Článek
Dana s Jiřím bydleli v menším domě na kraji Chrudimi. On odešel z údržby místního podniku do důchodu, ona ještě pracovala na zkrácený úvazek v kanceláři. První dva úly si Jiří pořídil od známého. Na zahradě trávil celé dopoledne a večer měl o čem vyprávět. Dana mu koupila k narozeninám pracovní bundu a při prvním plnění medu do sklenic s ním vydržela v kuchyni až do noci. Tehdy měli několik sklenic pro sebe a další rozdali rodině.
Objednávky se vešly do malého sešitu
Další rok už Jiří přidal úly a začal med nabízet známým. Dana zapisovala jména do sešitu, protože jeho lístky se ztrácely mezi novinami. Nevadilo jí převzít peníze, když zrovna nebyl doma. Z kanceláře se vracela před druhou a zákazníci se většinou stavovali cestou z práce. Jiří mezitím chodil na zahradu nebo za kamarádem, se kterým probíral včelaření.
Postupně začal lidem rovnou dávat její telefonní číslo. Prý ho měla vždycky u sebe, zatímco on ho venku často neslyšel. Dana odpovídala, kolik medu ještě mají, připravovala tašky a hledala drobné. Když někdo přinesl použité sklenice, umyla je a nechala oschnout na utěrce. Jiří je potom přenesl k ostatním a pochválil ji, že bez ní by v tom měl zmatek.
Ve třetí sezoně zůstával na lince volný jen pruh u sporáku. Dana odsunovala sklenice, když chtěla nakrájet chleba, a přes opěradlo židle visely tašky na výdej. Jiří na návštěvě u sousedů vyprávěl, že se mu záliba už sama zaplatí. „A lidi mají med za rozumné peníze,“ dodal. Dana seděla vedle něj a poprvé si uvědomila, že v jeho počítání vůbec není její čas.
Na plavání měla jít až po předání
Ve středu se chystala s kolegyní do bazénu. Boty měla u dveří, když jí zavolal Jiří, že slíbil čtyři sklenice panu Hlaváčkovi. Přijede prý kolem čtvrté. Dana namítla, že odchází. „Tak mu to jen podej a běž,“ řekl. Jenže čtvrtá už byla a pan Hlaváček přijel až před pátou. Omluvil se, že se zdržel v obchodě. Plavání mezitím začalo bez ní.
Večer položila před Jiřího sešit. U některých jmen byly tři různé časy vyzvednutí, protože je lidé měnili. „Ty prodáš med. Já pak zařídím všechno kolem,“ řekla. Jiří připomněl množství práce, kterou má se včelami. To mu nebrala. Vadilo jí, že její odpoledne považuje za volná jen proto, že už přišla ze zaměstnání. On slyšel hlavně to, že jí najednou překáží něco, v čem ho dosud podporovala.
Dana mu oznámila, že od pondělí přestane vyřizovat objednávky a čekat na zákazníky. Čísla lidí přepsala na jednu stránku a k rozdělaným objednávkám přidala, co už kdo zaplatil. Nechtěla, aby někomu chyběly peníze nebo slíbený med. „Když budu doma a někdo zazvoní, pošlu ho za tebou. Ale žádný čas za mě neslibuj.“ Jiří zavřel sešit a odnesl si ho do obýváku.
Sešit začal nosit v kapse on
První pondělí si objednávky převzal s tím, že to nebude nic složitého. Ve čtvrtek třikrát přerušil práci na zahradě, protože mu stejný zákazník opakovaně volal a měnil čas příjezdu. V pátek čekal na zákaznici, která si spletla den. Dana se vrátila z bazénu a našla ho u televize v pracovních kalhotách. „Mohl jsem mít hotový plot,“ řekl. Odpověděla, že přesně tak jí předchozí týden utekl čas na plavání.
V sobotu měli jet navštívit dceru. Jiří ale přijal další vyzvednutí na dopoledne a navrhl odjezd až po obědě. Dana mu připomněla, že dcera s nimi počítá v deset, a odjela autobusem. Jiří dorazil autem ve chvíli, kdy ostatní sklízeli ze stolu. Když se ho dcera zeptala, proč si předávání neurčí na jednu hodinu v týdnu, přiznal, že většině známých takový termín nevyhovuje.
O několik dnů později přišel s návrhem, že by Dana mohla vyřizovat jen dva dny. Odmítla. Nechtěla mít místo pěti nejistých odpolední dvě povinná. Nabídla, že mu občas pomůže s konkrétní prací, když se předem domluví. Jiří začal počítat, zda by se mu vyplatilo někomu za výdej platit. Dana navrhla vyšší cenu medu. Zavrtěl hlavou. Známým nechtěl zdražovat tolik, aby tím pokryl další pomoc.
Rozhovor neskončil dohodou o nové ceně. Jiří místo toho řekl, že příští rok nechá méně úlů. Se známým se domluvil, že si část převezme. Dana se ho zeptala, jestli se kvůli tomu na ni zlobí. „Těšil jsem se, že to rozšířím,“ odpověděl. Nezačala mu slibovat další soboty. Bylo jí líto jeho zklamání, ale nechtěla za několik měsíců vést stejný rozhovor znovu.
Další sezona zabrala menší kus domu
Zbylé objednávky Jiří dokončil sám a lidem vysvětlil, že už med nemají domlouvat přes Danu. Sklenice přesunul z linky do komory. Další sezonu přijímal méně objednávek. Když jeden známý nemohl přijet v žádném z nabídnutých termínů, Jiří mu med nerezervoval. Dřív by navrhl, ať zazvoní na Danu. Teď hovor ukončil a chvíli nespokojeně obracel telefon v ruce.
Dana mu jednou pomohla připravit sklenice, ale skončili včas před jejím odchodem do kina. Na sobotní telefonáty už nečekala a kuchyňský stůl nemusela uvolňovat zpod objednávek. Jiří o menším množství medu občas mluvil jako o promarněné možnosti. Jindy se ale sám zastavil za sousedem, aniž musel hlídat, kdy kdo přijede. Dana viděla obojí a nesnažila se z něj dostat přiznání, že je takhle všechno lepší.
Jedno ráno postavil Jiří na snídaňový stůl novou sklenici. Dana se zeptala, jestli si ji někdo vyzvedne, aby do ní zbytečně nesahala. „Tu už můžeš otevřít. Tahle nemá jméno v sešitě,“ řekl a podal jí nůž. Namazala si chleba a posunula mu sklenici zpátky. Sešit zůstal na polici vedle jeho telefonu.
