Článek
Na opravu vyčlenil Pavel čtyřicet tisíc. Mohl si to dovolit, děti už měly vlastní příjmy. Martin naopak počítal každou větší zakázku. Opravoval auta v pronajaté dílně a nářadí kupoval použité, po jednotlivých kusech. Otcova škodovka posledních šest let nejezdila. Stála v jeho domácí garáži pod starými prostěradly, kolem ní krabice a zahradní hadice.
Otec mu ji přenechal před dvaceti lety. Pavel tehdy o auto nestál, měl služební a doma malé děti. Teď ale při vyklízení sklepa našel plechový kanystr, se kterým jezdili na dovolenou, a navrhl, že by škodovku mohli zprovoznit. Martin odkryl kapotu, prohlédl si motor a přinesl sešit. Začali psát seznam věcí, které bude nutné koupit.
První soboty připomínaly Pavlovi dětství víc, než čekal. Z rádia hrála hudba, ve sklenicích od hořčice stydla káva a bratr pod autem občas zaklel stejně jako kdysi otec. Pavel čistil součástky a objednával, co Martin potřeboval. Na převody psal do poznámky jen názvy dílů. Účtenky skládali do obálky; Martin trval na tom, aby věděli, kolik je oprava stojí.
Pavel vybral pro první vyjížďku rybník, kam je otec vozil o prázdninách. Chtěl postavit auto pod stromy a nechat je oba vyfotografovat. Martin při hovoru držel svítilnu mezi zuby a zápasil se zatuhlým šroubem. Na otázku, zda mohou jet první květnovou neděli, zvedl palec. Pavel už další termíny neřešil.
Koncem dubna přinesl Martin nabídku použitého zvedáku. Pavel se zeptal, jestli mu na něj banka půjčí. Bratr zavrtěl hlavou. Chtěl prodat škodovku, vrátit Pavlovi peníze za díly a zbytek použít v dílně. Nabídku měl už týden. Dřív prý prodej neplánoval, ale zvedák za tuhle cenu by se mu mohl vyplatit.
Pavel položil hadr na blatník. Připomněl mu součástky, které spolu objednávali ještě ve středu. Proč mu o tom neřekl tehdy? Martin chvíli rovnal účtenky. Nechtěl začínat spor, dokud si nerozmyslí, jestli do koupě půjde. Pavel se podíval na rozebrané světlo před sebou. On zatím hledal stánek, kde jim otec kupoval limonádu.
„Já myslel, že si ji necháme,“ řekl.
Martin se zeptal, kde ji budou mít a kdo se o ni bude starat. Pavel odpověděl, že přece může zůstat tady. Bratr ukázal na mezeru mezi autem a ponkem. Do garáže potřeboval přestěhovat skříň s nářadím z pronajaté dílny, aby tam uvolnil místo zvedáku. Připustil, že s prodejem přišel pozdě. Pavel však nedokázal říct, kam by auto dal on, a jen opakoval, že je škoda poslat je pryč hned po opravě.
První vyjížďku přesto nezrušili. Martin řídil a Pavel držel na klíně fotoaparát. Na hrázi našli jen zavřenou boudu, proto pokračovali do vedlejší vesnice na kávu. U zaparkovaného auta se zastavil muž z protějšího domu. Stejnou škodovku měl doma, další hledal pro dospělého syna. Poznal nová světla a zajímal se, co všechno opravovali. Martin otevřel motorový prostor. Pavel čekal u stolku se dvěma kelímky.
Muž nabídl částku, která pokryla Pavlovy výdaje a Martinovi nechávala dost na zvedák. Domluvili se, že v úterý přijede do garáže, prohlédne si doklady a dořeší koupi. Cestou zpět bratr mluvil o vybavení dílny. Pavel odpovídal krátce. Chtěl připomenout fotografii, ale po tom rozhovoru se mu nechtělo stavět vedle auta a usmívat se. Fotoaparát nechal v pouzdře. Vyfotí se přece ještě před předáním.
V úterý přišel z práce pozdě. Před garáží zbyla tmavší skvrna po mytí a Martin zametal pod ponkem. Kupec přijel s manželkou, všechno vyřídili a odjeli. Na Pavla čekala obálka s účtenkami. Bratr mu už poslal přesně tolik, kolik podle nich zaplatil. Pavel si prohlížel částku v telefonu. Výdaje byly vyrovnané, ale od garáže se mu nechtělo odcházet.
Za dva týdny pomáhal bratrovi stěhovat skříň s nářadím. Zvedák už stál v dílně a Martin pod ním pracoval na zákazníkově autě. Pavel mu podal klíč, o který požádal, a potom naložili zásuvky. Bratr navrhl, že se v sobotu zastaví na oběd. Pavel souhlasil. Chybělo mu auto, o které před lety nestál, i fotografie, kterou mohli pořídit cestou na kávu. Peníze nechal na účtu. Za jinou škodovku je utratit nechtěl.
