Článek
„Kam ses ztratila? Ozvi se mi někdy, potvoro.“
Radka nechala ruku na kabelu. Telefon ležel vedle notebooku, pod ním složená utěrka, aby na kuchyňském stole neklouzal. Po půl roce v zásuvce potřeboval skoro dvacet minut, než se vůbec rozsvítil. Teď přes fotografii Klářina psa svítilo jméno Tereza a malá podobizna ženy v červené čepici. To jméno znala z dceřina vyprávění. Nikdy se nesetkaly; příjmení ani kontakt na ni Radka neměla.
Další zpráva přišla dřív, než Radka stačila první zavřít. „Promiň, měla jsem se ozvat dávno. Tady je to poslední měsíce úplně na hlavu. Jsi doma?“
„Jsem doma,“ napsala Radka.
Držela palec nad šipkou. Mohla ještě obě slova smazat. Pak je odeslala a přitáhla si židli.
„Takže pořád stejný byt? A pořád ta práce, co tě štvala?“
Klářin byt už obýval někdo jiný. Radka tam v červnu naposledy vytřela, odevzdala klíče a cestou domů vezla na zadním sedadle pokojovou palmu připoutanou pásem. Teď na ni viděla přes otevřené dveře do obýváku. Jeden list se opíral o stínidlo lampy.
„Pořád stejné,“ odpověděla. „Co ty?“
Tereza poslala fotografii mokré ulice. „Dublin. Déšť. V práci mě povýšili a zjistila jsem, že to znamená víc tabulek. Vzpomněla jsem si, jak jsme říkaly, že ve třiceti už budeme mít všechno vymyšlené.“
Radka se usmála. Klára tohle říkávala i jí, obvykle když si u rodičů odkládala tašku s prádlem. Telefon jí zavibroval v dlani a na okamžik stačilo sedět u kuchyňského stolu, čekat na další větu a nemuset vyslovit tu jedinou, která všechno ukončí.
„Nemáš něco k jídlu? Já zase večeřím cereálie,“ napsala Tereza.
„Dělám topinky.“ Radka se podívala na prázdný sporák a vstala. Z chlebníku vytáhla dvě patky. Olej zaprskal hlasitěji, než čekala.
„S česnekem? Zítra nikam nejdeš?“
„Nikam.“ Jednu topinku obrátila moc brzy. Bledá plocha se leskla olejem. Kdyby teď Klára otevřela dveře, řekla by, že máma zase neumí počkat, a vzala by jí vidličku. Radka sevřela její telefon oběma rukama. Nebyla to Klára, kdo jí psal. To věděla. Přesto napsala: „Dneska mám líný večer.“
„Závidím. Dáme video? Chci vidět, jak se tváříš, až ti něco povím.“
Radka se v černém okraji displeje uviděla. Brýle nízko na nose, na rameni nit z utěrky. „Mám rozbitou kameru.“
„Obě?“
„Spadl mi telefon. Jde blbě i zvuk.“ Odeslala to rychle, jako by rychlost mohla nahradit věrohodnost. Potom obrátila druhou topinku. První už na kraji černala.
„Tak jo. Ale mám volno poslední listopadový víkend. Našla jsem letenky do Prahy. Mohla bych u tebe přespat? Aspoň ti to povím osobně.“
Radka napsala „Jasně“ a zarazila se. Představila si ženu s kufrem před domem, kde už Klářino jméno nebylo na zvonku. Smazala slovo, odložila telefon a vypnula plotýnku. Na displeji se objevilo: „Koukám na pátek. Mám to vzít?“
Na svém mobilu třikrát opravovala číslo, které opisovala z Klářina kontaktu. Když se ozvalo vyzvánění, chtěla hovor zrušit. Pak Tereza řekla: „Prosím?“ V pozadí tekla voda.
„Terezo, tady Radka. Klářina máma.“
„Dobrý večer. Co se stalo? Vy jste u Kláry?“ Voda přestala téct.
„Klára v květnu zemřela.“ Radka sledovala drobek na stole. „Je mi líto, že jste se to nedozvěděla. Nevěděla jsem, jak vás najít.“
„Ale já si s ní teď píšu.“
„To jsem byla já.“ Radka polkla. „Nabila jsem její telefon kvůli fotkám. A když jste napsala… odpověděla jsem. Věděla jsem, že si myslíte, že je to ona.“
Tereza nic neřekla. Radka slyšela vzdálené bouchnutí dveří a potom nádech. „Já už si otevřela ty letenky.“
„Já vím. Promiňte. Nechtěla jsem, abyste něco koupila.“
„A předtím jste chtěla co?“
Radka otevřela ústa. Mohla vyprávět o zásuvce, o šesti měsících, o tom, jak se jí na pár minut vrátil obyčejný večer. „Chtěla jsem v tom pokračovat,“ řekla nakonec. „I když jsem neměla.“
„Já teď nemůžu poslouchat vás.“ Tereze se zlomil hlas. Chvíli bylo slyšet jen její dýchání. „Z jejího účtu už mi nepište. Prosím. Už ani slovo.“ Potom zavěsila.
Radka zůstala se svým mobilem u ucha, dokud displej nezhasl. Na Klářině telefonu pořád čekala otázka, jestli má Tereza koupit letenku. Radka do rozepsané odpovědi vložila „Je mi to hrozně líto“. Četla ta slova, palec připravený nad šipkou. Pak je po jednom smazala a telefon zamkla.





