Článek
Turisté stojí před orlojem, zvedají mobily a čekají, až se v okénkách objeví apoštolové. Pár metrů od nich jsou v dlažbě bílé kříže. Mnozí po nich přejdou, aniž by se podívali dolů. Je jich sedmadvacet.
Připomínají popravu z 21. června 1621, kdy na Staroměstském náměstí skončilo povstání českých stavů proti Habsburkům. Říká se tomu poprava 27 českých pánů. Přesnější je ale mluvit o popravě 27 vůdců stavovského povstání. Byli mezi nimi tři páni, sedm rytířů a sedmnáct měšťanů.
Sloup před Husovým pomníkem
Dnes si člověk na Staroměstském náměstí všimne hlavně pomníku Jana Husa. Stojí tam od roku 1915, kdy uplynulo pět set let od Husovy smrti v Kostnici. Autorem byl sochař Ladislav Šaloun. Jenže Hus na náměstí nestál vždycky sám.
Pár metrů od něj se tyčil Mariánský sloup. Postavili ho v roce 1650, krátce po třicetileté válce. Měl připomínat obranu Prahy před švédským vojskem v roce 1648. Sochařskou výzdobu vytvořil Jan Jiří Bendl.
Sloup stál uprostřed náměstí přes dvě stě šedesát let. Když byl v roce 1915 odhalen Husův pomník, zůstaly na Staroměstském náměstí tři roky obě dominanty: Hus i Mariánský sloup. Pak přišel listopad 1918.
Československo bylo vyhlášeno 28. října 1918. V ulicích se odstraňovaly rakouské symboly, měnila se jména úřadů a lidé cítili, že stará monarchie skončila. Dne 3. listopadu 1918 se dav na Staroměstském náměstí obrátil k Mariánskému sloupu. V čele akce se často uvádí pražský bohém Franta Sauer a skupina žižkovských hasičů.
Sloup byl pro část veřejnosti symbolem habsburské nadvlády, rekatolizace a porážky po Bílé hoře. Padl na dlažbu. Nešlo jen o kámen. Stržením zmizel i předmět, podle kterého se na náměstí určovalo poledne. Stín Mariánského sloupu dopadal na pražský poledník, vyznačený v dlažbě. Když stín ležel na čáře, bylo pravé poledne. Zbytky původního sloupu skončily v Lapidáriu Národního muzea. Na náměstí se vrátil až v roce 2020.
Kdo dnes projde kolem Husova pomníku, může v dlažbě najít kovovou linku pražského poledníku. Připomíná dobu, kdy se čas ve městě určoval podle slunce a podle stínu Mariánského sloupu. Dá se snadno minout. Leží v dlažbě, po které denně chodí turisté, průvodci, školní výpravy a lidé, kteří spěchají z Celetné do Pařížské.
Mariánský sloup byl znovu vztyčen 4. června 2020. Slavnostně požehnán byl později, 15. srpna 2020. Ani tím spor neskončil. Pro jedny je to památka na obranu Prahy před Švédy. Pro jiné připomínka porážky stavovského povstání, rekatolizace a staré mocenské Prahy.
Ráno 21. června 1621
Bílé kříže před Staroměstskou radnicí připomínají jinou událost. Po bitvě na Bílé hoře v listopadu 1620 přišlo zatýkání, soudy a tresty. Dne 21. června 1621 bylo na Staroměstském náměstí popraveno 27 mužů. Katem byl Jan Mydlář. Mezi popravenými byli Jáchym Ondřej Šlik, Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic, Václav Budovec z Budova nebo lékař a rektor univerzity Jan Jesenius.
Na náměstí nestálo symbolické místo pro tichou vzpomínku. Stálo tam popraviště. Lidé se přišli dívat. Poprava začala brzy ráno a byla přesně připravená. Císařská moc tím ukazovala, co se stane s těmi, kdo se postaví proti ní. Kříže v dlažbě tam nejsou od roku 1621. Byly umístěny až po druhé světové válce při opravách Staroměstské radnice a náměstí. Pamětní deska se jmény popravených je starší, pochází už z roku 1911.
Na Staroměstském náměstí se mluví o 27 křížích. Jenže v roce 2011 se tam objevil ještě jeden. Přidala ho skupina Ztohoven. Chtěla připomenout Martina Fruweina z Podolí, který byl mezi odsouzenými, ale před popravou zemřel ve vězení. Podle některých historiků spáchal sebevraždu. Na popraviště bylo 21. června 1621 přineseno a potrestáno už jen jeho mrtvé tělo. Proto se někdy mluví o 28. kříži.
Ještě jedna věc se dnes na Staroměstském náměstí představuje těžko: tramvaje. Koncem 19. století tudy vedla trať koňky, tedy koňské tramvaje. Myšlenka spojit Žižkov přes Staroměstské náměstí s Karlovým mostem se řešila už v osmdesátých letech 19. století. Provoz byl zahájen 24. prosince 1883. Později přišly elektrické tramvaje. Přes historické centrum vedly tratě kolem Prašné brány, Celetnou, přes Staroměstské náměstí, Pařížskou i směrem k právnické fakultě.
Jedna tramvajová trasa přes náměstí skončila už v roce 1925. Druhá, z Pařížské přes Staroměstské náměstí do Celetné, vydržela do 1. ledna 1960. Město se tehdy rozhodlo trať zrušit i kvůli otřesům. Tramvaje narušovaly historické jádro a úzkými ulicemi už nešlo vést rychlou moderní dopravu. Koleje z Celetné a okolí pak postupně mizely.
Zdroje:
