„Proč jste platili 5 000 Kč za veterinu? Měli jste ho krocnout a sežrat,“ řekla nám příbuzná

Před dvěma měsíci nám onemocněl dlouholetý domácí mazlíček, zakrslý králík Jarda. Z nemoci se ho naštěstí podařilo vyléčit, ale dohromady to všechno stálo kolem 5 000 Kč. I když už je Jarda starý a neprobudit by se mohl z přirozených příčin kdykoliv, peněz nám líto rozhodně nebylo.

Zanedlouho na to k nám přijela jedna z našich příbuzných, o které není žádné tajemství, že ji, kromě jejích dcer a manžela, nemá nikdo rád. Vždycky totiž řekne něco, co není ani vtipné, ani chytré, a i když se tak tváří, jako že to měla být jenom sranda, rozhodně víme, že to myslela zcela vážně.

Jako na každé rodinné sešlosti jsme si všichni vyprávěli své radosti i strasti a když přišla řada na Jardu, všichni nám přáli, aby byl jen zdráv. Samozřejmě až na onu jednu příbuznou.

Jenže problém je, že Jarda je zakrslý králík. Rozhodně ne králík na maso. Možná bychom se tomu zasmáli, kdyby to alespoň měl být jen vtip, ale věděli jsme, že tomu tak není. Nejen, že by z Jardy moc masa nebylo, ale rozhodně bychom něco takového neudělali po devíti letech, co ho máme doma. To snad nikdo normální.

Na druhou stranu nikdo nemá právo říkat, že jsme příliš přecitlivělí. Zabil a snědl by ve stejné situaci někdo svého psa? Zdravý člověk určitě ne. Tak proč bychom měli my zabíjet Jardu, jenom protože jsme se jako děti učili, že pes je na mazlení a králík na jezení? A když jde o zabijačku, tak s ní rozhodně nikdo nemáme problém.

Je totiž rozdíl mezi tím, jak si žijí zvířata určená na porážku (pokud se nejedná o nějakou mega farmu) - spokojeně si běhají venku, dělají si, co chtějí, a zavření jsou až na noc nebo v zimě. Ale takový chudák Jarda, který se narodil do úplného zajetí, si mohl volnosti užít tak leda na procházce nebo běháním po obýváku. Jemu to nepřijde, žil takhle celý život, ale my víme, že to je něco na úkor něčeho. Takové zvířátko si nezaslouží zemřít jenom proto, protože je nemocné. A vůbec, kdo by jedl nemocné maso?

Zkrátka jako vždy jsme byli nemile překvapeni a šokováni tím, co naše příbuzná zase vypustila z pusy. Takoví lidé se ale nikdy nezmění. Na internetu je jich taky spousta. Kdo ví, co je k takovému komentování domácích mazlíčků vede. Možná si jen chtějí zvednout sebevědomí na chudácích, co se nemohou bránit.