Článek
S Tomášem jsme byli manželé čtrnáct let. Dvě děti, hypotéka, řadovka za Prahou a život, ve kterém jsme už skoro všechno dělali ze zvyku.
Jednou večer mi nalil víno a oznámil, že by náš vztah rád „otevřel“.
Nechtěl se rozvádět. Prý mě pořád miloval. Jen měl pocit, že celoživotní monogamie je přežitek a trochu volnosti by nám paradoxně mohlo pomoct.
Nejdřív jsem odmítla.
Jenže téma vytahoval znovu a znovu. Nakonec jsem si řekla, že když je o své teorii tak přesvědčený, můžeme ji vyzkoušet.
Stanovili jsme si několik pravidel. Nikdo z přátel, nikdo k nám domů, žádné lhaní a žádné otázky na intimní podrobnosti.
Tomáš si ještě ten večer založil seznamku.
Já ne.
Pak jsem poznala Petra
Asi o měsíc později jsem byla pracovně v Brně. Po školení jsme šli s několika lidmi na skleničku a já se dala do řeči s Petrem.
Byl rozvedený, sympatický a hlavně se na mě díval způsobem, na který jsem už skoro zapomněla.
O týden později za mnou přijel do Prahy.
Tomášovi jsem oznámila, že mám schůzku.
„S chlapem?“ zeptal se.
Přikývla jsem.
Jeho úsměv na vteřinu zmizel.
„Tak rychle?“
Připomněla jsem mu, že otevřené manželství nemělo zkušební dobu.
S Petrem jsem se začala vídat pravidelně. Nebyla jsem zamilovaná a neplánovala jsem kvůli němu bourat rodinu. Jen mi s ním bylo dobře.
Tomášovi naopak jeho nově nabytá svoboda příliš nevycházela.
Na seznamkách psal desítkám žen. Některé neodpověděly, jiné po pár zprávách zmizely. Z několika schůzek nevzniklo skoro nic.
A čím hůř se dařilo jemu, tím víc mu začal vadit Petr.
„Takhle jsem si to nepředstavoval“
Jednou jsem se vrátila domů krátce před půlnocí. Tomáš seděl v kuchyni a čekal na mě.
„Bylas zase s ním?“
„Ano.“
„Spala jsi s ním?“
„Na to jsme se neměli ptát.“
Vstal od stolu.
„Já už tohle nechci. Končíme s tím.“
Málem jsem se usmála.
„Dobře. Tak si smažeš seznamku?“
„Samozřejmě.“
Pak přišla věta, která mi vysvětlila celý náš experiment.
„A ty už se s Petrem neuvidíš.“
Zeptala jsem se proč.
Tomáš chvíli mlčel a pak ze sebe konečně dostal pravdu.
„Protože takhle jsem si to nepředstavoval.“
A přesně v tom byl celý problém.
Představoval si, že bude mít doma manželku a venku dobrodružství. Že on bude svobodný a já budu velkorysá.
Nenapadlo ho, že by někdo mohl chtít také mě.
Najednou už nemluvil o moderním vztahu, svobodě ani o tom, jak monogamie neodpovídá lidské přirozenosti. Chtěl zpátky staré dobré manželství.
To, které mu ještě před pár měsíci připadalo tak svazující.
S Petrem jsem se nakonec přestala vídat. Ne kvůli Tomášovu ultimátu, ale protože jsem nechtěla dál žít dvojí život.
Jenže naše manželství už stejné nebylo.
Ne kvůli Petrovi.
Zjistila jsem totiž něco mnohem nepříjemnějšího: můj muž nechtěl otevřený vztah. Chtěl otevřené dveře pouze na své straně.
A když zjistil, že kliku mám i já, najednou je potřeboval co nejrychleji zamknout.
