Článek
V období socialismu bylo všeho nedostatek. Nejvíce jsme toužili po tom, co zrovna letělo na Západě. Gramofonové desky zahraničních zpěváků nebo skupin bylo podpultové zboží. Mohli jste je zakoupit pouze v prodejnách hudebního nakladatelství Supraphon a to jen po známosti. Když se někomu podařilo sehnat zahraniční igelitovou tašku s potiskem, hrdě v ní nosil učebnice do školy tak dlouho, dokud se opotřebením neroztrhala.
V těchto zahraničních vychytávkách měly výjimečné postavení rifle. Staly se nejen vizitkou společenské úrovně mládeže, ale také symbolem vzdoru vůči komunistickému režimu. A proto je každý z nás musel mít, i když byly neskutečně drahé. Nelze se divit, že nošení riflí bylo trnem v oku komunistů. Vzpomínám si, jak nám ředitel gymnázia zakázal nosit rifle do školy. Nepamatuji si, čím to zdůvodnil. Zato si velmi dobře pamatuji, jak na jeho zákaz zareagovali naši kantoři. Někteří si je demonstrativně začali oblékat do školy. Dokonce i ti, u kterých byste něco takového neočekávali. Jejich rebelie byla pro nás větší vzpruhou, než cokoliv jiného. A tak soudruh ředitel se chtě nechtě rozhodl zařadit zpátečku.
Opomenu-li české náhražky, kvalitní rifle se v té době prodávaly pouze v Tuzexu. Většina riflí byla vyrobená v Československu, ale koupit jste si je mohli pouze tam. Tuzex byl obchod s luxusním zbožím běžným na Západě určený pro ty, kteří mohli platit tzv. odběrnými poukázkami, resp. tuzexovými bony. Kdokoliv získal valuty, byl ze zákona povinen směnit je v bance za bony. K tomu, abyste měli oprávnění vlastnit valuty, jste potřebovali mít tzv. devizový příslib, bez něhož jste nemohli vycestovat na západ. Získat devizový příslib bylo komplikované a pro ty, kteří nespolupracovali s komunistickým režimem, nemožné.
Poukázka, která se nazývala tuzexový bon, měla oficiálně cenu jedné koruny, ale na černém trhu byla minimálně 5× dražší. Na ostravské ulici vedle Tuzexu, které se říkalo digitalštráse, postávali vexláci. Od nich jste si mohli jeden bon zakoupit i za 6 či více korun. Přitom levnější rifle značky Super nebo Langenber stály 90 až 100 tuzexových bonů. Rifle dražší značky Wrangler jste si mohli zakoupit za 120 bonů a za tehdy nejprestižnější rifle Levis straussky jste zaplatili 130 bonů.
Tuzexový bon
Takže pokud jste si sehnali bony za výhodnou cenu 5,50 Kčs, za jedny Wranglerky jste utratili 660 Kčs. Tolik stojí rifle i dnes. V roce 1983 však zaměstnanec s průměrnou mzdou 2.803 Kčs za tyto rifle uhradil skoro 25% svého měsíčního hrubého příjmu. Je to stejné, jako by dnes za ně zaplatil 11.588 Kč (průměrná mzda v roce 2025 podle ČSÚ činila 49 215 Kč). Pokud bychom vycházeli z mediánu hrubé měsíční mzdy, který rozděluje soubor dat přesně na dvě poloviny, i v tomto případě by rifle měly cenu 10.182 Kč (medián hrubé měsíční mzdy v roce 2025 činil cca 43.241 Kč). Kupte takto drahé oblečení svému dítěti. Na rifle si většina z nás musela vydělat na brigádách. Pokud si dobře pamatuji, za celé čtyři roky studia na Šmeralce, jak jsme tehdy říkali našemu gymplu, jsem měl pouze dvoje rifle a dvoje manšestráky.
Velké dobrodružství bylo i samotné kupování riflí. Se spolužáky, kterým se podařilo sehnat bony, jsme nejprve zjistili, kdy má do Tuzexu dorazit zboží. Zásilky riflí byly nepravidelné a zdaleka nepokrývaly poptávku. Když jste si to nepohlídali, měli jste smůlu a museli jste čekat třeba i měsíc na další várku. Naší výhodou bylo, že budova ostravského Tuzexu stála nedaleko naší školy. Ve dnech, kdy měla zásilka riflí dorazit, jsme si rozdělili hlídky. A když se tak stalo, vyřítili jsme se ze školy odstát si frontu.
Běžně se stávalo, že vaše velikost riflí nebyla doručena nebo byla již vyprodána. Žádný problém. Koupili jste si větší rifle a požádali matku, aby vám na šicím stroji nohavice zúžila, či zkrátila do požadovaných rozměrů. Všechny rifle na počátku osmdesátých let, až na Wranglerky, měly jednu společnou vlastnost. Tak tvrdou látku, že nebylo možné si v nich sednout, aniž byste si nerozepli poklopec. Každý, kdo měl na sobě rifle, včetně dívek, a byl učitelem vyvolán, nejprve vstal, narovnal se, zapnul si poklopec a teprve poté důstojně odkráčel k tabuli. Rifle v té době měly ještě jednu společnou charakteristiku. Barvily. Takže stačilo se v nich trochu zapotit a měli jste modré nejen nohy, ale i spodní prádlo. Některým z nás také vadilo, že nebyly ošoupané. I tento detail se dal vyřešit jejich vydrhnutím s pomocí pemzy a několikerým vypráním.
Nic netrvá věčně. O několik let později, když už jsem chodil na výšku, se začaly rifle objevovat i v běžných obchodech. Plagiáty žádaných značek jste si mohli koupit i na neoficiálních burzách. Rifle začaly mít podobné užitkové vlastnosti jako ty, které si můžete zakoupit dnes v každém běžném obchodě s oblečením. Tím se pomalu začal vytrácet i jejich fenomén a nyní jsou obyčejným spotřebním zbožím, nad kterým se nikdo nepozastavuj
