Článek
Když se řekne ekologie, mnohým se jistě vybaví k ní často mediálně přidružovaná slova jako například extrémista, ekoterorista, aktivista a jiná, často hanlivá označení. Ekologie je z pohledu vědních oborů poměrně mladá věda, která se zabývá životním prostředím, které jsme tisíce let brali jako nějakou samozřejmost. Podíváme-li se dnes do míst světa, kde se vědění příliš neobjevuje, rozumějte tak, že tam není dostatek vzdělaných ani vzdělání, platí toto pravidlo stále. Lidé se za mrzký peníz snaží získat jakýkoliv přírodní zdroj, díky němuž budou mít pár mincí na kus jídla. Mnohým tak ani dnes nedochází globální poznání o tom, jak příroda na Zemi funguje, kolik kterých živočišných či rostlinných druhů kde ještě zbývá, kdo je ohrožen a naopak, kdo se kvůli lidskému počínání přemnožil.
Lidstvo vždycky rádo spělo za poznáním a usnadňováním si prakticky čehokoliv. Před pár desetiletími jsme se rozhodli cílit ke hvězdám, což se nám pomalu daří. Díky tomuto pokroku ztrácí podstata ekologie jakoukoliv racionální výhodu pro udržitelnost tohoto vědního oboru. Vytvořit terraformátor a oživit vzdálenou planetu, je pro lidstvo pouze otázka času. Země může pro člověka brzy ztratit svůj domovský potenciál, díky čemuž nebude potřeba nějakou tu ekologii praktikovat. Osidlování dalších Zemí bude čistě technická záležitost a přiznejme si, budeme-li mít stroj, který za nás polapí emise, nebude nám nic bránit v tom, abychom jej zapnuli kdykoliv nějaké vypustíme.
I kdyby se nám však nedařilo vytvářet přístroje pro osidlování dalších planet, máme tu časový potenciál naší planety Země. Jak vědci spočítali, Zemi jednou pohltí Slunce a v tu chvíli už bude několik miliard let zřejmě neobyvatelná. Čas se tak či onak krátí. Ekologie, tedy náš soucit s přírodou, jinými živými druhy, však rozhoduje o tom, jestli bude Země neobyvatelná za sto let nebo za sto milionů let. Musím nutně zmínit, že ta rozmanitost a krása nespočtu druhů rostlin a živočichů je něco tak nádherného, že si nedokážu představit, že bychom o to měli vlastní hloupostí přijít rychlostí lusknutí prstů - relativního pohledu v rámci životnosti Země vůči jejím pouhým stům rotací kolem Slunce.
To, na čem nyní obecně a globálně pracujeme, není způsob, jak se omezovat, ale způsob, jak tuto ohromnou rozmanitost zachránit a nebo alespoň zpomalit její selekci tím, že jsme určitým druhům sebrali místo k žití. Názorů přitom můžeme mít na celou věc, kolik chceme. Nicméně je dobré si uvědomit zásadní podstatu každého organismu na Zemi. Pokud se organismus přemnoží, je jiným organismem likvidován, který se díky němu přemnoží taktéž, tudíž se přemnoží další, jenž likviduje jej. V takových vlnách funguje živá příroda od nepaměti, tak se reguluje a funguje. Zároveň, díky používání přírodních materiálů kýmkoliv, se jakákoliv životní emise jedince přirozenými procesy spotřebuje. Život každého na Zemi je tedy v neutrální povaze, jelikož z pohledu času jsou i výše zmíněné vlny pouhým okamžikem, jenž v dlouhodobém měřítku nehraje roli. My, lidé, však zatím nejsme vůči svému okolí neutrální. Zanecháváme za sebou emise (odpady), spousty tun materiálů, které Země nestačí spotřebovávat, protože jich kupíme více, než se spotřebovat přirozenými procesy zvládá. Jednoduše tedy můžeme říct - ať už se současné názorové či vědecké směry mýlí trochu, hodně nebo vůbec, dokud nebudeme s okolím jedním přirozeným koloběhem v neutralitě, nemusíme řešit, kdo má nebo nemá pravdu, ale řešit podstatné - jít za neutrálním vlivem sebe sama vůči celku, Zemi.
