Článek
Vlasy po ramena jsem měla od čtyřiceti. Ráno jsem je vyfoukala, v práci stáhla a večer doma znovu svázala, aby mi nepřekážely při vaření. Když mi někdo řekl, že mi rozpuštěné sluší, nechala jsem je chvíli volně. Za půl hodiny jsem stejně hledala gumičku.
Před šedesátými narozeninami jsem začala přemýšlet o kratším střihu. Chtěla jsem mít po umytí dřív hotovo. V časopise jsem našla fotografii ženy s krátkými vlasy a stránku si schovala.
Dcera Tereza se měla za dva měsíce vdávat. Když jsme jednou probíraly čas obřadu, zmínila jsem, že se před svatbou nechám ostříhat. Řekla, ať nic neuspěchám. Našla pro mě prý hezký vyčesaný účes a už poslala fotografii naší kadeřnici Renatě.
Podívala jsem se na obrázek. Líbily se mi šaty té ženy, ale účes bych sama nevybrala. Řekla jsem Tereze, že o drdolu neuvažuji. Ona odpověděla, že si to můžeme nechat ukázat a rozhodnu se potom. Myslela jsem, že jsme tím rozhovor skončily.
Renata mi nabídla jen zastřižení
Renatě jsem při objednávání řekla, že chci vlasy výrazně zkrátit, a požádala ji o víc času. Přinesla jsem stránku z časopisu. Renata mi přehodila pláštěnku přes ramena, podívala se na fotografii a potom na moje vlasy.
Řekla, že podobný střih by mi mohl sedět, ale těsně před svatbou by se do takové změny nepouštěla. Nabídla zastřižení konečků a nový odstín. Připomněla, že krátké vlasy potřebují častější údržbu. Odpověděla jsem, že s tím počítám, a ukázala jí, jakou délku bych chtěla u uší.
Renata odložila časopis. Pak řekla, že jí volala Tereza. Dcera se bojí, abych těsně před svatbou neudělala něco, čeho budu litovat. Prosila ji, ať mě zatím přesvědčí pouze ke konečkům. Po svatbě si prý můžeme vyzkoušet, co budu chtít.
Seděla jsem před zrcadlem a dívala se na svoje ruce pod pláštěnkou. Do té chvíle jsem si myslela, že mi Renata radí podle zkušeností. Teď jsem nevěděla, která část rozhovoru patřila k její práci a kterou už měla připravenou po telefonátu s dcerou.
Zeptala jsem se, jestli mě tedy neostříhá. Renata řekla, že mě samozřejmě ostříhá, pokud na tom trvám. Jen nechce, aby jí pak Tereza vyčítala, že pokazila svatební fotografie. Znala nás obě dlouho a nechtěla se mezi nás dostat.
Zavolala jsem jí ještě z křesla
Požádala jsem Renatu o chvíli a vytáhla telefon. Tereza hovor přijala po několika zazvoněních. Když jsem se zeptala, proč volala do salonu, nejdřív se zasmála. Renata mi to prý neměla říkat takhle. Chtěla jen, aby se mnou můj nápad pořádně probrala.
Řekla jsem, že jsme ho probraly už doma. Tereza připomněla, jak jsem kdysi po špatném obarvení dva týdny odmítala jít někam bez čepice. Podle ní mě před něčím podobným chránila. Krátký střih přece nenaroste zpátky za několik dní.
Na tu barvu jsem si pamatovala. Bylo to před dvanácti lety a opravdu jsem tehdy byla nešťastná. Nechtěla jsem však kvůli tomu po dceři souhlas s každým dalším účesem.
„Mohla jsi aspoň počkat kvůli mně,“ řekla.
Řekla jsem, že kvůli ní pomáhám s přípravami a budu s ní od rána v den svatby. Účes si ale chci vybrat sama. Tereza odpověděla, že z ní dělám někoho, kdo mě chce řídit. Nedokázala jsem klidně odpovědět. Slíbila jsem, že zavolám večer, a rozloučila se.
Renata čekala u pultu. Zavolala jsem ji zpátky a požádala o střih z fotografie. Tentokrát se ptala mě. Domluvily jsme délku, kterou ještě snesu nad čelem, a jak se bude účes upravovat po umytí. Potom vzala nůžky.
První večer jsem hledala gumičku
Když jsem přišla domů, manžel se zeptal, jestli jsem spokojená. Byla jsem, i když jsem si při každém průchodu kolem zrcadla na chvíli připadala nezvykle. Před vařením jsem automaticky sáhla do zásuvky po gumičce. Pak jsem ji zase položila.
Tereze jsem poslala fotografii. Odpověděla až druhý den, že střih není špatný, ale na svatbu už pro mě měla něco vymyšleného. Nechtěla jsem pokračovat ve stejném rozhovoru přes zprávy. Napsala jsem, že v sobotu přijdu na zkoušku jejích šatů, jak jsme se domluvily.
V salonu ji švadlena požádala, aby si zkusila delší závoj. Mně se líbil. Tereza chtěla kratší a hladký, který měla vybraný od začátku. Už jsem se nadechovala, že by měla dát delšímu ještě šanci. Potom jsem se podívala na její obličej a nechala ji odpovědět samotnou.
U kávy po zkoušce se Tereza zeptala, proč jsem tentokrát závoj nekomentovala. Řekla jsem, že viděla obě možnosti a ví, kterou chce. Usmála se, že se konečně v něčem shodneme. Až potom jsem ji požádala, aby příště stejně nechala rozhodnout mě.
Tereza chvíli obracela lžičku v ruce. Řekla, že byla přesvědčená, že mi pomáhá. Poslední týdny prý pořád řeší, co se může pokazit, a chtěla mít alespoň účesy hotové. Přiznala také, že jí na té představě společné fotografie záleželo víc, než mi řekla.
Na svatbě mi nic neschovávala
Renatě jsem při další návštěvě řekla, že se o změnách mého účesu má domlouvat se mnou. Omluvila se. Myslela si, že nám oběma ušetří nepříjemnost. Příště už jsme řešily jen střih.
Na svatbu jsem si vzala malé náušnice, které pod delšími vlasy skoro nebyly vidět. Tereza mě ráno požádala, abych jí pomohla zapnout šaty. Stála jsem za ní a v zrcadle jsme se chvíli dívaly na sebe. Pak ukázala na moje ucho a řekla, že ty náušnice dlouho neviděla.
Při fotografování mi vítr zvedl vlasy nad čelem. Zkusila jsem je uhladit, ale držely vzhůru. Tereza se rozesmála a řekla, ať je nechám, stejně si vítru neporučíme. Postavila se vedle mě. Fotograf nás požádal, abychom se k sobě trochu přisunuly.
Na společné fotografii má Tereza krátký závoj a já krátké vlasy. Když mi snímek poslala, nejdřív jsem si všimla, že mám nakřivo náhrdelník. Chtěla jsem jí napsat, ať vybere jiný. Pak jsem se podívala na náš výraz a uložila si ho. Při příští návštěvě jsem ji poprosila, jestli mi ho nechá vytisknout.
