Jak se dostat do flow a zůstat v něm napořád

Pokud jste svoje myšlenky nasměrovali k cílovému stavu, po kterém toužíte a zároveň věříte, že jej dosáhnete, vaše podvědomí vám určitě usnadní realizaci, ale nezařídí to za vás. Úspěch si budete muset zasloužit, neboli odpracovat.

Pokud budete cítit motivaci, vaše podvědomí bude kromě dopaminu (Berridge & Robinson, 1998 — mechatronika systému odměn) v hojném množství produkovat endorfiny (Boecker et al., 2008), které dokážou zařídit, abyste při práci nevnímali námahu a užívali si krásné pocity z tvorby něčeho, co vás naplňuje. Vysoká produkce serotoninu vás zase zbaví stresu a případných depresí. Jen musíte začít na svých cílech pracovat.

Vždy jsem obdivoval, co všechno dokážou motivovaní lidé. Jak těžce pracují a přitom si neuvědomují, jakou námahu k tomu vynakládají. Koneckonců i malé dítě celý den běhá, po něčem leze, něco v rukou tahá a přitom jako by necítilo námahu, která je mnohdy na hranicích jeho možností. Je to tím, že mozek dítěte je v době jeho přirozených aktivit vydatně zásobován dopaminem, endorfiny, hormonem bdělosti noradrenalinem a koktejlem dalších důležitých hormonů (Panksepp, 1998 — neurobiologie dětské hry).

Tento stav mysli, kdy se člověk cítí uvolněně a bez námahy se při práci posouvá dopředu jako by byl unášen proudem, americký psycholog maďarského původu Mihaly Csikszentmihalyi (Csikszentmihalyi, 1990) nazval FLOW.

Abychom mohli být ve flow, podle Czikszentmihalyiho rozhodují o tom dva faktory. První podmínkou je existence VIZE, která představuje výzvu, neboli důvod PROČ chceme něco dělat. Jestliže víme ČEHO chceme dosáhnout a toužíme po tom, pak potřebujeme také vědět JAK toho dosáhnout. Potřebujeme mít určité znalosti a rovněž i něco umět.

Nemáte-li dostatečné znalosti, dovednosti a zároveň žádnou vizi, která by vás motivovala k aktivitám, pak se zřejmě potýkáte se stavem apatie, neboli netečnosti. Nejspíš jste zrezignovali ze všeho, čeho jste si v životě přáli dosáhnout nebo se vám to nepovedlo a tak jste začali být lhostejní k životním výzvám. Možná, že jste doposud plnili pouze přání těch, kteří vás ovládali. Navenek to vypadá, že jste líní. Ve skutečnosti příčina vaší lenosti může být někde jinde.

Možná, že to bylo způsobeno tím, že jste se někým nechali nalákat a uvěřili tomu, že budete úspěšní. Jenže jste předpokládali, že se váš úspěch dostaví bez toho, aniž byste pro něj museli něco smysluplného udělat. Možná, že příčinou vaše neúspěchu bylo to, že jste pro jeho dosažení dělali něco, co jste dělat neměli. Pokud tomu tak bylo, nejspíš jste prožívali stavy úzkosti a pravděpodobně jste byli frustrováni zjištěním, že nevíte jak na to. Ať tak, či onak, nadšení se rázem stalo vaší černou můrou a negativní zkušenosti vám nyní brání uvěřit tomu, že můžete uspět. V životě potkávám mnoho vyhořelých lidí, kteří hlásají životní moudra „to je jen teorie, praxe je jiná“ nebo „nikomu se nedá věřit“ apod.

Druhým extrémem je, když se něco učíte a podnikáte bez toho, abyste věděli proč tak činíte. Pokud nemáte žádnou vizi svého úspěchu nebo jste si nastavili příliš nízkou výkonnostní laťku, pak vaše aktivity ztrácejí svůj smysl. Přesněji řečeno, děláte pouze to, co zabezpečuje vaše základní potřeby, nikoliv úspěšný život. Nacházíte se v zóně NUDY, která stejně jako FRUSTRACE z nerealisticky nastavených cílů zákonitě vede k vyhoření (Freudenberger, 1974; Maslach & Leiter, 2016).

Ať už je příčinou vašeho vyhoření vize bez podpory aktivit nebo samoúčelné prohlubování znalostí a zdokonalování dovedností bez jasné vize, která dává smysl tomu co podnikáte, výsledek je v obou případech stejný - vyhoření.

Zatímco v prvním případě jsou důvodem vyhoření nerealistická očekávání, ve druhém vyšší poměr nákladů vůči výnosům. Vaše znalosti a dovednosti totiž pro vás nemusí nic znamenat, pokud nevíte, k čemu je použít. Samy o sobě vám úspěch nepřinesou. A také nikde není řečeno, že díky vašemu talentu budete vynikat nad méně talentovanými jedinci (Ericsson et al., 1993 — záměrný trénink vs. talent).

Ve skutečnosti mnohem úspěšnější bývají lidé méně talentovaní, ale o to pracovitější a hlavně, kteří svoji práci milují (Duckworth et al., 2007 — koncept vytrvalosti a vášně / Grit). Když nemáte chuť něčeho významného v práci dosáhnout, pak je těžké se do ní zamilovat.

Navíc, spoléhat se na štěstí a nevyjít mu vstříc je stejně nesmyslné, jako byste doma čekali, až na vaše dveře z ničeho nic zaklepe vysněný princ a řekne vám „toužím po tobě, chci tě.“ Bez aktivit směřujících k nějaké vizi to nikdy nebude dobře fungovat.

Štěstí podle slavného rakouského psychiatra a neurologa Viktora Frankla (Frankl, 1959 — Člověk hledá smysl) vznikne jako vedlejší produkt, pokud zvolíte správnou cestu. Vaše píle, námaha i čas, který jste investovali do svého odbornostního rozvoje tak může vyjít naprázdno. A protože o nic neusilujete, dá se říct, že relaxujete. To nic nemění na faktu, že vás to nebaví a že můžete mít z toho deprese.

Teprve tehdy, když přijmete nějakou výzvu a vydáte se směrem k uskutečnění vašich snů, pocítíte vnitřní energii. Budete mít pocit, že vám všechno jde samo od ruky. Ocitnete se v proudu, který je nazýván FLOW. Růstem své odbornosti se nacházíte mimo zónu stresu a tím že máte silnou vizi a chuť ji naplňovat, čas se rázem zastaví a přestane pro vás existovat i pojem nuda.

Pravdou je, že kromě práce potřebujete mít alespoň trochu nadání pro to, co chcete dělat. Talent proměněný na znalosti a dovednosti je činitel, kterým se násobí aktivity, což představuje vaši investici. Nejlepších výsledků však dosáhnete jen tehdy, když do tohoto vzorce dosadíte ještě jednoho činitele a tím je zpětná vazba (Hattie & Timperley, 2007). Bez ní se může snadno stát, že aktivní činností si zafixujete chyby, které nevedou k výsledkům.

Vaše rostoucí ZNALOSTI i DOVEDNOSTI rozvíjející váš TALENT a schopnost přijímat ZPĚTNOU VAZBU posilují důvěryhodnost vaší VIZE a tím i víru, že dosáhnete toho, po čem toužíte. A to vás může trvale udržovat ve stavu flow.

Když se ocitnete ve flow, přestanete mít totiž starost o vlastní já, necháte se unášet proudem, takže nebudete cítit žádnou námahu a nejspíš ztratíte pojem o čase (Nakamura & Csikszentmihalyi, 2002). Vaši budoucnost budete prožívat v přítomném čase a vaše tělo nebo mysl se vzepne k hranicím svých možností, abyste dosáhli něčeho obtížného, co vám stojí za to. Ve stavu flow vás začne práce bavit natolik, že budete muset řešit opačný problém a tím je workholismus (Killinger, 1991).

Flow má totiž také stinnou stránku. To, že díky endorfinům a serotoninu při práci necítíte námahu neznamená, že si to vaše tělo užívá. Akumuluje se v něm únava, kterou necítíte až do chvíle, kdy vybouchne jak přetlakový hrnec. Z tohoto důvodu je velmi důležité nastavit si časové limity pro vaši práci a zapracovat do svého kalendáře sportování, relaxaci, jiný druh zábavy a dokonce i lenošení.

Na druhé straně, zůstat v regulovaném režimu flow vyžaduje jednak soustředit se na to, abyste neustále vyráběli dopamin bažením po něčem, po čem toužíte a zároveň čemu věříte. Bez víry bude mít vaše touha doslova jepičí život. Abyste neztratili víru, potřebujete ovládnout dvě skupiny narušitelů.

První skupinu narušitelů flow tvoří tzv. MENTÁLNÍ BLOKY, které nám berou chuť pokračovat v cestě za úspěchem. Většinou se jedná o nejrůznější pochybnosti. Můžeme např. pochybovat o smysluplnosti toho, za čím jdeme, o svých schopnostech, možnostech a pod. Častokrát jsou naše pochybnosti způsobeny ztrátou sebedůvěry (Bandura, 1977 - Self-Efficacy) a důvěry k lidem, s nimiž spolupracujeme. Důvodem vzniku pochybností může být i opačná situace, kdy nám někdo přestal důvěřovat. Pochybnosti fungují jako ventily, které spolehlivě zastavují přísun energie. Z pochybností se rodí strach a strach paralyzuje naše aktivity. Může se však rozvinout jedině tehdy, když mu poskytneme čas. Proto je nezbytně nutné vyřešit všechny pochybnosti co nejrychleji a vrátit se tak do stavu flow.

Druhou skupinu narušitelů flow tvoří nedostatky, či rezervy v oblasti našich znalostí a dovedností. Důležitou preventivní roli v tomto ohledu sehrává ZPĚTNÁ VAZBA. Bez ní jsme slepí k chybám, kterých se dopouštíme. Nejsme-li schopni pozitivně přijímat kritiku a poučit se z ní, riskujeme tím, že naše jednání může generovat zkreslené reakce. Ty mohou také zpochybnit věruhodnost naší vize a tím v nás vyvolávat pocit stagnaci a později i frustraci, která spolehlivě startuje proces vyhoření.

Neméně důležité je, abyste své znalosti a dovednosti rozvíjeli systematicky. Realizace některých náročnějších a časově vzdálenějších vizí vyžaduje sestavit si plán jednotlivých kroků a naučit se jej dodržovat. Zatímco pohled vpřed bude zásobovat váš mozek dopaminem, pohled vzad, tj. na to, co jste již dokázali, bude pro vás vyrábět serotonin. Serotonin je přírodní antidepresivum, které vás bude uklidňovat a stabilizovat vaše pocity.

Zpětná vazba a SYSTEMATICKÉ PLÁNOVÁNÍ mají tedy pozitivní účinky na zreálnění snů, což posiluje důvěryhodnost vaší vize.

Abychom mohli být trvale ve stavu flow, je tedy zapotřebí včasně řešit všechny pochybnosti a soustředit se na odstraňování překážek, která nám brání pracovat na našich cílech s chutí. Neméně důležité je pracovat na sebezdokonalování, systematicky se vzdělávat a zapracovávat nové poznatky do své praxe. Důvěryhodnost své vize posílíte také tím, když se naučíte přijímat kritiku a získávat tím kvalitní zpětnou vazbu. Staňte se integrální osobností, která má svůj hodnotový systém s pevně nastavenými osobnostními mantinely v souladu se svojí vizí.

Většina lidí se mylně domnívá, že pracovitost výkonných lidí je vlastností, se kterou se narodili nebo získali výchovou. Ve skutečnosti se pracovitým může stát každý člověk bez ohledu na jeho vrozené vlastnosti či dosavadní průběh života (Dweck, 2006 — Nastavení mysli). Jejich největším problémem je uvěřit tomu, že je to tak snadné. Že mohou být pracovití, výkonní, mít pevně nastavené osobnostní mantinely a že je to může nesmírně bavit.

Ve 3. díle cyklu článků věnovaných tématu „motivace“ jsem popsal postupy, při jejich uplatnění lze udržet pravidelné zásobování mozku motivační energií. Abychom je mohli v praxi uplatňovat, potřebujeme pochopit, jak funguje náš mozek a naučit se jej efektivně řídit. Této problematice se věnuji v následujícím 4. dílu této série.