Typy manažerů: liška, kukačka, pejsek, chameleon a jednorožec

Chystáte začít pracovat jako OSVČ ve firmě multilevelového typu nebo zvažujete přechod do jiné firmy? Pak by vám mohlo přijít vhod to, co jsem v průběhu své odborné praxe vypozoroval. Myslím, že každý z Vás, kteří jste se jako OSVČ začlenili do nějaké multilevelové společnosti, můžete potvrdit tuto moji domněnku. Důležitější než firma, do níž se chystáte vstoupit, je osobnost manažera, do jehož týmu budete začleněni. Jaký typ manažera by Vám tedy nejvíce vyhovoval a na co si dát pozor?

Na procházce se svým vnukem mě napadlo charakterizovat jednotlivé typy manažerů podle zvířat.

To je typ manažera, kterému nedělá problém vám cokoliv slíbit. I to, o čem předem ví, že nedodrží. Jeho hlavním cílem je nalákat vás do firmy. Nejúspěšnější jedinci tohoto typu dokážou dominovat na internetových sítích a prezentovat své přitažlivé alter ego osvíceného manažera, který se o vás postará tak, jak si v hloubi své duše přejete. Pravda však obvykle bývá na hony vzdálená realitě. Řídí se heslem „účel světí prostředky“. Své jednání ospravedlňuje tím, že vám nemůže říct celou pravdu. Kdyby tak učinil, odradilo by vás to a nevyužili byste příležitost vybudovat si úspěšnou kariéru.

Argumentačně se pohybuje od zamlčování negativních informací až po „svatou“ lež. Vsází na to, že mu jednou odpustíte, až se dozvíte celou pravdu. Problém managementů založených na polopravdách a nepravdách je, že ať jsou ospravedlňovány jakkoliv, řada spolupracovníků poměrně brzy ztrácí k manažerům a firmám tohoto typu důvěru.

Takovýto management funguje podobně jako průtokový ohřívač. Vzhledem k plynulému úbytku pracovníků musí probíhat průběžné doplňování stavů. A tak tito manažeři soustavně organizují kobercové nálety na nové poradce a častokrát jim nezbývá čas na nic jiného než na nábor.

Setkávám se s tím, že řada manažerů si vytváří svůj tým přetahováním obchodníků či poradců z konkurenčních firem. Podobají se kukačce, která vloží své vejce do cizího hnízda a nechá si potomka vychovat cizím ptákem. Toto přirovnání zjevně pokulhává, když si uvědomíme, že tito manažeři přijdou k hotovému, aniž by nováčka rekrutovali. Častokrát se jedná o jedince, kterému se nedaří vybudovat si vlastní tým. Jakmile přestoupí do jiné firmy, jako byste jej polili živou vodou. Okamžitě začne oslovovat své bývalé kolegy s cílem přetáhnout k sobě co nejvíce z nich. Znám firmy, které rostou téměř výhradně na náborech tohoto typu. Součástí jejich strategie je řada manipulačních taktik. Za nejnebezpečnější považuji tu, která oslovuje manažery konkurenčních firem trpících komplexem méněcennosti. Slíbí jim vše, o čem sní, aby je co nejvíce motivovali k přetahování spolupracovníků z mateřské firmy.

Aniž by si to uvědomovali, ve skutečnosti sehrávají roli užitečných idiotů. Jakmile dojde k vyčerpání zdrojů, manipulátoři je seznámí s trpkou realitou a pokud se jim to nelíbí, mohou jít jinam. Nebo jednoduše zjistí, že ať jdou kamkoliv, své problémy si berou s sebou. Důležité je, že ve firmě zůstávají ti, které zrekrutovali. A o to hlavně v této hře jde.

Třetí typ manažera pracuje podle návodu. Plní rutinní úkoly a dodržuje stanovené firemní postupy osvědčené praxí. Management firmy, která vychovává poslušné pejsky, bývá jednoduchý a snadno replikovatelný. Jeho koncepce je vytvořena tak, aby se manažerské týmy mohly bez zábran rozrůstat. Manažerem se může stát prakticky kdokoliv, kdo je schopen si vybudovat vlastní tým. Slabinou tohoto systému je, že díky okleštěnému managementu nedokáže vychovat skutečné osobnosti a postrádá pružnost reakce na měnící se podmínky.

Početnou skupinu manažerů tvoří samouci. Vytvářejí si vlastní management metodou pokus – omyl. Vycházejí hlavně ze svých životních zkušeností a z toho, co vypozorují od jiných manažerů. Svůj management přizpůsobují okolnostem a mění jej podobně jako chameleon barvu. Většinou pracují ve firmách, které nemají žádný management nebo patří do skupiny rebelů, kteří z nějakých důvodů stanovený firemní management odmítají. Klíčovým problémem většiny z nich je amatérismus, který je silnou překážkou jejich rozvoje. Řada z nich nakonec rezignuje a dospěje k závěru, že se lidem nedá věřit, jsou líní, nechce se jim pracovat a nemá smysl se jim věnovat. Část z nich však dokáže svůj intuitivní management zdokonalit natolik, že se zařadí mezi úspěšné manažery. Mají však jeden velký handicap. Absence vzdělávání v oblasti managementu a psychologie vede k tomu, že mnohdy nevědí, proč jejich většinou originální postupy v praxi fungují. Tím, že nedokážou odpovědět na tuto otázku, jejich know-how bývá nepřenosné.

Vyjdu-li ze svých zkušeností, nejvzácnější skupinu tvoří manažeři, kteří si umí sami nebo s metodickým přispěním firmy vytvořit efektivní management na vysoké profesionální úrovni. Pro tyto manažery je přirozená systematičnost, otevřenost, přímočarost a za všech okolností fér chování. Zpravidla vedou výkonné stabilní týmy. Jejich slabinou může být nižší úspěšnost při organizování náborů. Takovýchto manažerů – skutečných charismatických profesionálů se silným charakterem je v prostředí multilevelových firem jak šafránu. A proto jsem je nazval jednorožci.

V praxi se tyto základní typy vzájemně kombinují. Např. kukačka se dá zkombinovat s poslušným pejskem, mazanou liškou i chameleonem. Pouze jednorožce nelze zkombinovat s žádným jiným typem. Vůči chování těchto typů se totiž vymezuje. Zároveň se setkávám s tím, že manažeři všech těchto pěti typů mohou být úspěšní a výkonní. Záleží však na kritériích, podle nichž úspěšnost či výkonnost manažerů posuzujeme.

Pokud jde o mě, nejraději spolupracuji s jednorožci a pomáhám jim vybudovat efektivní management založený na metodách koučinku. Vlastně se snažím o to, aby tito úspěšní jednorožci přestali být vzácní. Aby jich bylo co nejvíc.