Článek
Moc nerozumíš tomu, v jakém prostředí to žiješ, protože přijímáš jen všestrannou nenávist. Však díky tomu máš naprostý přehled o tom, co všechno tě tíží. Můžeš sice občas přijmout nějaké plané myšlenky o tom, proč se věci nějak mají a proč je k tobě vlastně někdo nějak zlý, hlavně ten stát, ale jinak jsi v tom sám, namočen až po bradu.
Každé ráno vstáváš a hledíš kolem sebe, majíc často hladinu společenského hnisu těsně pod očními víčky, a to jsi raději spal ve stoje, aby tě někdo nepřepadl v leže nebo jsi se neutopil. S jasným přehledem o tom, co se kolem tebe děje, přijímáš další denní rány.
Umíš už naprosto přesně předpovědět, jak ten či tamten bude reagovat na tvou přítomnost. V hlavě máš závěry, ale také plány, jak to zkusit tentokrát, abys se vyhnul té pravidelné, ale velmi nepříjemné konfrontaci. Zkouší to dál nebo rezignuješ, je to jedno. Nikoho už přece nezajímáš.
Neuvědomuješ si však, jaký dar ti byl poskytnut, co vlastně denně provádíš a zároveň zahazuješ. Ty totiž víš, že jsi nic. Jsi přesně tou skupinou lidí, na které dopadá tíha rozhodování od lidem volených jako první a přestává tě tížit jako jednoho z posledních. Ty ta fakta znáš. Nemusíš o věcech rozjímat, koukat na ně z obrázků, říkat jim pravda či dezinformace. Ty víš, jaké to doopravdy je. To je tvůj dar, ale nejsi schopen takového vědomí, abys jej kvalitně využil. Spíš už přijmeš nějakou tu skutečnou lež, aby si se začlenil jako pokaždé, do skupiny podivných individuí. Jinak to neznáš, neumíš a nevíš, že bys mohl.
Přesně taková je podstata vládnutí. Ti, co nejsou nařízenou změnou zcela zasaženi, často mluví v hypotézách o tom, jak se dané opatření projeví. Mluví rádi a mluví často dlouze. Snaží se co nejvíce lidem namluvit, jak prospěšná ta změna bude. Někteří s tím souhlasí, jiní jsou proti. Teď už je jedno, jestli mají ten či onen názor proto, že reagují na fakta nebo něčí smyšlenou konspiraci. Hlavní je, že nemají ani tušení, jak se ten krok vlastně projeví. Ty to však víš, velmi brzy opět pocítíš. Už víš, už to přichází, byl jsi právě zasažen. Přijímáš ránu, snažíš se vybruslit, marně. Lidé však dál jen blábolí. Vlastně ti nikdo nejenže nerozumí, ale ani rozumět nechce. Jich se to netýká. Budou dál válčit ve svém názorovém sporu, posílat armády lží, konspirací, pravd a dohadů. Zatímco ty, skutečně změnou zasažený, budeš dál tiše trpět a doufat, že ještě někdy možná bude trochu líp.
Takový je život v demokracii, komunismu, autokracii, tyranii a dalších.
Lidská uskupení jsou různá. Některá se nám líbí víc, jiná méně. Však vždycky zapomínáme na ty, na které naše zákony skutečně tvrdě doléhají, dusí je a ničí jim jejich životy. Pravda, nelze vytvořit pravidla taková, která by vyhovovala všem. Nicméně ta základní lidská, tedy lidskost, slušnost, poctivost, ta smysl jistě mají. Jiná by neměla mít drtivý vliv, přitom mají.
Na tuto myšlenku mě dostala nedávná diskuse s člověkem, který velmi silně nesnáší Miloše Zemana proto, že nedovolil před deseti lety straně ODS, aby ustanovila „stojedničku“ a raději si vykládal ústavu po svém. V diskusi jsme totiž došli až k protiústavním povinným prospěšným pracím, docházení na Czechpoint, který tehdy neměl v malých obcích pobočky, a podobné protiústavní nesmysly, které tvrdě dopadaly na lidi, kteří v době ekonomické krize tvrdě strádali a neměli zaměstnání, poněvadž v drtivé většině případů pracovní místa nebyla. Ačkoli máme dnes na politiku názory já a onen muž podobné, zde se silně rozcházíme, protože já na tu poštu na pár hodin do fronty každý druhý den, na kole, v mínus dvaceti, deset kilometrů z obce do města, musel. On nikoli.
Proto bychom neměli odsuzovat ty, co mají jiný názor. Je-li založen na pravdě, možná jen prostě zažili to, co my řešili jen teoreticky ve svých představách, či naopak.
