Článek
Tomáš a Klára se před sedmi lety přestěhovali do staršího domu na Vysočině.
Nemovitost původně patřila Tomášově babičce a velkou rekonstrukci dlouho odkládali. Nejdříve opravili koupelnu, potom vyměnili okna a nakonec přišlo na řadu vytápění.
Starý plynový kotel nahradili tepelným čerpadlem.
Komín, který procházel středem domu od sklepa až nad střechu, tak přestal mít využití.
„Zabíral nám docela dost místa v kuchyni a nahoře v ložnici. Když jsme plánovali novou dispozici, architekt se zeptal, proč ho tam vlastně necháváme,“ vzpomíná Tomáš.
Odpověď byla jednoduchá.
Nevěděli.
Komín chtěli celý odstranit
Plán vypadal lákavě.
Po odstranění komínového tělesa by se v přízemí dala zvětšit kuchyňská linka a v patře získat prostor pro vestavěnou skříň.
Tomáš se nejprve chtěl do bourání pustit sám.
Nakonec ho ale známý přesvědčil, aby si předem pozval kominíka a ověřil stav komína i to, zda skutečně není využívaný.
„Byl jsem přesvědčený, že zaplatím kontrolu a druhý den začnu bourat.“
Kominík přišel v úterý odpoledne.
Podíval se do spodní části komína, prošel půdu a potom si přinesl kameru.
Za chvíli se vrátil dolů.
„Vy v tomhle komíně topíte?“
Tomáš zavrtěl hlavou.
„Tak někdo ano.“
Jeden průduch byl teplý
Staré komínové těleso nebylo tvořené jediným průduchem.
Uvnitř byly dva.
Jeden patřil původně ke kotli Tomášovy babičky a skutečně už několik let nebyl používaný.
Druhý byl ale očividně v provozu.
Na jeho stěnách byly čerstvé saze a průduch byl i na dotek znatelně teplejší.
Tomáš nechápal proč.
Na druhé straně zdi stál sousední dům.
Obě stavby působily jako dva samostatné domky, ve skutečnosti ale kdysi tvořily jeden větší rodinný dům. V osmdesátých letech ho tehdejší majitel rozdělil mezi dva syny a každá část později několikrát změnila vlastníka.
Kominík vyslovil jednoduché podezření.
Druhý průduch pravděpodobně používá soused.
„Vždyť tam topíme celý život“
Tomáš ještě ten večer zazvonil u vedlejšího domu.
Soused Jaroslav byl jeho otázkou překvapený úplně stejně jako on.
Ano, kotel měl napojený do komína ve společné stěně.
A považoval to za naprosto normální.
„Vždyť tam topíme, co já pamatuju. Topil tam už táta.“
Jaroslav ho vzal do sklepa.
Ze staršího kotle na dřevo vedl kouřovod ke zdi a mizel v otvoru směrem k Tomášovu domu.
Tomášovi začalo docházet, že plánované páteční bourání komína právě skončilo.
„Nejhorší bylo, že soused nic neudělal potají. On opravdu žil celý život v přesvědčení, že ten komín je i jeho,“ popisuje.
Staré plány situaci moc nevyjasnily
Následující týdny strávili hledáním dokumentace.
V papírech po babičce našli starý plán ještě z doby, kdy šlo o jeden objekt. Komín byl zakreslen uprostřed původního domu a skutečně sloužil oběma jeho částem.
Po pozdějším rozdělení nemovitosti už byla situace méně přehledná.
Podle současného uspořádání byl celý komín fyzicky uvnitř Tomášovy části domu. Jaroslavův kouřovod do něj ale vedl skrz společnou zeď.
Nikdo z předchozích majitelů to desítky let neřešil.
Nebyl k tomu důvod.
Tomášova babička svého souseda znala od dětství a oba komín používali tak, jak byli zvyklí.
Problém vznikl až ve chvíli, kdy jedna strana komín přestala potřebovat.
Soused nový komín nechtěl
Tomáš Jaroslavovi vysvětlil, že staré komínové těleso potřebuje odstranit kvůli rekonstrukci.
Soused z toho nadšený nebyl.
„Já kvůli vaší nové kuchyni nebudu předělávat celé topení,“ reagoval.
Tomáš jeho rozčilení do určité míry chápal.
Jaroslav si žádný problém nevytvořil. Koupil dům s funkčním kotlem a stejným způsobem vytápění, který používal jeho otec před ním.
Na druhou stranu Tomáš nechtěl mít uprostřed vlastního domu komín jen proto, že ho potřebuje soused.
Situaci proto začali řešit s kominíkem a topenářem.
Ukázalo se, že Jaroslav nemusí měnit celý systém vytápění.
Stačilo vybudovat vlastní spalinovou cestu.
Řešením byl komín po fasádě
Nejjednodušší variantou se nakonec stal nový nerezový komín vedený po vnější stěně sousedova domu.
Nebyl levný.
Včetně montáže a úprav napojení kotle měl Jaroslava stát něco přes padesát tisíc korun.
Právě cena vyvolala poslední větší spor.
Jaroslav tvrdil, že jeho původní řešení fungovalo a náklady vznikají jen kvůli Tomášově rekonstrukci. Tomáš naopak odmítal nový komín platit celý.
Nakonec našli kompromis.
Tomáš přispěl patnácti tisíci korun. Výměnou Jaroslav souhlasil, že po dokončení nové spalinové cesty přestane starý průduch používat.
„Mohli jsme se soudit, kdo má na co právo, a za dva roky se na sebe ani nepodívat. Tohle bylo jednodušší,“ říká Tomáš.
Nový komín byl hotový během jednoho dne.
Bourání začalo o dva měsíce později
Teprve po odpojení sousedova kotle a kontrole nové spalinové cesty dostal Tomáš zelenou k dalším pracím.
Staré komínové těleso nakonec opravdu odstranili.
Rekonstrukce se kvůli celé situaci zpozdila přibližně o dva měsíce a stála je o patnáct tisíc korun víc, než původně plánovali.
Tomáš ale dnes říká, že nejdůležitější rozhodnutí udělal ještě předtím, než vzal do ruky bourací kladivo.
Pozval kominíka.
Kdyby začal starý komín jednoduše rozebírat, mohl zasáhnout do spalinové cesty kotle, který právě hořel ve vedlejším domě.
„Když kupujete starý dům, myslíte si, že víte, co všechno je vaše. U nás jsme zjistili, že soused využívá kus domu, o kterém jsme ani netušili, že se dá využívat z druhé strany.“
Jaroslav dnes topí přes svůj nový komín.
Tomáš má místo starého komínového tělesa skříň.
A oba se shodují alespoň na jednom.
Kdyby se domy před desítkami let rozdělily o něco pečlivěji, ušetřilo by jim to dnes spoustu překvapení.
