Jak se ubránit manipulantovi

Manipulace. Slovo, které poměrně často vyslovujeme, aniž bychom jej chápali stejně. Někteří z nás jsou hrdí na to, že dokáží někoho zmanipulovat, jiní se stydí, že někoho zmanipulovali. Aniž bychom si to uvědomovali, všichni sem tam někdy někoho manipulujeme. Na druhé straně, neznám nikoho, komu by nevadilo, když je někým manipulován. Také jsem nepoznal člověka, který by se nechtěl umět účinně bránit proti manipulacím. Troufám si však tvrdit, že málokdo to dokáže. Věnujete-li pár minut svého času přečtení mého článku, zjistíte, jak na to. Nejprve si však položme otázku, co je či není manipulace. Jak se říká, když dva lidé mluví o tomtéž, nemusí to být totéž.

Z nejširšího úhlu pohledu je manipulací každé naše jednání, protože je motivované naší přirozenou potřebou někomu něco sdělit, tj. aby nás někdo vyslechl nebo aby něco udělal podle našich představ. Pojďme tedy pojem manipulace trochu zúžit.

Pojem manipulace je často zaměňován s pojmem ovlivňování. Samotná skutečnost, že jste po jednání s někým změnili názor není důkazem toho, že vás někdo zmanipuloval. Pamatuji si, jak se na jednom workshopu moji kolegové shodli v tom, že jsem skvělý manipulant. Překvapilo mě to, protože si zakládám na tom, že nikoho nemanipuluji. Teprve později mi došlo, že se jednalo pouze o záměnu slova manipulant se slovem ovlivňovatel. Ano, pravdou je, že jsem ve svém okolí považován za úspěšného vyjednávače a lidé, kteří se mnou dlouhodobě spolupracují, obvykle mění své názory. Jenže, jsou tyto změny výsledkem manipulace?

Za manipulační jednání můžeme považovat takové jednání, kdy jedna strana skrytě naviguje druhou stranu k určitému cíli, který si vytýčila. Zjednodušeně řečeno, usiluji o to, aby ten, s nimž komunikuji, jednal podle mých představ. Manipulant tedy upírá druhému právo svobodně se rozhodovat.

Naproti tomu jednání, které by nemělo být označováno za manipulaci, postrádá navigaci k cíli. Otevírá všechny možnosti rozhodování a soustřeďuje se pouze na to, aby dotyčný jedinec měl ke všem variantám pravdivé, úplné i srozumitelné informace a pomáhá mu se v nich zorientovat. Nevyvíjí na něj žádný nátlak a plně respektuje jeho právo přijímat i chybná rozhodnutí. Jak se říká, „chybami se člověk učí,“ a abychom byli úspěšní, potřebujeme jich vyrobit opravdu mnoho. Snaha neudělat chybu působí jako zatažená ruční brzda, která limituje naši rychlost na cestě k vytýčenému cíli. Tím, že někomu znemožníte udělat chybu, můžete způsobit víc škody než užitku.

Odjakživa se vedou polemiky na téma „svatá lež,“ či „ušlechtilá manipulace.“ Už ve středověku Niccolò Machiavelli ve svém slavném díle „Vladař“ vyslovil tézi „účel světí prostředky, pokud je cnostný.“ Tímto tvrzením se řídí řada pragmatických politiků, kteří své morální prohřešky ospravedlňují vznešenými cíli.

Na druhé straně, manipulace může být v mnoha situacích součástí našeho přirozeného chování. Používáme ji, když se nám nechce nebo nedaří jinou cestou dosáhnout toho, co potřebujeme získat nebo když potřebujeme ochránit naše zájmy.

Zajímavé je, že nejsnadněji manipulovatelní jsou tvrdohlaví lidé, kteří jsou bytostně přesvědčeni o tom, že je zmanipulovat nelze. Ve skutečností každý paličák má velký mindrák, který se dá využít k jeho manipulaci. Svou názorovou vyhraněností se podobá koni s klapkami na očích. Stačí jen pochopit, že v případě paličáka není důležitá jeho hlava, ale krk, který hlavou otáčí. Když ji natočíte tak, aby viděl to, co podle vás vidět má a neviděl to, co nemá vidět, bude se sice rozhodovat podle sebe, ale ve skutečnosti nedělat nic jiného, než plnit vaše přání.

Nemusí to být nutně paličák, koho můžete přesměrováním pohledu zmanipulovat. Frustrovaným jedincům stačí chvíli mluvit z duše a pak se vám snadno podaří i jejich hlavu vytočit žádoucím směrem. Nenápadně z něj vyrobíte ovci, kterou můžete pást, krmit ji čímkoliv a přitom bude bytostně přesvědčena, že se rozhoduje jako svobodně uvažující člověk.

Pojďme nyní manipulaci začlenit do systému. Na podněty člověk reaguje v zásadě trojím způsobem - pasivitou, přeruším vztahů nebo agresivitou. Existují dva základní projevy agresivity. Přímá a nepřímá. Přímou agresivitu nemusím popisovat, protože ji umíme bez problémů rozpoznat. Zato nepřímou, tedy skrytou agresivitu, není vždy snadné identifikovat. Pokud však někdo v komunikaci s námi používá ironické poznámky, sarkasmy nebo jiné formy vyjadřující svoji nadřazenost či pohrdání, vždy se jedná o skrytý projev agresivity.

Nepřímá forma agresivity v mnoha případech svědčí o tom, že dotyčný jedinec se z nějakých důvodů nechce s vámi utkat tváří v tvář nebo že jste jej zahnali do kouta. Bojí se, že by v argumentačním souboji s vámi neobstál nebo se mu prostě nechce diskutovat. Z tohoto důvodu svoji obranu provádí skrytou formou, na níž se obtížně reaguje. Obzvlášť tehdy, když na rozdíl od vás, má smysl pro humor. Mýma rukama prochází řada obchodníků a s těmito reakcemi klientů s těmito reakcemi klientů se setkávají tehdy, kdy na ně vyvíjejí nátlak. Přitom stačí vzdát se manipulačních metod jednání a problém sarkastického chování klienta je rázem vyřešen.

Specifickou formou nepřímé agresivity je také MANIPULAČNÍ AGRESE. Manipulant je totiž ve skutečnosti agresor. Je velmi důležité si to uvědomit, protože tím agresorem často býváme i my, náš partner, rodiče, či jiné autority, s nimiž přicházíme do styku.

Jedním z často používaných nástrojů manipulátora je ZEVŠEOBECŇOVÁNÍ. Jakmile se setkáte s argumentací, která začíná slovy „ví se, že ..“ nebo „je dokázáno, že …“ nebo „dobře informovaní lidé vědí, že …,“ pak si buďte jistí, že se vás někdo snaží zmanipulovat.

Zevšeobecňování obvykle bývá posilováno blafováním. Agresor v tomto případě své domněnky prezentuje jako fakta, na kterých staví další tvrzení. Rozhovor s vámi je pro něj adrenalinovou zábavou. Argumentací vás chce vyšachovat a nakonec vám dát šach mat. Pohrává si s vámi jako kočka s myší a baví jej pozorovat, jak mu jeho nesmysly zobete z ruky. Největší slabinou této strategie je důvěryhodnost informací, na kterých stojí celý systém jeho argumentů a protiargumentů. Rozbouráte-li její základy, sesype se jako domeček postavený z karet. Stačí jen tvářit se, že vás prezentovaná problematika zajímá a s výrazem obličeje nevinného dítěte jej požádat o sdělení podrobností.

Položte manipulátorovi otázku „Mohl byste být konkrétní?“ nebo „Můžete mi ukázat nějaké konkrétní případy?“ nebo „A kdy se to konkrétně stalo?“ Dostanete tím agresora poměrně snadno do úzkých. Ve většině případů zjistíte, že svá tvrzení nedokáže důvěryhodně doložit.

Na druhé straně, vaše zdvořilost mu znemožňuje přejít do protiútoku. Bude se snažit z této situace vykroutit jako had. Jen na vás bude záležet, zdali povolíte otěže tím, že mu dovolíte změnit téma nebo v tématu setrváte. Důležité je, abyste po celou dobu v očích agresora zůstali člověkem nevinně dychtícím po informacích. Pokud umožníte agresorovi, aby si před vámi zachoval tvář, je pravděpodobné, že v dalších fázích jednání už vás nebude podceňovat. Záleží tedy pouze na vás, zdali chcete, či nechcete pokračovat v jednání.

Manipulant obvykle k manipulaci používá dva nástroje. Strach a vyvolání pocitu viny. Manipulanti nám často vyhrožují nebo se k nám chovají hrubě. V situaci, kdy na nás někdo křičí, měli bychom naopak zachovat klid a rozvahu, tj. zvolit středně hlasitý tón řeči a vyjadřovat se věcně. Zachování klidu je mocnou zbraní v rukou toho, kdo s ní umí zacházet. Důležité je, abyste nepůsobili submisivně, protože tím byste manipulanta povzbudili k ještě větší agresivitě.

Chcete-li zvítězit nad někým, kdo se vám snaží nahnat strach, nejprve jej pevným tónem hlasu požádejte o zdvořilost. Sdělte mu, že s ním nebudete komunikovat, pokud na vás bude křičet nebo se vyjadřovat jako hulvát. Důležité je, aby hlasitost vašeho projevu byla o pár decibelů nižší, než zvuk vydávaný z úst agresora. Oč klidnějším tónem s ním budete hovořit, o to vyšší účinek bude mít na něj vaše komunikace. Když dotyčný jedinec odmítne komunikovat s vámi zdvořile nebo porušuje dohodnutá komunikační pravidla, ukončete s ním komunikaci. Prostě se s ním dál nebavte a pokud bude naléhat, zopakujte svůj požadavek. Hlavně se nenechejte vtáhnout do nekonečného řetězce argumentů a protiargumentů.

Buďte tedy nekompromisní, ale zároveň zdvořilí. Naučte se zachovávat klid za většiny okolností. Rozčílit se totiž může být občas i prospěšné. Nicméně i v tomto případě byste měli mít své emoce pod kontrolou. Takt byste však měli zachovat za všech okolností, tzn. i vůči tomu, kdo se k vám chová netaktně.

Po emočním vystřízlivění se agresor obvykle cítí provinile. Uvědomí si, že to v komunikaci s vámi poněkud přehnal a ocenil by, kdyby se to pro něj obešlo bez negativních následků. Tím, že jste se nenechali jím vyprovokovat, stali jste se pomyslným vítězem potyčky. Stále však nejste vítězem bitvy. Potřebujete agresorovi zasadit smrtící úder.

Abyste zužitkovali převahu získanou taktním jednáním s agresorem, při nejbližší příležitosti jej mezi čtyřma očima v klidu a důrazně upozorněte na to, že si takovéto jednání příště nebudete tolerovat. Věřte mi, že tím v jeho očích nepoklesnete, ale naopak stoupnete. Vaši taktnost rozhodně nebude považovat za projev slabosti a bude se vám chtít za to revanšovat.

Kdybyste tento krok neučinili a agresorovi by jeho neurvalé jednání u vás prošlo, cítil by se posílen. Příště to znovu zopakuje a vaše taktnost začne pracovat proti vám. V lepším případě ji bude ignorovat, v horším považovat za slabost. Pokud mu budete jeho agresivní jednání stále promíjet, počítejte s tím, že svoji agresivitu bude vůči vám stupňovat a léčit si na vás své komplexy méněcennosti. Napětí mezi vámi bude postupně narůstat, až jednou vybouchnete jako natlakovaný papiňák, pod nímž někdo zapomněl ztlumit plamen.

Mnohem rafinovanější formou manipulační agrese je vyvolání pocitu viny. Obě formy manipulace využívá většina náboženských komunit a všechny totalitní systémy. Pokud jste např. v období komunismu odmítli spolupracovat s režimem, hrozil vám nejen osobní postih, ale také výčitky členů rodiny, kterým jste tím mohli způsobit nemalé potíže. Není snadné projevit odvahu, když víte, že díky tomu vašeho otce vyhodí z práce nebo vaše dcera se nedostane na studia. Možná, že i z tohoto důvodu počet hrdinů, kteří by vzdorovali tehdejšímu režimu, byl poměrně nízký. Stejně tak je těžké vstřebat to, že vaši hluboce věřící rodiče jsou nešťastní z toho, že jste ateista a oni se trápí tím, že se s vámi nesetkají v nebi.

V běžném životě existují 3 základní cesty, jak můžete v někom vyvolat pocit viny.

Manipulant si usurpuje právo rozhodovat o tom, co je či není charakterní a tudíž správné. Typickým projevem této manipulační metody je, když vám někdo vyčte, že k němu nejste upřímní. Toto často slýchávají např. děti od rodičů, zaměstnanci od svých šéfů, partneři si to vyčítají vzájemně atd. Jako by upřímnost měla být povinným projevem zdvořilosti. Ve skutečnosti na upřímnost jsou zapotřebí dva. Jeden, kdo je upřímný a druhý, který je schopen upřímnost pozitivním způsobem přijmout. Naopak, upřímnost může být také projevem sobectví a agresivní krutosti, pokud ji není druhá strana schopna pozitivně zpracovat. Přitom v mnoha případech manipulantovi nejde o nic jiného než o to, aby z vás vytáhl informace, které může použít proti vám.

Kdo z nás v životě nezaslechl větu "Kdybys mě měl rád, udělal bys to, či ono … “ nebo „Kdybys byl můj přítel, tak bys to pro mě udělal.“ S citovým vydíráním se setkáváme v nejrůznějších rafinovaných formách velmi často. I v těchto případech nejde o nic jiného, než o manipulační agresi bez ohledu na to, zdali je motivována ušlechtilými úmysly. Ne nadarmo se říká „cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly.“

Když nám někdo lichotí slovy „Jen ty to umíš ze všech nejlépe“ nebo „Ty jsi tak úžasný…….“ oč mu nejspíš jde? Skutečně mu jde jen o to, aby nás vyzdvihl? Anebo spíš o to, aby nás rafinovaným způsobem zaúkoloval k něčemu, do čeho se mu nechce? Položím vám otázku. Když uděláte to, oč nás manipulant žádá, myslíte si, že stoupnete v jeho očích, anebo spíš klesnete?

Sami si odpovězte na tyto otázky. Já bych řekl, že v mnoha případech tomu, kdo nám lichotí, primárně nejde o to, aby nás potěšil. A přiznejme si, že mnohdy nemáme pocit, že by si nějak zvlášť cenil toho, že jsme pro něj udělali. Dokonce se může stát, že časem naše projevy vstřícnosti bude považovat za naprostou samozřejmost a začne nás vnímat jako svého sluhu. Zato u něj můžeme vycítit patřičnou hrdost na to, že to prostě s námi umí zaválet. A občas se neudrží, aby se tím pochlubil před svými přáteli.

Jak bychom tedy měli reagovat v situaci, kdy zjistíme, že nás někdo manipuluje? Existují dvě klíčové podmínky, které je zapotřebí do svých reakcí zakomponovat.

Pokud zjistíte, že vás někdo manipuluje, neměli byste mu vyhovět a to ani tehdy, když vás o to žádá váš partner. Zdvořile a důrazně mu řekněte „NE.“ Přitom „NE“ v tomto případě neznamená, že pro něj něco nechcete udělat, ale to, že se k tomu nenecháte někým zmanipulovat. Naučit svého partnera, aby vás nemanipuloval je někdy běh na dlouhou trať. Moje manželka to na mě neúspěšně stále zkouší i po více než 40létech manželství a nejspíš to nikdy nevzdá. Přitom se jí pokaždé ptám „stalo se někdy, abych ti vyhověl, když to na mě takto zkoušíš?“ Odpoví „ne“ a příště to na mě zkusí znovu.

Nikdy neprozraďte manipulantovi, že jste odhalili jeho záměr. Manipulant totiž udělal vše pro to, aby jeho záměr nebyl odhalen. Přestavte si, že se vašemu kolegovi nechce napsat nějakou zprávu, kterou musí předložit šéfovi. Je prostě líný. Přitom se jedná o jeho pracovní povinnost. Přemýšlí, kdo by to za něj mohl udělat. Cestou nejmenšího odporu si vzpomene na vás. Přijde za vámi a začne vám lichotit. „Ty jsi tak úžasný. Ty to umíš ze všech nejlíp. Já to nezvládnu tak dobře, jako ty. Nemohl bys to pro mě udělat?“

Jak byste na tato slova zareagovali vy? Poznali jste, že vás o to žádá, protože dotyčnému kolegovi se to nechce dělat a hledá někoho, kdo to udělá za něj. Nic jiného v tom není. Problém nespočívá v tom, že byste to pro něj nechtěli udělat, ale ve formě, jakou vás o to žádá. Představte si, že mu i přesto vyhovíte. Sice vám za to poděkuje, ale zároveň brzy poznáte, že vaše vstřícnost může je z jeho strany považována za projev vaší slabosti a podřízenosti. Uvědomte si, že je těžké vážit si někoho, kdo si neváží sám sebe. Dobrovolně jste se stali jeho otrokem a časem zjistíte, že vás zneužívá.

A nyní si představte, že byste mu v reakci na jeho požadavek řekli „Mně je jasné, že se ti to nechce dělat a tak hledáš nějakého hlupáka, který to udělá za tebe, viď?“ Jak asi na tato slova bude manipulant reagovat? Nejspíš takto. „Sorry, velmi mě mrzí, že to tak bereš. Já jsem si skutečně myslel, že tě to baví a že to pro tebe nebude velký problém. Ale pokud mi nechceš vyhovět, tak já si to teda nějak zařídím.“

V takovýchto situacích velmi často zařadíme zpátečku a raději to pro něj uděláme, než abychom podstoupili riziko, že si jej tím znepřátelíme. Jak se říká, nasadil vám psí hlavu. On je ten dobrý a vy jste ten špatný. A pokud byste jej odmítli, riskovali byste, že se si o tom popovídá i s vašimi přáteli a nezapomene dodat, jak jste se povahově změnili.

Manipulant totiž nechce být prozrazen, a protože nemáte v ruce žádný důkaz svého tvrzení, taháte za kratší konec provazu. Dostali jste se do argumentační pasti, z níž se těžko vylézá. A ještě k tomu od něj s pomocí výčitek dostanete pořádnou nakládačku, abyste si příště rozmysleli, jak na jeho přání reagovat.

Místo toho byste mohli zareagovat třeba takto. „Víš, já teď nemám na to čas. Ale zbytečně se podceňuješ. Jsi skvělý. Ty to určitě zvládneš. Věřím ti, že to dáš …“ Počítejte s tím, že to ještě jednou či dvakrát na vás zkusí, než se obrátí na někoho jiného. Můžete si však být jistí, že manipulant pravděpodobně není tak hloupý, aby nepoznal, že jste odhalili jeho snahu vás ovládnout. Nicméně, udělali jste to chytře. Nedali jste mu šanci, aby vám mohl cokoliv vyčíst a zároveň jste nedopustili, aby před vámi ztratil tvář. Nyní tahá on za kratší konec provazu a vy se stáváte pomyslným vítězem tohoto psychologického souboje. Paradoxně, vaše prestiž tím u něj stoupla. Za to, že jste jej elegantně odmítli, bude si vás pravděpodobně více cenit, než kdykoliv před tím.

Všimněte si, že lidé, kteří pro nikoho nikdy nic neudělají, ve společnosti mívají větší prestiž, než ti, kdo se pro ně obětují. Jak se říká, kdo nic nedělá, nic nezkazí. Ve firmách, s nimiž jsem spolupracoval, bylo možné vždy rozeznat dva typy pracovníků. Jedni, kteří pracují na tom, aby jejich firma měla výsledky a druzí, kteří místo toho veškerý pracovní čas věnují tomu, aby si tyto výsledky přisvojili.

Pokud tedy zjistíte, že vás někdo manipuluje, uvědomte si, že je agresor a odmítněte mu vyhovět. Zároveň však reagujte na to, co vám řekl a nikoliv na to, proč vám to řekl.