Článek
Šaty si vybrala v říjnu.
Tmavě modré, s jednoduchým živůtkem a sukní, která se při otočení zvedla těsně nad kotníky. Na fotografii vypadaly přesně tak, jak chtěla.
Pumpu měla tehdy připnutou k džínům.
U šatů žádný pásek nebyl.
Doma vyzkoušela pouzdro pod sukní. Když si potřebovala pumpu vzít do ruky, musela se zavřít v koupelně. Představila si, jak totéž dělá v kulturním domě, zatímco spolužačky čekají u zrcadla.
Šaty pověsila zpátky do skříně.
Maminka našla švadlenu, která měla volný termín.
Teď stála za Klárou a vysvětlovala, že dcera musí mít přístroj pořád u sebe a nejlépe tak, aby ho bylo snadné kontrolovat.
„Já vím,“ řekla Klára.
„Paní to ale vědět nemůže.“
Švadlena Dana seděla na nízké stoličce. Na zápěstí měla jehelníček a zatím se dívala na spodní lem.
Pak vstala.
„Ukažte mi, jak to nosíte normálně.“
Klára vzala pumpu ze židle, kam ji při převlékání odložila.
Ukázala místo na boku.
„Tady. V kalhotách ji dávám do kapsy.“
„A chcete ji tam mít i v těch šatech?“
Klára se poprvé podívala přímo na ni.
„Kdyby to šlo.“
Dana prohlédla boční šev.
„Zkusíme kapsu. Nejdřív jen nanečisto.“
Maminka se zeptala, jestli nebude přístroj moc vidět.
„To uvidíme při zkoušce,“ odpověděla Dana.
Potom se obrátila ke Kláře.
„A vy mi řeknete, jestli vám to vyhovuje.“
Za týden přišla Klára znovu.
V bočním švu byl schovaný vstup do kapsy. Uvnitř zůstal začištěný otvor pro hadičku. Dana jí ukázala připravenou úpravu a nechala ji, aby si pumpu uložila sama.
Klára ji vytáhla.
Vrátila.
Zkusila to ještě jednou.
„Sedněte si,“ řekla Dana.
Klára si přitáhla židli. Sukně se kolem ní rozložila a kapsa se posunula.
„Tady mě to tahá.“
Dana se sklonila, označila si místo křídou a několik stehů vypárala.
„V kalhotách mě tohle nedělá,“ řekla Klára.
„Tak kapsu trochu posuneme.“
Při poslední zkoušce pumpa držela, kapsa byla dostupná a Klára se dokázala pohodlně posadit. Dana ustoupila od zrcadla.
„A co při tanci?“
„To nevím.“
„Tak to zkuste.“
Klára se rozpačitě otočila. Maminka seděla u okna a držela jí kabát.
„Ještě jednou,“ požádala Dana. „Nemusíte se bát o ty špendlíky. Už tam žádné nejsou.“
Tentokrát se Klára otočila rychleji.
Sukně se zvedla přesně jako na fotografii.
Zastavila a sáhla do kapsy. Všechno bylo na svém místě.
Maminka položila kabát na sousední židli.
„Ty stříbrné náušnice jsou ještě u babičky,“ řekla. „Mám jí zavolat?“
Klára přikývla.
V den plesu stála před zrcadlem v předsíni. Pumpu zkontrolovala stejně jako před jiným odchodem. Pak hledala lesk na rty.
Maminka přišla s telefonem.
„Můžu tě vyfotit?“
Klára se postavila vedle dveří a uhladila si sukni.
Telefon zazvonil. Volala spolužačka, že už čekají dole.
„Hned jsem tam.“
Obula se a maminka jí pomohla do kabátu.
„Máš všechno?“
Klára sáhla do kapsy. Potom se zarazila.
„Ne. Vstupenku.“
Obě se rozesmály.
Klára ji našla na botníku pod klíči. Vzala ji a seběhla za ostatními.
