Článek
V pátek před polednem stála Lenka před kuchyňskou linkou s bramborou v ruce a čekala na konec Viktorova hovoru, aby mohla pustit vodu. Seděl necelé dva metry od ní, na obrazovce měl otevřenou poradu a zdviženým prstem ji prosil ještě o chvíli. Tohle při čtvrtečním příjezdu nezkoušeli. Tehdy si prohlédli úložné prostory, položili se na postel a u rozkládacího stolu snědli večeři. Dům měl osmadvacet metrů čtverečních a prodejce jim ho pronajal na dvě noci. Vlastní měl stát na jejich zahradě za městem. Z prodeje bytu by doplatili hypotéku, zaplatili dům i připravené výdaje kolem jeho umístění a něco by jim zůstalo. Hlavně by odpadla měsíční splátka čtrnáct tisíc korun. Ta v Lenčině rozpočtu pokrývala většinu výpadku mzdy při třídenním úvazku, o kterém už mluvila s vedoucí. Výrobní termín měli rezervovaný za dvanáct tisíc; věděli, že při zrušení poplatek nedostanou zpět. Viktor připravoval nabídky pro zákazníky z domova a zaměstnání měnit nepotřeboval. Ve čtvrtek večer odsunul talíře a zkusil na stůl postavit notebook i přenosný monitor. Vešly se. Lenka měla radost, že nebudou muset pořizovat další nábytek.
Oběd počkal na konec porady
Na pátek si vzala dovolenou, ale nechtěla nikam vyjíždět. Potřebovala zjistit, jak v domě stráví obyčejný den, zatímco Viktor pracuje. Ráno četla na posteli, potom vybalila nákup a začala připravovat oběd. Když pustila rádio, Viktor ji požádal o ztišení. Sluchátka měl, mikrofon však podle něj zachycoval i zvuky z kuchyně. Rádio vypnula bez námitek. U vody už ji to zarazilo. Opláchla jednu bramboru a on se otočil, zda by nevydržela do půl dvanácté. Venku pršelo, pod stříškou terasy stálo mokré skládací křeslo. Lenka odložila škrabku a oblékla si bundu. Než došla k brance, měla mokré nohavice, a tak se vrátila. Porada skončila ve dvanáct hodin a osm minut. Viktor zavřel notebook a zeptal se, jestli jí pomůže s obědem. „Teď už ne,“ odpověděla. Pak mu přece jen podala prkénko, protože měla hlad a nechtěla čekat další půlhodinu. Jedli skoro v jednu. Její rozečtená kniha zůstala pod jeho monitorem.
Zavřené dveře byly jen u koupelny
Po jídle Viktor navrhl, že si při hovorech sedne na postel. Přenesl tam počítač, ale pro monitor neměl pevnou podložku a při delším sezení ho tlačila hrana rámu do lýtek. Lenka mezitím uklízela kuchyň. Jakmile zazvonil další hovor, přestala rovnat příbory do zásuvky. Tentokrát ji o nic nežádal; zarazila se sama. Po skončení mu řekla, že právě tohle dělat nechce. Potřebovala používat vlastní domácnost, aniž by sledovala jeho pracovní kalendář. Viktor ukázal na koupelnu. Napadlo ho přijmout krátký telefonát tam, ale když si stoupl mezi umyvadlo a sprchu s otevřeným notebookem, zase vyšel. „Tohle je hloupost,“ uznal. Ani on nechtěl každý hovor začínat hledáním místa, kde nebude překážet. Lenka navrhla pronajaté pracovní místo ve městě. Viktor našel dvě nabídky a připočetl dojíždění. Levnější možnost by spolykala skoro polovinu částky, kterou si v rozpočtu uvolnili zrušenou splátkou. Posunul jí telefon a ona si cenu opsala vedle svého budoucího příjmu.
Večer se uvolnil stůl
Zkusili ještě posunout práci. Viktor měl pevně dané některé hovory, nabídky a podklady ale mohl dokončovat později. V pátek odpoledne proto počítač uklidil a nechal stůl Lence. Uvařila si čaj, pustila rádio a rozložila vedle hrnku knihu. Viktor si lehl, ale po chvíli zase vstal a kontroloval telefon. Večer potřeboval odeslat dvě nabídky a věděl, že mu každá zabere nejméně hodinu. V šest si udělali večeři, po sedmé otevřel notebook. Lenka četla vedle něj. Chtěla mu povědět o zprávě od sestry, ale viděla, jak přepisuje částku z jednoho okna do druhého, a počkala. Před desátou šla spát. Světlo monitoru viděla i přes zavřená víčka. Viktor skončil krátce před půlnocí. Ráno se probudila dřív a zůstala ležet, aby ho konvicí nevzbudila. Když vstal, rozložili na stole papír a zkusili si napsat běžný týden. Ve třech dnech, kdy by Lenka byla v kanceláři, mohl Viktor většinu hovorů vyřídit bez omezení. U zbývajících dvou však každá šipka znamenala, že jeden musí odejít nebo čekat. Večery zaplnily odložené úkoly. Lenka škrtla navrženou práci od sedmi do jedenácti. „Já nechci mít volno hlavně tehdy, když ty musíš dodělávat svoje.“ Viktor přikývl. On se na ty večery těšil také.
Dvanáct tisíc zůstalo v rezervaci
Při předání klíčů jim prodejce ukázal větší model s odděleným pokojem. Viktor se šel podívat, Lenka zůstala u vystavené cenovky. Větší dům by znamenal nový rozpočet a kratší úvazek by musela odložit. Když Viktor vyšel, zeptala se ho, jestli by v něm mohl pracovat. Řekl, že ano, ale pak se postavil vedle ní k cenovce. Požádali o chvíli na rozmyšlenou a odešli k autu. Lenka připomněla rezervační poplatek. Viktor ho měl také v hlavě, další peníze však přidat nechtěl. Ještě před odjezdem zavolal prodejci, že rezervaci nevyužijí. Doma Lenka vybalila z tašky zbylé brambory a začala chystat pozdní oběd. Viktor si v pracovně pustil záznam části porady, kterou potřeboval projít znovu. Přišla za ním s otázkou, zda má zavřít. Přikývl. Dveře dovřela a v kuchyni pustila vodu. Byt zatím k prodeji nenabídli. V pondělí měla Lenka odpovědět vedoucí, od kdy chce kratší úvazek. Požádala o další týden na rozhodnutí.
