Článek
Někteří lidé se doslova těší, že se budou dva nebo tři dny v době vánočních svátků živit jen řízky a salátem. Někteří to sní jen proto, aby se to nemuselo vyhazovat. Pár obětavých nesnědené řízky a salát odvezou lidem bez domova. A pak jsou tu ještě ti, kteří to všechno nacpou do popelnice a vůbec se nestydí.
Plýtvání jídlem a přiotrávení senioři
Při včerejším povánočním setkání s přáteli jsem měl tu čest dostat se do debaty o plýtvání jídlem. Jedna z kamarádek nejdříve pohoršeně vyprávěla, jak šla den po Štědrém večeru vyhodit smetí do popelnice za bytovkou a našla tam tašku bramborového salátu s nejméně pěti řízky. Ze zvědavosti prý přičichla a ani se jí to nezdálo zkažené. Dělali jsme si srandu, že by udělala nejlépe, kdyby celou tašku vzala domů, ale brzy nás vtípky přešly a rozvířila se vážná debata o plýtvání jídlem.
Oddychl jsem si a nostalgicky prohlásil, co by za ten salát a řízky daly děti v Africe. Rodiče nám to ale neříkali jen proto, abychom poslušně všechno snědli a po chvíli neotravovali, že máme zase hlad. Moc dobře věděli, že jídlem se prostě neplýtvá. Jedna kamarádka pak poznamenala, že u nich na vesnici se to alespoň hází prasatům. Jiná zase, že mají na zahrádce kompost. Ovšem vyhazovat zeleninu zase tak hrozné není. Nejhorší je vyhazování masa, neboť víme, že kvůli němu zemřelo nějaké zvíře. To na kompost nepatří a pokud nemáme prasátka a nechceme řízky krmit třeba pejska, popelnice je většinou jediným řešením. Je ale velký rozdíl, pokud řízky vyhodíme, protože se přes všechny naše snahy nestihly sníst, nebo pokud je vyhodíme, protože na to druhý den už nemáme chuť, přestože jsou ještě naprosto v pořádku. Takovým lidem se dá snad jen odpovědět, že si toho nemají připravovat tolik. A stejně si příští rok zase připraví kotel salátu a tři kila řízků.
Ovšem snaha o neplývání má i druhou stranu mince. Vzpomněli jsme si na případ jakéhosi páru seniorů, o kterém se v létě psalo v médiích. Vypěstovali si na zahrádce cukety, uvařili si je a i když byly hořké, bylo jim je líto vyhodit, a tak je snědli. Samozřejmě se jimi otrávili a nedopadli zrovna nejlépe. Pak jsme si různě vyprávěli, jak jsme v podobném duchu snědli například prošlé párky, salámy atp. a skončili se střevními potížemi či dokonce zvracením.
Je proto třeba najít nějakou vhodnou hranici, kdy nebudeme plýtvat zcela zbytečně, a kdy jídlo sice s těžkým srdcem vyhodíme, ale v zájmu našeho zdraví.
„U nás to prostě druhý den nejíme.“
Jeden z kamarádů se během rozhovoru přiznal, že ho nad tím ani moc nenapadlo přemýšlet, neboť u něj doma se jídlo vyhazovalo vždycky a nikoho z nich to netrápí. Kdybychom byli slabší povahy, nejspíš bychom se na něj všichni zlobili, ale na druhou stranu jsme byli schopni pochopit, že zvyk je železná košile a pokud to tak dělali například i prarodiče, berou to jako samozřejmost a třeba je ani nenapadne, že v jiných rodinách (které si nejspíš prošly i nějakou materiální krizí) se snaží nic nevyhazovat.
Padly různé argumenty, jako že třeba to, že nemá smysl mít to v lednici a čekat, než se to zkazí, když víme, že se to stejně nesní. Jediným vhodným řešením nám přišlo takové jídlo vzít a dát ho těm, kteří ho potřebují, ale když jsem se ptal, jak by se to asi tak dalo udělat, shodli jsme se, že tak jednoduché to zase není. Za jedno mnozí místní bezdomovci spíš touží po penězích na alkohol nebo cigarety (což platí i u těch pardubických, se kterými se stýká youtuber Aleš Bejr) a za druhé jsme nikdo ani nevěděli, kde bychom takové lidi v nouzi mohli hledat. Z charity jsme totiž někteří měli zkušenost, že například oblečení nebo hračky odmítli. Jiní kamarádi se zase přiznali, že by se jim to tam ani vozit nechtělo a radši budou o svátku doma.
Závěrem
Že plýtvání k vánočním svátkům patří, víme asi všichni. Krom jídla se vyhazují i různé krabice od dárků, tašky, roztrhané balící papíry, obaly, někde i nevhodné dárky. Bohužel to tak je a zdá se nemyslitelné, že by se to někdy změnilo. Dobro můžeme v naší běžné situaci (kdy nemáme jinou možnost) vykonat alespoň tehdy, když veškeré vyhazované věci a smetí správě vytřídíme a buď si navaříme jen tolik, kolik sníme, nebo uděláme všechno pro to, aby se to nemuselo vyhazovat.
Ostatně i já jsem po včerejší debatě s lítostí jeden zapomenutý řízek z lednice vyhodil. Zcela vyhnout se tomu nejde. Ale alespoň vím, že jsem se snažil.
