Článek
Městská i přírodní džungle
Toto britské teritorium má rozlohu pouhých 6,8km², je tedy jen o kousek větší než území Prahy 3. Přesto je místem plným překvapení. Zavítáte do místní tržnice a paní prodavačka netuší, co po ní chcete, když jí poprosíte o pytlík „strawberies“. Poté si sednete do restaurace a vedle vás hovoří skupina místních anglických gentlemanů. Posloucháte jejich konverzaci, zatímco si pochutnáváte na fish and chips, s pintou irského piva Guinness a oběd posléze zaplatíte britskými librami. Pro milovníky Velké Británie, kým už zhruba 15 let jsem, je návštěva Gibraltaru opravdovým zážitkem. Narazíte zde na legendární červené telefonní budky, poštovní schránky i žluté SPZ místních aut. Zároveň si ale velmi dobře uvědomujete, že se nacházíte doslova pár kroků od Španělska.
Malá rozloha, obrovský význam
Malé přímořské území nebylo vždy anglické. Angličané jej společně s Nizozemci dobyli roku 1704, a to v rámci španělské války o dědictví. Od té doby se Španělé několikrát pokoušeli Gibraltar dobýt zpět - ovšem bez úspěchu. Přesto při návštěvě narazíte jak na španělštinu, tak na angličtinu. Lingvistickou chuťovkou je tu pak místní dialekt llanito, který kombinuje andaluskou španělštinu s angličtinou. Oficiální měnou je tu logicky britská libra (v kombinaci s vlastní gibraltarskou odnoší té stejné měny), ovšem při otázce, zdali můžete platit eury se na vás nepodívají jako na blázna. Je to vcelku běžná záležitost.
Mnozí jsou ale nejvíce zvědaví na geografické umístění. Každý přeci někdy slyšel o Gibraltarském průlivu! Tento velmi vhodně umístěný kus země je totiž významným obchodním uzlem lodní dopravy a od Afriky je v nejužším bodě vzdálený jen 15 kilometrů! Je-li zrovna příznivé počasí (což nebývá žádnou raritou), můžete z Gibraltaru pozorovat Marocká pohoří.
The rock of Gibraltar - sem zamíří většina návštěvníků
Někteří spíše ocení místní kočkovité šelmy před drzými primáty
Hra na letadlo
A jak se tam vůbec dostanete? Pokud si nemůžete pomoct a do Gibraltaru se chcete dopravit vzdušnou cestou, musíte nasednout na letadlo v Londýně, potažmo v Manchesteru či Bristolu. Většina turistů sem ale míří ze Španělska. Oblíbeným spojem je trasa Malaga-Gibraltar. Cesta autobusem vám obvykle zabere něco přes dvě hodiny. Preferujete-li organizované zájezdy s průvodcem, na internetu jich objevíte spoustu. Autobus vás každopádně dopraví ještě na španělské území - město La Línea de la Concepción. Odtud musíte projít pasovou kontrolou (nám stačil občanský průkaz) a jste v jiném státě! Do srdce Gibraltaru ještě musíte absolvovat poněkud kuriózní cestu přes přistávací dráhu místního letiště. Poté už je to kousek do centra.
Procházka po přistávací dráze? Už nemusíte do berlínského Tempelhofu!
Výhledy-výšlap-výhledy
Jednoznačně největším lákadlem je gibraltarský přírodní park. Jste-li nadšencem do pěší turistiky, vynahraďte si na návštěvu celé odpoledne. Vydejte se po tzv Mediterranean Steps a kochejte se okolními výhledy. Výšlap je místy fyzicky náročnější, pauza se vám ovšem vyplatí nadvakrát. Odpočinete si a navíc narazíte na skrytá zákoutí trasy. Ideální pauzu na svačinu si můžete naplánovat v jedné ze dvou sousedních jeskyň s výhledy na moře. Po výšlapu nahoru pak začíná to pravé dobrodružství. Zde se setkáte s těmi, kteří buď kopec vyšlápli méně náročnou cestou nebo se nechali vyvézt lanovkou. Ta ale ne vždy funguje a místo ní jezdí taxi v podobě bílých dodávek. A proč se sem všichni ženou? Krom toho, že je to krásné místo, je jeden z vrcholů skaliska The rock of Gibraltar oblíbeným spotem místních makaků.
Výhledy z Mediterranean Steps
Průhledy z jeskyně Goat 's hair
Léto v únoru
Pozor na hlavu!
Rovněž známí jako magoti bezocasí, jsou tyto opice evropským unikátem. Nikde jinde na ně totiž ve volné přírodě nenarazíte. Zní to možná šíleně, ale s lidmi jsou jedinými primáty, kteří se mohou volně pohybovat po evropském kontinentu. Správci parku a místní obyvatelé jsou na tento živočišný druh náramně pyšní a tlupu asi 250 jedinců si pořádně hýčkají. Makakové to lidem příliš neoplácí, návštěvníkům skáčou po hlavách, na řidiče stojícího taxi drze klepou, aby jim dal nějakou tu dobrotu a když dostanou na něco chuť, nebojí se kýžený pokrm vybojovat násilím. Na mě například v nestřežený moment přistála opice a ukradla mi z batohu sušenku, kterou jsem dostala v jedné gibraltarské kavárně. To mě natolik polekalo, že jsem celý ten zážitek musela vydýchat u piva v místní restauraci. Ta se nachází hned vedle další nezapomenutelné atrakce - St. Michaels Cave. Obrovské jeskyně plné stalagmitů a stalaktitů překvapivých rozměrů. Uvnitř se nachází i auditorium, kde se občas pořádají koncerty. Není divu, že ji ročně navštíví na milion návštěvníků - toto místo očarovalo už starověké Řeky a Římany.
Čekání na svačinu
Místní makakové z lidí ani aut strach nemají
St. Michaels Cave
Pokračování příště
Plni zážitků se po opuštění přírodního parku vydejte zpět do civilizace a osvěžte se v některé z místních restaurací či kaváren. Většina obyvatel (což činí zhruba 34 000) žije na úpatí Gibraltarské skály. Tam narazíte na veškerou městskou zástavbu i turistická zázemí. Nás ovšem setkání s makaky natolik zaneprázdnilo, že nezbyl čas na další objevování. Až tam zavítám znovu, ráda shrnu své zážitky z poznávání místních náboženských staveb (od kostela po mešitu), majáku, muzea či maurského středověkého hradu. Objevování zdar a pozor na svačinu!
Zdroje:
