Jak si vedou Rychlé šípy v roce 2025?

Moc dobře jsem věděla, kde tuhle žlutou knihu (mým intenzivním čtením značně opotřebovanou) hledat. Když jsem ji vylovila z knihovny a otevřela ji na nahodilé stránce, okamžitě se mi vybavil příběh, který se tu zrovna odehrává. Všechny ty výrazy, repliky, prostředí - jako by to člověk četl včera. Zmocnila se mě ta příjemná dávka nostalgie do časů, kdy jsem jako malá z rodičů vydyndala kuchařskou čepici, kterou mi teta nabarvila načerveno, abych si doma mohla hrát na Červenáčka. Tu čepici stále mám. Přes to všechno ale dnes na příběhy o pěti chrabrých chlapcích nahlížím trochu jinak. Co se změnilo?

Pokud jsem se v posledních letech o Šípech s někým bavila, většinou jsem vyprávěla, jak se dodnes řídím některými zásadami, které nám (mladým čtenářům) Foglar doslova vtloukl do hlavy. Možná jsem nebyla čtenářkou Mladého hlasatele nebo časopisu Vpřed (ke komiksům jsem se dostala až na začátku nového milénia), ovšem řekla bych, že i dnes platí, že se nemá běhat za bouřky, zapít vodou tucet snědených třešní nebo si hrát s nevybuchlou třaskavinou. Foglarova mravokárnost a životně důležité rady jsou něčím, co z příběhů dělá až populárně-naučnou literaturu. Jako dospělí se nad naivností některých příběhů i dialogů můžeme mírně pousmát, je to přeci jen literatura pro děti. Přesto nevím jak vy, ale já mám v plánu své budoucí děti informovat, že splavené nesmí skákat do studené vody. Moc dobře totiž vím, co se stalo v dílu: „RYHLÉ ŠÍPY SVĚDKY NEŠTĚSTÍ“!!

A co Rychlé šípy v dnešní společnosti? Řekla bych, že jejich kult rozhodně nevymizel. Poblíž Haštalského náměstí v centru Prahy se dokonce nachází ulice Ve Stínadlech. Právě toto území se totiž údajně stalo jednou z inspirací při vymýšlení Stínadel do knihy Záhada hlavolamu. Samotný ježek v kleci je v ulici křídou namalován, společně s nápisy typu: ,,Vonti žijí!“ či „Kdo chytá ve Stínadlech?“. Že by užití křídy značilo vandalství staršími a umírněnějšími ročníky, které ještě pamatují časy, kdy Rychlé šípy vycházely? Já si to osobně nemyslím, nicméně Vontové většinou vylézají až za tmy a to se tam obvykle nevyskytuji…

Pokud by na zeď skutečně malovali pamětníci, pak je tu ovšem další vodítko vedoucí k tomu, že se současná společnost o Šípy zajímá. V roce 2020 proběhla v Činoherním studiu v Ústí nad Labem premiéra hry: Bratrstvo kočičí pracky. V ní autoři pracují s nejznámějšími záporáky komiksu, ovšem v jiné perspektivě. Dá se v dnešní době na Rychlé šípy nahlížet i kriticky? A na Dlouhé Bidlo, Štětináče a Bohouše zase v lepším světle? Ať už se jedná o jistou formu satiry nebo novodobý pohled na společnost, nic to nemění na tom, že představení připravili mladí lidé a mladší ročníky na něj dochází. Dává to tedy jistou naději, že Rychlé šípy nevymizí s posledním pamětníkem Mladého hlasatele.

Když už jsme u té kritiky: nemohu si pomoct, ale čím starší jsem, tím více mě začíná iritovat postava Mirka Dušína. Ve všem má pravdu a všichni mu bezmezně naslouchají jako by byl sám Bůh. Jako dítě jsem ho brala jako hlavní autoritu, protože byl ze všech chlapců nejstarší. Dnes už mám pocit, že je ho trochu moc. Koneckonců se lidem, kteří jsou až přehnaně poctiví, říká, že jsou takovými Mirky Dušíny. To mě vede k otázce, jestli na lidi takto působil vždy, nebo se jedná o pohled dnešní doby. Jsme snad jako společnost nastaveni tak, že slušnost a ochota je ve větší míře otravná či dokonce podezřelá? Mohl by tomu nasvědčovat fakt, že v legendárním seriálu Záhada hlavolamu (1969-1970), od režiséra Hynka Bočana, se postavy zdají být poněkud civilnější. Pravda, nejedná se o komiksový námět, nýbrž o knižní, ale už jako malá jsem si všimla, jak je Mirek Dušín odlišný. První díl komiksu (1938) a seriál dělí zhruba 30 let, je tedy možné, že hrůzy války i nastolený komunistický režim lidi velmi proměnil. A nyní si vemte, v čem žijeme dnes. Něco na tom asi bude.

Já osobně předpokládám, že Foglar jako hrdý Skaut při psaní myslel na to, aby své čtenáře vedl hlavně ke slušnému chování a citu pro spravedlnost. To by mělo platit v každé době. Celkem by mě zajímalo, jak by příběh o Rychlých šípech vypadal, kdyby jej napsal současný autor. Psalo by se v něm stále o partě kluků, která všechen svůj volný čas tráví spolu a pomáhá lidem v okolí nebo jen o klucích, kteří se náhodou setkali ve skautském oddílu a vrchol odvahy bylo se na týden vzdát svých mobilních telefonů?

.