U samoobslužných pokladen ze mě udělali zloděje a hlupáka. Příště si to sakra rozmyslím!

Radim se vždycky považoval za člověka, který jde s dobou. Rád zkouší technické novinky a o fenoménu samoobslužných pokladen už toho přečetl mraky. Názory na tuto technologii se přitom různí. Jedni si ji nemohou vynachválit a druzí nadávají na technické boty a odlidštěný přístup. „Dneska to prostě prubnu, přece nejsem žádná konzerva,“ řekl si Radim, když vcházel do supermarketu. Šel tam vyloženě s tím záměrem, že si tu moderní technologii konečně vyzkouší a udělá si vlastní názor.

Až do tohoto nákupu žil Radim v bláhové iluzi, že se u samoobslužných pokladen fronty nekonají. Omyl. Před ním přešlapovalo 5 dalších lidí, kteří čekali, až se uvolní alespoň jeden terminál. Už tady začal pochybovat. U klasické pokladny aspoň vidíte, jak nákupy odsejpají, tady jen zíráte na lidi, co marně hledají čárové kódy na pytlíku s ořechy. Takže první mýtus padl. Čekáte tu úplně stejně jako u klasické kasy, jen s tím rozdílem, že tady si ten nákup musíte i sami odmakat.

Když se konečně uvolnilo místo, Radim hrdě přistoupil ke stroji. Jako první chtěl odbavit basu piv. Jenže ouha. Kam ten kód sakra naskenovat? Zkoušel to zleva, zprava, otáčel celou těžkou basou nad skenerem, ale stroj nereagoval. Po minutě marného zápasu pochopil, že tohle sám nedá. Rozhlédl se po obsluze. Jediná prodavačka, která měla tuhle zónu na starosti, zrovna řešila zaseknutý papír u vedlejšího terminálu. Radim tam stál jako tvrdé y, s basou v rukách, a čekal. Zatímco u klasické kasy se vám pokladní věnuje hned, jakmile přijdete na řadu, tady čekáte ve frontě předem a pak znovu čekáte u samotného stroje, až si vás někdo všimne.

Jakmile obsluha basu „odmázla“, Radim začal markovat pečivo. Jenže si nemohl vzpomenout, jaké druhy přesně bral. V regálu prostě popadl rohlíky. Na displeji tedy sebevědomě klikl na položku „rohlík“. Jenže když mu později pokladní přišla znovu odemykat systém kvůli další chybě, všimla si jeho volby v nákupním košíku.

„Pane, tohle nejsou klasické, to jsou ty naše speciální. Ty jsou o 2 koruny dražší!“ vyštěkla na něj. Radima v tu chvíli polilo horko. Cítil se v tu chvíli jako prachsprostý zloděj, co se snaží obchod nestydatě okrást o pár korun na pečivu. Přitom on jen u regálu prostě netušil, že existuje nějaký „speciální rohlík“, co vypadá úplně stejně jako ten obyčejný.

Radimovi zbývalo v košíku už jen pár kousků a doufal, že bude co nejdříve pryč. Namarkoval energy drink a opět se rozsvítilo červené světlo. Samoobslužná pokladna vyžadovala ověření věku. Radimovi je sice přes 50, ale stroj je neúprosný detektor. Takže znovu. Opět čekání, než se prodavačka prokouše frontou dalších zmatených zákazníků, aby mu jedním znuděným kliknutím potvrdila, že už může pít kofein. V tu chvíli už v něm vyloženě vřela krev.

Zlatý hřeb nákupu ale teprve přišel. Manželka mu do peněženky připravila slevové kupony. „To prostě naskenuješ a odečte se to,“ říkala. Jenže realita byla jiná. Skener na papírové kupony nereagoval, a když už se mu podařilo jeden kód načíst, vyskočila hláška: „Kód nelze uplatnit, přivolejte asistenci.“ Radim tedy musel znovu, už poněkolikáté, čekat na pomoc.

Po zápasení se všemi možnými produkty a také kupony, Radim konečně zaplatil a vypadl z obchodu. Byl zpocený a vytočený doběla. U klasické pokladny by si vyložil věci na pás, pokladní by se mu věnovala, naskenovala by všechno během vteřiny a on by nemusel být ve stresu, že vlastně neumí její práci.

Podle Radima je celý tenhle „moderní“ proce možná pro někoho, kdo nese jeden jogurt a nevadí mu si říct o pomoc. Ale pro člověka s velkým nákupem? Je to jen stres a pocit, že vás neustále někdo sleduje, jestli nekradete lepší rohlíky. „Příště si raději počkám na klasickou kasu. Nehodlám dělat práci za druhé a ještě se u toho nechat peskovat. Jděte s těmi technologiemi někam!“ ulevil si Radim po své zkušenosti u samoobslužných pokladen.

Jaké máte zkušenosti se samoobslužnou pokladnou? A už vám někdy obsluha vynadala, že jste zvolili špatný produkt?