Článek
V naší lidskosti je zakořeněná vlastnost černobíle posuzovat prakticky cokoliv. Asi bychom se na sebe neměli tolik zlobit. Jenže když dochází k politickému souboji, má se národ přít, který názor na kterou věc je správný, či nikoli. To, co politika nejen v naší zemi předvádí poslední desetiletí, je ostudou, která se jinak než bojem mezi dobrem a zlem pojmenovat nedá.
Nejčastěji jsem slýchal názor o odpůrcích Andreje Babiše, a to přímo z úst tohoto prezidentského kandidáta, který tvrdil, že tací jsou voliči Petra Pavla. Naprosto černobílé uvažování, z extrému do extrému myšlenky věci. Marně přemýšlím nad tím, jak může taková souvislost vzniknout. Nikoho nenapadlo, hlavně onoho kandidáta, co taková „fakta“ veřejně šířil, že jde spíše o lidi, kterým je z Andreje Babiše jednoduše zle? Jeho vyjadřování, roky politiky, jejíž vizitku za sebou tahá jako velkou olověnou kouli, covidem si taktéž nepřilepšil. Spoustě lidem se to zkrátka hnusí, a tak jsou útoční.
Nad věcí jsem se krátce zamyslel a říkal si, jestli je možné nějak lépe podložit fakt, že se toto černobílé uvažování ve věci tolik mýlí. Zřejmě nejsilnějšího argumentu se mi dostalo skrze dezinformace. Našel někdo během celé kampaně nějakou dezinformaci, kterou by musel Andrej Babiš vyvracet v té podobě, že by byla lživá a on ji uvedl na skutečnou a pravou míru? Já ne. A to je zcela zásadní!
Volič jednoho kandidáta je zkrátka trochu jinak uvažující člověk než volič kandidáta druhého. Místo, aby se poměřily názorové hodnoty, poměřují se lži s fakty. Lépe řečeno názory s fakty. Bohužel v tomto konkrétně je česká společnost skutečně rozdělená.
Jedna část společnosti totiž dokáže kriticky zhodnotit slova, jenž se jim dostanou do hlavy pomocí vlastních smyslů (uší a očí) a zhodnotí, zdali jde o informaci nebo spíše o názor na nějakou informaci. Tací si bez problému, mají-li zájem, zkontrolují informaci jako takovou, na kterou vznikl onen přijatý názor, což je v opačném případě destruktivní úděl dezinformací – názory se lidem zdají naprosto správné, ale ty vždycky řeší neexistující situaci.
Druhá část společnosti míchá názory s informacemi do jednoho pytle a zkrátka dává na víru v to, že to, co politik říká, je pravda a důležitý je pouze jeho názor na věc, byť nemají vůli zjistit, že ta věc se nikdy nestala nebo stát nemůže.
Každý člověk ze zmíněné první skupiny dokáže potvrdit, že se v životě setkává s tím, že se díky dvé osobní chybovosti stává, v konkrétních věcech, dočasně členem druhé části společnosti. Ovšem umí se tím poučit, opravit svá rozhodnutí a případně se omluvit. Ovšem, všichni jsme lidé, tudíž všichni máme šanci opustit skupinu věřících v senzace a začít myslet.
