Článek
V devadesátkách nám odborníci ze západu vydatně pomáhali s vyplněním mezer v našem vzdělání. V té době jsem pracoval pro odbory a měl jsem možnost zúčastnit se několika kurzů, které pro nás organizovali. Jeden z nich s názvem „Vedení a strategie“ vedli dánští lektoři managementu. Kromě toho, že jsem si z něj odnesl do praxe řadu poznatků, jeden z nich mi pomohl najít cestu k řešení i těch nejsložitějších problémů.
Přitom stačilo naučit se používat jediné dánské slovo „HVORFOR.“ Intonačně nám znělo jako „VOFO.“ Český překlad tohoto slova je „PROČ.“ Už po prvním kurzovním dni nám toto slovo začalo pěkně lézt na nervy.
Měli jsme popsat nějaký problém. A oni na to: HVORFOR? Sestavili jsme odpověď a očekávali z jejich strany uznání. Jejich reakce nás překvapila. Zdálo se, jako by je náš názor nezajímal, protože opět se nás zeptali: HVORFOR? Zpočátku jsme mysleli, že nám díky jazykové bariéře nerozuměli, takže jsme měli tendenci jim náš názor odprezentovat podrobněji. Jenže oni nás evidentně neposlouchali, protože jedinou jejich reakcí bylo zopakování otázky slovem HVORFOR.
Chvíli nám trvalo, než jsme pochopili, oč jim jde. Zamysleli jsme se a přepracovali zdůvodnění příčiny problému. Jenže oni se s naší odpovědí nespokojili a opět nám položili sugestivní otázku: HVORFOR? Tím nás přinutili hlouběji zapřemýšlet a znovu přepracovat svoji odpověď. Jenže ani tato odpověď je evidentně neuspokojila, když na ni znovu reagovali: HVORFOR? A takhle to pokračovalo dál.
Byli jsme frustrovaní a svoji podrážděnost jsme jim začali dávat najevo. Měli jsme pocit, že ptát se pořád dokola „proč“ nedává žádný smysl. Nechápali jsme, oč jim jde. Vnímali jsme to z jejich strany jako šikanu.
Tehdy nám vysvětlili, proč nám pořád dokola kladou otázku tímto jediným slovem. Ukázalo se, že i to, co jsme před tím označili jako příčinu příčiny problému má ještě další hlouběji zanořenou příčinu. Teprve až na poslední úrovni, kdy již skutečně nebylo možné najít další příčinu příčin, jsme dospěli k tzv. GENERICKÉMU, čili kořenovému problému.
Pochopili jsme, že …
POKUD NEVYŘEŠÍME GENERICKÝ PROBLÉM, JEHO SYMPTOMY SE BUDOU NEUSTÁLE VRACET VE FORMĚ PSEUDOPROBLÉMŮ.
Budou se pořád rodit, transformovat a cyklit. A tyto symptomatické neustále se opakující problémy z člověka postupně udělají svého zajatce. Nezbude mu totiž žádný čas na to, aby se mohl věnovat svému rozvoji a jiným důležitým úkolům. Stejné je to i ve firmách a dalších společnostech, které usilují o řešení svých slabin. Ztrácejí nesčetné množství času na řešení řady problémů, aniž by odstranily jejich příčinu.
Metoda, kterou se nás Dánové snažili naučit, je známá pod názvem „5× PROČ“ a je používána např. ve firmě Toyota jako hlavní součást procesu „Praktické řešení problémů.“
Lze ji demonstrovat např. tímto dialogem:
- Proč to auto nejede? > Protože nemá benzín.
- Proč nemá benzín? > Protože jsem ho zapomněl koupit.
- Proč jsi ho zapomněl koupit? > Protože jsem nevěděl, že dochází.
- Proč jsi nevěděl, že dochází? > Protože je tma a nevidím na palivoměr.
- Proč nevidíš na palivoměr? > Protože jsem nevyměnil prasklou žárovku v přístrojové desce..
Výsledek analýzy = Auto nejede, protože jsi nevyměnil prasklou žárovku
Tento seminář mi otevřel oči. Od té doby, kdykoliv narazím na nějaký problém, snažím se postupnými kroky prokousat k jeho skutečné příčině. Hledání odpovědí na otázku začínající slovem „proč“ se stalo hlavní součástí mé pracovní náplně. Živím se jako lektor, mentor a kouč finančních poradců a manažerů. Ale pomáhám také těm, kteří potřebují odstranit své mentální bloky, které mnohdy mají příčinu v dávných dobách jejich dětství.
Podobně jako cibule, rovněž i problémy obvykle mají několik oddělených vrstev. Každá vrstva má svoje specifika a tvoří samostatný celek. Abyste se dostali k jádru problému, potřebujete zdolávat jednu vrstvu za druhou. Jenže dostat se níž vyžaduje, aby byl nositel problému ochotný vám ji otevřít. A to od vás vyžaduje notnou dávku profesionality.
Představte si takovouto situaci. Někdo něco nehezkého o vás prohlásil a vám to pokazilo náladu. Nosíte to v hlavě, pořád se k tomu vracíte. Nemůžete se zbavit nepříjemných pocitů, které tyto myšlenky provázejí.
Zeptám se takto: "Proč vám to vadí?"
Nejspíš mi odpovíte: „Protože to, co o mně někdo řekl, není pravda.“
A já na to: "Proč vám to vadí, když to není pravda"?
Teprve nyní se otevřela cesta k nalezení generického problému.
"Vadím vám to, protože vám to může způsobit nějaký problém nebo spíš jde o něco jiného?"
Třeba odpovíte: „Záleží mi na tom, co si lidé o mně myslí.“
A já na to: "Proč vám záleží na tom, co si lidé o vás myslí?
Nyní jsme už velice blízko k nalezení příčiny všech příčin problémů. Pokud je člověk závislý na mínění jiných lidí, znamená to, že mu schází sebevědomí a pevné osobnostní zakotvení. Nyní už zbývá jen zjistit, co je příčinou toho, že si nevěříte, resp. kdo nebo co to způsobilo. Objevíte-li příčinu, resp. zdroj vašich problémů, lze najít i způsob, jak tuto příčinu eliminovat, anebo alespoň neutralizovat. Toto je však téma, které si zaslouží samostatný článek.





