Článek
Potkal jsem kamaráda, takového toho klasického českého vše-skeptika a ten mi povídá, že klima člověk rozhodně neovlivnil. Za všechno může slunce a vývoj planety. Člověk neudělal nic. Je to jen lokální, příroda si s tím poradí.
Takto mi vyprávěl o všem, co zavinili všichni ostatní. Ale on jakožto člověk, není sice dokonalý, ale za nic nemůže. Přiznávám, že jeho život bych nikdy na vlastní kůži zažít nechtěl. Ta hrozná představa, že jsem absolutním otrokem všech ostatních a nemohu vůbec nic udělat, jen živořit a zemřít, mě děsí jen na to sotva pomyslím.
S dotyčným jsem vedl poněkud horlivou diskusi nebo spíše monolog mého silného hlasu, který vypadal asi nějak takto:
„Opravdu si myslíš, že člověk za nic nemůže, že jsi bez viny, že se děje všecko bez tvého přičinění? Myslíš si, že si to ta příroda dělá sama, pokud odmyslím Chemtrails, ilumináty nacisty na Ukrajině, Sorošem a další blbosti, co mi tu už nějakou dobu vyprávíš? Zkoušel jsi se nad tím někdy zamyslet s tvou mírou znalostí, i při těch značných výpadcích základního vzdělání, které tu ignoruješ? Skutečně tomu všemu věříš nebo jen papouškuješ, co říkali ostatní, co používají hlavu k tomu stejnému, jako ty, tedy na čepici s kšiltem?!“
„Tak pojďme na to od podlahy, od země. Podívej se tady do té příkopy. Ty tu plechovku od nealko piva nevidíš? Vnímáš, v jakém je teď stavu, když ji přejela silniční sekačka? Jen si na ni sáhni, ale opatrně, nemám s sebou žádnou dezinfekci. No sáhni si, je to ostrý, že? Tak a teď mi řekni, jak k tomu přišli všichni ostatní, kteří tudy ve dne i v noci běží, že se tu nachází lidský výtvor ve tvaru shluku žiletek? Ale co si budeme povídat, na skládku do Němčic nedohlédneš, ale to bys čuměl, jak je to veliká hromada. Nezničitelný materiál, který se vyskytuje i na nemoderních skládkách, které nemají žádné upravené podloží. Pojď tady za vesnici, o dvou takových „smeťácích“ vím. Prohrábni se tím. Zakrývá to jen pět centimetrů půdy, když moc. Ale jdi tam beze mě, ať tě rozřezaného nemusím táhnout někam k záchrance!“
„Než dojdeme k té skládce, kterou má každá obec v republice alespoň jednu, řekni mi, co piješ. Piješ vodu z vodovodu? Víš, kolikrát už jsme si museli zvýšit horní hranici limitů jedů pro pitnou vodu, abychom jí mohli říkat pitná? Víš, kolik jedů už v té vodě je? Víš, že třeba dusičnany už přesahuje většina vod ve studních oproti starým normám tak silně, že je voda vlastně jedovatá? A teď si vezmi ten kámen, chlor, hořčík a další minerály. Lidské tělo se vyvinulo na sladké vodě. Bez příměsí minerálů a ty piješ vodu s ohromným množstvím koktejlu periodické tabulky prvků. Co myslíš, že to dělá s tvým organismem, když toho vypiješ tři litry a ještě v tom máš několikrát překročenou normu dusičnanů? A teď se probuď protože tuhle vodu dnes musí pít úplně všichni, kterým dáváme napít.“
„Abych trochu přitvrdil, tak se tě zeptám. Dýcháš? A dýchá se ti dobře? Máš ten pocit? Víš, že když se ti do plic dostane jednou za čas trochu prachu nebo kouře, že to hlen z plic vypudí, ale když to dýcháš denně s příměsí plastů a gum, že už to z plic nedostaneš, protože se na tom tělo nevyvinulo a tyhle látky vstřebáváš rovnou do krevního oběhu? Přemýšlel jsi někdy nad tím?“
„Jaký plasty ve vzduchu, seš sjetej, ty sluníčkářu popletenej?!“
„Ty plasty, co nosíš na sobě třeba. Víš kolik mikroskopických částí se z tvého trika dostane do vzduchu, který potom všichni dýcháme? Dnes máš všecko syntetický, všechno se postupně drobí a pak to lítá vzduchem. No a neboj se, ty gumy pochází z pneumatik. Každá pneumatika za jízdy díky tření upouští do ovzduší gumový prach a ten tu všichni dýcháme. Opět všichni od nás lidí až po obyčejný kytky. Jo, je to tak. I ty kytky dýchají námi lidmi vytvořený chemický sloučeniny od polyethylenu po pneumatiku.“
„Chceš, abych pokračoval a začal ti vyprávět o tom, co se uvolňuje z komínů všech těch fabrik, které něco zpracovávají? Nebo už ti to stačí, abys pochopil, že nemusíš být vědec zaměřený na klima, ale přesto viděl, že svým chováním negativně trávíš celé své okolí?“
„Vzpomeň si na naše předky. Všechno bylo z hlíny nebo ze dřeva. Sklo je nebezpečný jenom jako střep. Do té doby to bylo ještě relativně v pořádku. Ale pak už to šlo jenom z kopce a na vině je každý z nás, protože chceme všichni všechno a hned. Nejen mít, ale i být. Proto je vzduch plný jedů, voda otrávená a půda plná jedů a odpadků. Když pak přijde požár, všecko ti to jde do plic nebo to nepřímo přijmeš skrze jídlo, který to doslova vydýchalo za tebe! Tak přestaň házet vinu na všechny okolo a zamysli se nad tím, že bys mohl přijmout část zodpovědnosti na sebe a zkusit s tím i něco udělat!“
