Článek
Poslední roky se autobusové zastávky i reklamy na sociálních sítích plní plakáty k novým českým romantickým komediím. Ideálně v podobě jednoduchých barevných koláží, kde se na vás zubí známé tváře českého showbusinessu a s nimi se ještě na ploše skví poutavý název snímku. Fantazii se meze nekladou, ovšem v 90 % případu to skončí maximálně u tří slov, z nichž alespoň jedno musí být slovo „žena“ nebo „muž“.
V normálním případě bych si své znepokojení nechala pro sebe nebo ho maximálně vyjádřila v debatě s mými nejbližšími, ale mám takový pocit, že kvalita takovýchto snímků zaráží i mnohé další diváky. Vidno je to především na webové stránce ČSFD, kde některé filmové klenoty získávají v celkovém hodnocení skóre pod 20 %. Evidentně to ale komerčně funguje, jinak si nedokážu vysvětlit, proč se tak hojně produkují. A o čem je tedy přesně řeč? Řekněme, že jste žádnou českou komedii, která vyšla v posledních patnácti letech, zatím nikdy neviděli. Já vám nyní jako člověk, jehož zlozvykem je takové snímky občas z rozmaru zhlédnout, popíšu smyšlený děj, který je ale pevně ukotvený stanovenými stereotypy.
Čtyřicetiletá žena z velkého města, čerstvě rozvedená, hledá klíč ke znovu nalezenému štěstí. Má doma dva puberťáky se sluchátky kolem krku, kteří na ni v průběhu filmu prakticky nepromluví, a když ano, tak se zrovna ohrazují, aby je máma nechala na pokoji. Její bývalý manžel, úspěšný podnikatel, zažádal o rozvod, protože si našel mladou milenku. Hlavní hrdinka pak nešťastně popíjí v baru se svou extrovertní single kamarádkou, která má problém s alkoholem a na všechny vztahové problémy má své řešení. V tom omylem hrdinku polije drinkem neznámý muž. Jejich pohledy se střetnou a zápletka je na světě! Následuje sled událostí, kdy se ti dva postupně seznamují. Z necitlivého morouse, který byl na ni v baru hrubý, se stane šarmantní a něžný muž, který jí při prvním polibku vyjeví pravdu: ve skutečnosti je ženatý. Následuje smutek a zklamání, ale protože jsme v české romantické komedii, tak se vše v dobré obrátí. Lásce se totiž nedá odporovat. Koho zajímá, že onen Romeo má doma milující manželku a dost možná i děti, hlavně, že hlavní hrdinka nalezla své kýžené štěstí!
Líbilo? Pokud ano, tak dejte vědět a příští rok se potkáme na premiéře!
Žerty ale stranou. Uznávám, že soudě dle popularity televizních detektivek a nekonečných seriálů z nemocničního prostředí je zřejmé, že Češi z tvůrců a filmařů nechtějí dolovat nové náměty či dokonce experimenty. A také moc dobře vím, že romantické komedie nemají za cíl předehnat ve svém mistrovství Bergmana či Hitchcocka. Koneckonců jsou to především snímky určené k volným večerům se sklenkou vína a miskou arašídů. Přesto mám pocit, že nám s tímto konzervativním a neoriginálním přístupem v evropském a světovém měřítku ujíždí vlak…
Ovšem není všem dnům konec – některá česká jména sklízí úspěch u domácích diváků i těch zahraničích, a to s originální a kvalitní tvorbou. A věřte tomu nebo ne, i bez manželské nevěry!
