Článek
Alice od samoobslužek vrací úder: Vaše scény nejsou hrdinství, ale projev ubohosti a lenosti
Alice strávila za pokladnou dost času na to, aby věděla, že lidé dokážou být milí, ale i neuvěřitelně krutí. Poslední dobou se však v českých prodejnách usídlil nový fenomén. Nejsou to krádeže ani reklamace, ale cílená a hlasitá agrese zákazníků, kteří odmítají samoobslužné pokladny.
Alice se dlouho snažila zachovat profesionální klid a urážky ignorovat, ale teď se rozhodla promluvit. Už totiž odmítá dál tiše snášet útoky maskované jako boj za práva, za kterými se většinou skrývá jen nechuť naučit se něco nového a potřeba si na někom zchladit žáhu.
Z nákupu se stává bojiště pro zakomplexované
Většina konfliktů probíhá podle stejného scénáře. Alice vidí člověka s malým nákupem, jak otráveně přešlapuje v dlouhé frontě u klasické pokladny. Protože mu chce pomoci, nasměruje ho k volné samoobslužné pokladně. Místo poděkování se ale často strhne bouře.
Podle ní tato agrese není žádným odbojem proti systému. Je to jen vybíjení frustrace na někom, kdo za ty stroje nemůže, ale musí u nich stát 12 hodin v kuse. Alice nechápe, proč se z naskenování 3 položek stala otázka cti. Vyvolat scénu a zdržet celou frontu je totiž pro mnohé snazší než pohnout rukou a nákup si odpípat sám. Pokud vás podle ní uráží naskenování vlastního jogurtu, problém možná není v pokladně, ale ve vašem přístupu.
Samoobslužná zóna: Místo, kde se prodavačka může konečně nadechnout
Práce u samoobslužných pokladen je sice pro Alici náročná, ale o něco lepší než sezení u pásu. U samoobslužné pokladny musí mít oči na stopkách až pro 10 terminálů současně. Řeší technické záseky, kontroluje věk u alkoholu a dohlíží, aby se nekradlo.
Jakmile ale sedí za klasickou kasou a fronta se táhne přes půl obchodu, je to obrovský psychický tlak. Nemůže se ani napít, aniž by na ni někdo nevrhal nenávistné pohledy. Neexistuje, aby si jen tak odskočila na toaletu. Nejdřív totiž musí domarkovat každého zákazníka, než ji někdo přijde vystřídat.
U samoobslužných pokladen je situace jiná. Personál je tam ve 2 nebo ve 3, což dává prodavačkám svobodu. Když si někdo z nich potřebuje odskočit, prostě kývne na kolegyni, která ji okamžitě zastoupí. Tento systém radikálně snižuje stres. Není tam ten nekonečný tlak na rychlost prstů a nutnost čelit výčitkám každého zákazníka. Stroje pracují a obsluha jen dohlíží.
Falešné hrdinství a lenost převlečená za zásady
Alice si všimla, že lidé vyvolávající podobné scény se u toho tváří jako hrdinové. Mají pocit, že křikem chrání staré pořádky. Ti samí lidé přitom běžně používají bankomaty nebo si sami tankují benzin. Tam jim to jako „práce zadarmo“ nepřipadá. V supermarketu se však rozhodli vytáhnout do boje, který nemá vítěze, jen jednu unavenou Alici na konci sil.
Nejsme vaše rohožky, ale lidé v práci
Alice má pro všechny podobné odporníky jasný vzkaz: Přestaňte se chovat jako děti. Svět se mění a vaše výstupy na tom nic nezmění. My prodavačky nejsme vaše nepřítelkyně, ale lidé, kterým tato technologie reálně pomáhá přežít směnu v relativním klidu. Pokud se cítíte poníženi tím, že si máte sami zvážit banány, pak je problém ve vaší hlavě.
My jsme tam od toho, abychom dohlédly na stroje, ne abychom řešili spory s vámi. Buď se naučte chovat s respektem k naší práci, nebo se smiřte s tím, že modernizace se nikoho ptát nebude. My totiž tyhle pokladny chceme. Dávají nám možnost se nadechnout a pracovat bez neustálého pocitu, že jsme jen stroje na markování, které si nemohou ani dojít na záchod.
Anketa
Zdroje: tn.nova, seznamzpravy
