Článek
Když mi bylo kolem šestnácti let, měl jsem karis blok, do něhož jsem v nudnějších hodinách na gymplu kreslil obrázky, vymýšlel básničky a zapisoval citáty slavných osobností. Jedním z nich byl „Rozčilovat se znamená mstít se sám sobě pro blbost jiných.“ Pamatuji si jej celý život, protože stal součástí mých životních návyků. Později jsem zjistil, že je to parafráze k citátu Cyrila Northcote Parkinsona „Rozčilování je pomsta na vlastním zdraví za cizí blbost.“
Představte si, že vám někdo ublíží tím, že vám něco nepěkného řekne do očí. Není v této větě něco nelogického?
Jak nám může někdo ublížit tím, že nám něco řekne? Jedině tak, že se tím, co nám řekl, začneme zabývat. Aniž bychom si to v té chvíli uvědomovali, jsme to my, kteří si ubližujeme. Když nás někdo chce rozčílit, dobrovolně si přikážeme být rozčíleni. Je to naše rozhodnutí. My jsme se rozhodli sami sebe týrat tím, co nám někdo sdělil nebo čím nás pomluvil.
Uvědomujete si, jak nelogické je věnovat kousek svého života někomu, kdo se nám snaží ublížit nebo si na nás chce léčit svoje mindráky?
A nejen to. Tím, že reagujeme na to, co nám řekl, předali jsme mu velení. Nejsme to my, kdo v té chvíli ovládá náš život. Je to ten, kdo na nás úspěšně zaútočil a to i tehdy, když na něj reagujeme opačně.
Kdyby věděl, jak emotivně prožíváme to, co nám udělal, bouchal by šampusy. Stali jsme se totiž jeho otrokem a on naším pánem. Je to on, kdo určuje, jak se máte cítit a my jej zaslepeně následujeme. A nejen to. Ještě si přitom šlehneme do žil pořádnou dávku negativní biochemie, která poškozuje naše zdraví a tím i ukrájí další kousky z našeho drahocenného života.
Jaká by tedy měla být správná reakce na to, když vám chce někdo slovy ublížit?
LHOSTEJNOST.
Když agresor ve vaší mysli přestane existovat, věřte mi, že je to pro něj ta nejhorší zpráva. Nestál vám totiž ani za to, abyste se zabývali tím, co vám chtěl udělat.
Vše, co vám agresor řekl nebo udělal, převeďte do datového kódu. Jinými slovy řečeno, odosobněte to a očistěte od emocí. Informace zbavené emoční zátěže jsou důležité a mohou být pro vás prospěšné. Tím jej zároveň potrestáte. Chtěl vám ublížit a místo toho vám pomohl. Není to pro něj k uzoufání? Stali jste se vítězem a on poraženým.
Lidé, kteří vás pomlouvají nebo se snaží vám nějak ublížit, mohou být pro vás užiteční jen tehdy, když dokážete bez emocí přijímat informace, které svým jednáním produkují.
Dokonce i Kristus ve svém přikázání „milujte své nepřátele,“ které najdete v Bibli hned na dvou místech, nás vede k tomu, abychom si vážili těch, kdo nás kritizují. Na rozdíl od našich přátel ten, kdo nás nemá rád, obvykle nemá problém upozornit nás na chyby, kterých se dopouštíme. Udělá to s patřičným akcentem. Tyto informace mohou mít pro nás zásadní význam. Kritiku našich nepřátel však můžeme zužitkovat jedině tehdy, naučíme-li se ji nevnímat osobně. Budeme-li vůči ní psychicky odolní - nezranitelní.
Pokud se vám to podaří, věřte, že tím získáte alespoň částečně svůj život pod kontrolu. Stanete se hůř manipulovatelní a o to svobodnější. A zároveň budete moci být hrdí na to, že se vám podařilo něco, co většina lidí nezvládá. Ovládnout svoje emoce není jednoduchý úkol.
JAK BYCHOM MĚLI POSTUPOVAT?
V prvé řadě bychom si měli uvědomit, co se odehrává v naší mysli, když na nás někdo slovně zaútočí. Když pocítíme ohrožení, což může být i slovní útok na naši osobu, reagujeme na to stejně jako pračlověk před 50tisíci lety. Nadvládu nad naší myslí vmžiku převezme amygdala. Je to malý prastarý útvar v mozku, který jsme podědili od dinosaurů. A ten odkrví myslící část našeho mozku, aby takto získanou krev přesunul do svalů. Řídí nás podle návodu „zaútoč nebo uteč.“ Myšlení v té chvíli není potřebné, protože za nás rozhodují zautomatizované reakce, které ovládá střední a zadní část mozku. Takže nám vlastně vypne myslící část mozku a tím dojde k automatickému emočnímu napojení na agresora.
Okamžik napojení se nedá odvrátit, neboť emoce předbíhají rozum. Toto spojení se dá však přerušit a ukončit. Nemůžeme změnit to, co se vůči nám děje, ale můžeme ovládnout naše reakce.
1. DÝCHEJTE!
Jak ve své knize Čas psychopatů uvádí Radkin Honzák, v klidovém stavu naše srdce přečerpá 5 litrů krve za minutu, tzn. prakticky veškerou krev v těle. Ve stresu však zvýšeným tepem přečerpává 5× víc krve, tzn. až 25 litrů za minutu. O to víc kyslíku potřebuje. A my jej srdci dodáváme zrychleným dechem. Tato skutečnost nám dává šanci ovládnout své emoce a tím i stres. Nemá-li srdce dostatek kyslíku, automaticky začne zpomalovat tep a vzápětí vypne systém výstrahy v amygdale. Obrazně řečeno, znovu tím zapneme mozek.
Abychom se tedy mohli uklidnit, potřebujeme především snížit tepovou frekvenci srdce, na které je amygdala napojena. A to se nám podaří zpomaleným dýcháním. Stačí, když po hlubokém nádechu nosem co nejdéle a co nejklidněji prodloužíme výdech ústy. Tím dojde k zpomalení pulzu a postupně začneme mít své emoce pod kontrolou.
2. POVÍDEJTE SI!
Emoce, které ve stresových situacích prožíváme, jsou ve skutečnosti myšlenky, které jednu po druhé vysílá naše dinosauří centrum negativních emocí. Každou z nich lze tedy popsat slovy stejně jako prožitek, který generují. Jakmile tak učiníme, ztratí tím na síle. Když si například v duchu řekneme „cítím, jak mnou cloumají emoce,“ rázem pocítíme psychickou úlevu a to nám dá šanci přerušit tok negativních myšlenek, které nás ovládají.
Návrat do klidového stavu mysli můžeme také urychlit a zintenzivnit tím, když si předem vytvoříme tzv. afirmace, tj. věty, které si v přítomném čase sdělujeme sami sobě. Každé slovo v podvědomí zanechává emoční stopu a když jej znovu vyslovujeme, v té chvíli prožíváme stejné emoce, které byly do něj již dříve zakódovány. Pro náš mozek se stávají skutečností.
A právě tuto vlastnost, která je východiskem neurolingvistického programování, lze využít na odpojení negativních emocí, které prožíváme ve chvílích, kdy nás někdo nebo něco chce ovládnout.
Představme si takovouto situaci. Někdo k nám přistoupí a začne nám něco vyčítat, za co třeba ani nemůžeme. V té chvíli se dostáváme do stresu, který v nás vyvolá výše popsanou emoční reakci a vypne náš mozek. Jakmile si to uvědomíme, měli bychom se soustředit jednak na zpomalení dýchání, vytáhnout ze zásobníku příhodnou afirmaci a začít si ji v duchu opakovat. Tím dojde k přerušení toku negativních myšlenek, které doprovázejí vzniklý stres, resp. jejich nahrazení pozitivním obsahem. Může se jednat např. o takovéto věty:
- Jsem klidný/á, uvolněný/á a cítím se skvěle.
- To, co mi je sdělováno, jsou pouze informace. Nic víc.
- Jsem vděčný/á za informace, které takto získávám.
- Vážím si sám/sama sebe, že tuto situaci zvládám s nadhledem.
- Já sám/sama rozhoduju, jak se budu cítit a ani nikdo jiný toto právo nemá.
Nebo můžeme vytvořit také asertivní nálepku na agresora:
- Je mi jej líto, že má s tím, co mi sděluje, problém.
- Je mi naprosto lhostejné, co mi vyčítá. Nestojí mi za to, abych se před ním obhajoval.
Projev zdvořilé lhostejnosti je nejúčinnější zbraní vůči agresorovi. Na jedné straně cítí, že se nenecháte vlákat do pasti vlastní obhajoby. Na druhé straně díky vašemu taktu, je pro něj obtížné chytit se něčeho, na čem by mohl postavit strategii nového útoku.
Mnoho kritiky, kterou na naší adresu od druhých slýcháváme, se ve skutečnosti týká samotných kritiků. Častokrát tím řeší vlastní frustraci z neúspěchu nebo si potřebují na někom vylít zlost. I když kritizují nás, nevědomky nám prozrazují, že jádro problému je na jejich straně. Jsou to nesmírně cenné informace, což platí jedině tehdy, pokud je dokážeme přijímat bez emocí.
