Článek
Když mi bylo kolem patnácti let, vytvořil jsem si vlastní teorii o inteligenci. Definoval jsem ji jako schopnost navázat kontakt s podvědomím. Podvědomí jsem přitom chápal jako bezbřehý zdroj veškeré inteligence. Z tohoto úhlu pohledu se všichni lidé v mých očích stali konstantně inteligentními bytostmi. Dodnes jsem přesvědčený o tom, že vnitřní inteligence každého z nás dokáže odpovědět na všechny otázky. Problém spočívá v tom, že neumíme v plné míře porozumět tomu, co nám sděluje. A právě tato schopnost je podle mě to, co nazýváme inteligencí.
Tento pohled na inteligenci mi umožnil pochopit jednání lidí i v situacích, které jsem nezažil. Naše podvědomí jsem si představoval jako krajinu, v níž se nacházejí nejrůznější útvary a místa, která mohou být pro nás i nebezpečná. Takovouto krajinu tvoří lesy, louky, vodní toky, jezera, hory, nížiny, atd. Ale také je plná nástrah jako jsou nebezpečné skalní útesy, propadliště, či bažiny, v nichž můžeme snadno uvíznout a strávit v nich zbytek života. I když podvědomí každého z nás utváří originální půdorys krajiny, je složena ze stejných komponentů. Znamená to také, že každý z nás máme potenciál mít i stejné prožitky. Každý z nás se může stát hrdinou i padouchem. Každý z nás může prožít nádherný život naplněný pozitivními emocemi nebo život plný problémů a frustrací. Jde pouze o to, kde v naší krajině pobýváme a kde se pohybujeme. Kde si stavíme obydlí a komunikace.
I když máme krásný život, neznamená to, že nejsme schopni prožít to, co zažívají lidé topící se ve svých problémech. Potřebujeme pouze v sobě najít místo, které se velmi podobá tomu, kde se nachází člověk, kterému chceme pomoci. Opatrně se k němu přiblížit a představit si sebe sama v situaci, kterou prožívá. Naše schopnost vcítit se do jeho stavu nám otvírá k němu dveře. A to nám umožní vytáhnout jej z bažiny, která jej pohlcuje. Jakmile jsem si toto uvědomil, odpovědi jsem začal hledat v sobě a ve svých prožitcích něčeho, co jsem vlastně neprožil. Staly se mojí učebnicí, která mi dala víc poznatků, než kterákoliv jiná kniha. Objevování sebe sama prostřednictvím druhých lidí mi otevřelo nové možnosti, o kterých jsem doposud ani netušil. I ten nejnudnější příběh kohokoliv z nás by dokázal hravě porazit divácky nejúspěšnější telenovelu, pokud by jej někdo dokázal zfilmovat.
Tím, že pro mě inteligence definovaná vysokým IQ nepředstavuje vysokou hodnotu, mohl jsem najít cestu porozumění i k lidem s poměrně nízkým IQ. Zároveň jsem se naučil nepřeceňovat inteligenci těch, kteří jsou chytřejší, než já. Uvědomil jsem si, že mnohem důležitější než IQ člověka jsou jeho charakterové vlastnosti. A také to, že vysoké IQ nezaručuje, že se chytrý člověk chová a rozhoduje moudře. U lidí s nízkou úrovní charakteru v těchto případech dokonce platí i nepřímá úměra. Jeho inteligence představuje páku, která posiluje jeho schopnost rozhodovat se hloupě. I sebehloupější jednání dokáže ospravedlnit tak dokonale, že tomu sám skálopevně věří. Pořád se za něčím žene, co nemůže dohnat. Podobá se psovi, který honí vlastní ocas. Paradoxní na tom je, že takovýto člověk dělá vše proto, aby byl v životě šťastný. Ve skutečnosti člověk s pokřiveným charakterem opravdového pocitu štěstí nikdy nedosáhne.
V životě se běžně setkáváme s lidmi s vysokým IQ, jejichž emociální inteligence (EQ) či sociální inteligence (SQ) je na úrovni primitiva. Mnozí z nich jsou i známé osobnosti z řad politiků, světových magnátů, či jiných lídrů. Mají řadu svých obdivovatelů, které jejich sebestředné narcistní chování evidentně přitahuje. Dalo by říct, čím více má člověk mindráků, o to víc jej přitahují lidé z této kategorie.
Když to závěrem shrnu …
👨🎓 Všichni prožíváme téměř stejné emoce, i když v odlišné intenzitě. Každý z nás se můžeme stát druhému učitelem i jeho pokorným žákem.
❤ I méně inteligentní lidé nás mohou naučit pochopit, co je v životě opravdu důležité. Není to inteligence, ale srdce, které inteligenci ovládá.
🏞 Naše podvědomí se podobá krajině. Jsou v ní pěkná místa, kde se cítíme šťastni, ale také bažiny, v nichž můžeme uvíznout. Když se to stane někomu jinému, můžeme jej vyvést ven jedině tehdy, když stejné místo najdeme v krajině našeho podvědomí. Jestliže chceme, aby nám někdo porozuměl, potřebuje být způsobilí nejprve pochopit jeho.
💡 Teprve v kombinaci se schopností vnímat, chápat a ovládat vlastní i cizí emoce, vysoký inteligenční kvocient (IQ) činí člověka opravdu inteligentním. Bez EQ se můžeme stát pouze inteligentním hlupákem.
🧠 Lidé přeceňují svoji inteligenci. Být inteligentní neznamená, že uvažujeme moudře a už vůbec ne, že se moudře chováme. I inteligentní člověk se může stát vězněm svých kategorických názorů. Sebehloupější jednání dokáže ospravedlnit tak dokonale, že je tomu schopen uvěřit i on sám.
⚔ Inteligence pracuje proti nám, když nás ovládne pýcha. Bez pokory vyvažující naše sebevědomí a schopnosti přijímat zpětnou vazbu může mít cenu jen pro toho, kdo má naši inteligenci pod kontrolou. Rovněž i pocit méněcennosti, nedostatek odvahy a sobectví z ní činí mocnou zbraň namířenou proti nám.
📚 Nejlepší učebnicí je náš život. Ne každý se však z ní naučí číst a jen málokdo umí to, co v ní přečte, ve svém životě zužitkovat. K tomu, abychom to dokázali, nepotřebuje inteligenci, ale pokoru a sebeúctu.
