíru, protože cokoliv vyššího, by byla velehora, která by se na Zemi sama hned zhroutila na něco nižšího.
Ve své velikosti se Země dostala mezi pochybovači někam, kam určitě sama nikdy dojít nemohla. Je to obrovská planeta a současné jednotky miliard lidí se na ní ztratí jakoby nic. Jenže činnost těch miliard lidí, když se nasčítá, už jí dává pěkně zabrat. Pro představu, kdybychom z našeho metrového balonu chtěli odstranit všechnu vodu na Zemi, stačí nám obyčejný hopík, víc vody tu nemáme. Biosféra je na tom ještě hůř a nechtějte si představit, jak vysoko sahá atmosféra. Je to bohužel vrstva vysoká asi jako dvacetikoruna.
Tak i zároveň křehká jako velká ta naše Země je.
Doufám, že není potřeba po těchto přirovnáních hovořit o něčem jako okem pozorovaném „nezakřivení“ Země a podobně…
